Nic proti Santovi, ale my máme Ježíška. Tak začala před čtyřmi roky akce, do které se zapojily tisíce příznivců z celého světa. V roce 2008 jsme se rozhodli s partou studentů v čele s Adamem Duškem z Rokytnice v Orlických horách poprvé zorganizovat akci na záchranu českého dárkonoše Ježíška, který byl stále více vytlačován z povědomí českého národa postavičkou známou ze Spojených států Santou Clausem (Svatým Mikulášem).

Hlavním impulsem ke všemu snažení však bylo i to, že jednoho dne dorazil domů můj čtyřletý syn Tobiáš ze školky s otázkou, zda dostane dvojnásobek dárků, když vedle Ježíška napíše také Santovi. Tehdy jsem si uvědomil, že nehmotnost a nulová propagace dárkonoše Ježíška má za následek, že tento tradiční nositel dárků lidem v České republice přestává dětem a jejich představám něco říkat. Ztrácí se z jejich vnímání, protože jeho konkurenti jsou předmětem masových reklamních kampaní. A proto bylo potřeba udělat něco viditelného, co by nás všechny vrátilo do časů našeho mládí a Ježíška nám připomnělo.

Osobně si vzpomínám na dobu komunismu, kdy se nám snažila zapálená soudružka učitelka vysvětlit, že Ježíšek neexistuje, a že dárky nosí Děda Mráz se Sněhurkou. Taková představa vyvolávala v nás, malých dětech, celkem oprávněně traumata. Potajmu jsme pak probírali, proč zrovna Sněhurka, která nám do představy českých vánoc prostě nezapadala. K mým rodičům vychovávaných v tvrdých padesátých letech i k nám chodil s dárky vždy za dob komunismu Ježíšek.

Při akci Zachraňte Ježíška nechceme nikomu nic přikazovat, nakazovat či přít se s někým o tom, kdo je vhodnější jako nositel dárků. Jde především o odkaz naší dlouholeté tradice, která staví na tom, že dárky nosí malý Ježíšek, kterého nikdo nikdy neviděl. V naší tradici máme postavu Mikuláše, který naděluje v předvečer svého svátku dne 5. prosince, proto neexistuje důvod pro zdvojení jeho nošení dárků. Českou společnost je obecně těžké rozhýbat k jakékoliv aktivitě. Avšak projekt Zachraňte Ježíška ukazuje, že Čechům jejich symboly a tradice nejsou lhostejné. Existuje mnoho lidí, které podobně jako mě, rozčiluje fakt, že je při návštěvě obchodního domu pozdraví pán v červeném kostýmu, řekne jim, že je Ježíšek a že mi přeje krásné Vánoce.

Co nás Čechy dělá národem? V čem jsou naše zvyky, tradice a národní hrdost?

Podle mě je jednou z mnoha odpovědí právě Ježíšek. Ten, kterého nikdo při nadělování dárků neviděl a nikdy neuvidí. Přijde a odejde z našich domovů, abychom mohli najít alespoň jeden den pod stromečkem klid, mír a možná i překvapení. Krásný sám o sobě jen tou svou záhadností. Proto milujeme Vánoce, tradice i společná rodinná setkání, která nás mohou i v době ekonomické krize výrazně posílit na duchu. Vždyť i křesťanská tradice, na kterou Ježíšek odkazuje, je především o naději a lásce. A to není v dnešní době málo.

Proto jsme podporovateli Ježíška a každý rok si na sebe oblékneme kostýmy sněhuláků a voláme „zachraňte Ježíška“, „pryč se Santou Clausem“ nebo „přežili jsme dědu Mráze, přežijeme Santu Clause.“ Nejen kvůli mně nebo mému synovi, ale každý kvůli sobě.

Článek vyšel v Literárních novinách v rubrice pro a proti
Autor je spoluorganizátor projektu Zachraňte Ježíška