V uplynulých dnech jsme se mohli dočíst senzační zprávu o přesunu církevní agendy z ministerstva kultury pod místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a lidské zdroje. Takto to alespoň schválila vláda. Jde prý o přesun kvůli "napětí, které panuje zejména mezi katolickou církví a sociálnědemokratickým ministrem kultury Pavlem Dostálem" (MfDnes 11.10.) Pokud by tomu tak opravdu bylo, byl bych ve střehu.

Především by šlo o tzv. nesystémové řešení. Ministři, jak známo, už u nás nevládnou na doživotí. Znamenalo by to, že když některý ministr nezvládá určitý úsek své práce, je tato agenda přesunuta jinam. Kdyby se tedy např. ministr financí nemohl dohodnout s generální správou cel, byla by tato agenda přesunuta na ministra zahraničí? Nebo snad rovnou na ministra obrany? Nastane-li změna v osobě zavilého nepřejícného ministra, vrátí se snad církevní agenda zase na kulturu?

S Pavlem Dostálem v řadě věcí nesouhlasím, mnoho jeho názorů a nápadů pokládám za nepříliš šťastné kroky. Nicméně v civilizovaných zemích v podstatě na osobě ministra nezáleží. Úřad prostě agendu zúřaduje, ať je ministrem Petr nebo Pavel. Pokud tedy patříme k civilizovaným zemím, měli bychom pro církve nepříliš nakloněného ministra vzít jako přechodné Boží dopuštění a vše nechat tak, jak je.

Ostatně pamětníci si vzpomenou, že podobné řešení už tu bylo za bolševika: jeden odbor církví byl na ministerstvu kultury, druhé centrum bylo na předsednictvu vlády. Tomuto úřadu vévodil dr. Hrůza (nomen omen). Vytvoření nového úřadu, ani přesun agendy není tedy řešením. Navrhuji docela jiný pohled. Jsme totiž dlouholetou obětí rakousko-uherské byrokracie. Touha po úřadech je v nás staletí zakořeněna. Je to přece tak báječné! Máme-li úřad, nemusíme mít odpovědnost. "Ti nahoře" rozhodnou. Navíc máme-li úřad, máme na koho nadávat. My bychom mohli, chtěli, uměli, ale "oni" to všechno kazí.

Nevím, proč by vůbec měl nějaký církevní úřad existovat. Státní souhlasy už nikdo neuděluje. Zahraniční otázky s Vatikánem řeší ministerstvo zahraničí, platy duchovních ministerstvo financí, památky ministerstvo kultury, církevní školy a nemocnice ministerstva školství a zdravotnictví. Proč by tedy měla být ještě nějaká další převodní páka? Snad proto, aby mohlo žít víc úředníků, aby církevní tatíci mohli svou neschopnost na koho svádět, nebo abychom ukojili svou touhu po ježdění na úředním šimlu.

Mám tedy před očima vizi, která se asi nenaplní: z ministerstva kultury vychází průvod úřednictva s krabicemi a šanony, dveře s těžkým úderem zapadnou, zvenčí klika není. Průvod přichází k místopředsedovi vlády – je zamčeno a na dveřích nápis: už obsazeno. Bezradní úředníci hází spisy do Vltavy a dravý špinavý proud odnáší kamsi daleko hory zbytečností.