Říká se, že papež Benedikt nepřemýšlí v rocích, měsících či dnech, ale ve stoletích. Bylo by tedy snad i kategorickou chybou chápat jeho veřejné promluvy jako komentáře k současnému dění. I přesto nebylo lehké nespojit si jeho slova k 22 novým kardinálům z 18. února s dojmy ze současné aféry kolem úniku tajných dokumentů z nejvyšších kruhů vatikánské úřední správy. Zmíněné informace totiž vykreslují oficiální vatikánské prostředí jako místo, kde se zákeřně bojuje o moc a kde si vysoce postavení duchovní navzájem podrážejí nohy.

Papež vyzval k posílení ducha služby v církvi

V proslovu k novým kardinálům a za přítomnosti špiček vatikánské správy papež přítomné vyzval k posílení ducha služby v církvi. „Služba Bohu a druhým, dávání sebe sama, to je princip, který je nedělitelnou součástí autentické víry, princip, který se rozvíjí v našich každodenních životech a který není spjat s mocí a slávou náležící tomuto pozemskému světu.“

Poznamenal také, že ani v úplných prapočátcích křesťanství nebyli všichni Kristovi následovníci schopni čelit výzvám a zkouškám, se kterými se střetávali. Na novozákonním příběhu Jakuba a Jana, dvou apoštolů, kteří by se rádi viděli na čestných místech po levici a pravici Kristově (Marek 10,35-45), Benedikt ukázal, jak „není lehké pochopit principy Evangelia a zříci se moci a slávy“. Papež dále rozvíjel toto téma citováním dvou církevních otců. „Svatý Jan Zlatoústý zdůrazňuje, že žádný z apoštolů nebyl dokonalý. Ať už se jednalo o ty dva, kteří se chtěli vyvýšit nad ostatních deset, nebo ostatních deset, kteří těm dvěma záviděli.“ Citoval také svatého Cyrila Alexandrijského: „Kristovi učedníci podlehli slabosti a začali rozmlouvat o tom, kdo z nich by měl být jejich vůdcem, a tím povýšený nad ostatní… Toto se stalo a je zaznamenáno pro naše dobro... Protože můžeme porozumět tomu, co se stalo svatým apoštolům, mělo by se to pro nás stát symbolem pokory.“

Benedikt také řekl, že honba za mocí a snaha jednat ve vlastním zájmu jsou odvěké lidské slabosti. „Nadvláda a služba, sobectví a nezištnost, vlastnictví a dar, sebestřednost a nesobeckost - to jsou hluboce protichůdné přístupy k věci, které se v každém z nás střetávají kdykoliv a kdekoliv.“ Biblické paralely v tomto směru „představují pozvání a připomínku, výzvu a podporu, zejména pro vás, moji drazí a ctihodní bratři, kteří se právě chystáte vstoupit do kardinálského kolegia“.

Papežova slova tak mohou být chápána jako kritika chování některých vysoce postavených osob ve vatikánské hierarchii, nebo dokonce jako kritika celkového podnebí uvnitř vatikánské církve, po zveřejnění utajovaných dokumentů a korespondence mezi vysokými úředníky kurie, které se objevily v italském tisku.

Kauza Vatileaks

Dokumenty se objevovaly v tisku s železnou pravidelností – v jednu chvíli téměř každý den. S přibývajícím časem a vzrůstajícím množstvím zveřejněných dokumentů narůstala také nevole uvnitř vatikánské státní správy. Mluvčí Vatikánu veřejně odsoudil „neloajálnost“ osob odpovědných za narůstající skandál a oficiální noviny Svátého stolce označily viníky za smečku vlků. Pokud se dá aféra pojmenovat jedním slovem, obvykle to značí její prominentní místo v historii po boku afér jako byly „Wategrate“ či „Enron“. S katolickou obdobou ale v tomto případě přišel sám vatikánský mluvčí, jezuita p. Frederico Lombardi, když přirovnal prosáknutí choulostivých materiálů kurie k aféře Wikileaks. Pojmenování „Vatileaks“ tak bylo na světě.

A pravděpodobně pouze ve Vatikánu může vzniknout skandál, jehož povaha se zdá být nejdříve až komicky neškodná a přehnaná, která se najednou změní v zákeřnou a nakonec ve smrtelně vážnou. Vše se pak navíc jeví jako neskonale komplikované melodrama. Pokud si představíte některé Pucciniho opery obohacené o prvky z aféry Watergate, výsledný koktejl vám pak přiblíží atmosféru v Římě v druhé polovině února.

V současné době nikdo přesně neví, kdo stojí za vlnou zveřejněných dokumentů a korespondence ani jaké jsou motivy k takovému činu. Většina pozorovatelů se ale shoduje na tom, že se nejedná o snahu zdiskreditovat církev s cílem tlačit na její reformu. Daleko pravděpodobnější jsou osobní motivy a zákulisní intriky ve vedení katolické církve.

V reakci na únik informací Svatý stolec zveřejnil detailní vysvětlení bod po bodu ve snaze přesvědčit širokou i odbornou veřejnost, že závěry těchto tajných dokumentů jsou špatně chápány, nebo že se jedná pouze o fragmenty a útržky debat, které se uvnitř Vatikánu vedou jako v jakékoli jiné organizaci a které jsou již vyřešené. Dobrá debata je prý podle vatikánských představitelů jasným znakem demokratických a otevřených církevních struktur.

Dalším jasným znamením, že s vatikánskými financemi není něco v pořádku, je pozorování „Výboru expertů Rady Evropy pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu“, jehož aktivním pozorovatelem se Vatikán v roce 2011 stal. Tento finanční kontrolní úřad dal Vatikánu termín ke srovnání svých financí do začátku června.

Tolik je ale jisté: Vatikán citelně pošpinil svůj obraz a vnitřní tahanice se vymykají kontrole. Co se týče otázky vatikánských financí, dokumenty dosvědčují závažnost situace. Dotvářejí obraz neustálého nepotismu a nekalých bankovních převodů navzdory slibovaným reformám v tomto ohledu. V každém případě ukazuje vatikánská církevní správa prostřednictvím těchto dokumentů svoji odvrácenou tvář.

Sestaveno z článků autora publikovaných v americkém deníku National Catholic Reporter, přeložil Jiří Procházka. Redakčně kráceno, titulek redakční.