Občany této země potkalo nezasloužené štěstí – během několika málo hodin jim Česká televize zprostředkovala tři projevy – novoroční přípitek exprezidenta Václava Havla, novoroční projev prezidenta Václava Klause a novoroční zamyšlení kardinála Miloslava Vlka.

Pokud jsme byli ve střízlivém stavu schopni sledovat novoroční Havlův přípitek, byli jsme možná mile překvapeni právě střízlivostí jeho projevu. Možná to bylo tím, že šampaňského se napil až po projevu. Předností přípitku byla jeho krátkost, bezprostřednost a lidská jasnost. Naděje, vkládaná do vstupu České republiky do Evropské unie byla zcela v linii dosavadního Havlova přemyšlování. Potud tedy nic nového a světového. Též výzdoba místnosti byla zcela v linii Havlova světoobčanství - od Tibetu po Olbrama Zoubka. Havel o evropanství totiž nepotřebuje mluvit, on evropanem opravdu je.

Václav Klaus zvolil na rozdíl od předchozích prezidentů a jejich projevů nový styl: přímý přenos vestoje. To vedlo k sympatickému zlidštění táborového řečníka, na prezidentovi byla znát i drobná nervozita a to jen prospělo věrohodnosti. Mottem celého projevu bylo slovo, které ostatně sám Klaus použil - "přiměřeně".

Všeho bylo tak akorát: soukromého života a štěstí občanů, stejně jako voleb a státních úkolů, kritiky Evropské unie a ztráty svrchovanosti (už by mu měl někdo vysvětlit, že to je blud), stejně jako naděje, že budeme silnými a rovnoprávnými partnery (když už jste se tedy tak rozhodli, máte co chcete).

Pokus o státnický projev se docela povedl, i když tu a tam přiměřeně čouhaly zájmy politického lídra. Důstojný oděv i projevu přiměřené prostřední nám vzkázaly: máte prezidenta, který chce být prezidentem všech, má svou hlavu, což ve státě, kde i většina politiků má možná hlavu, ale ne mozek, je docela sympatické. S Klausem lze nesouhlasit, ale je nutné respektovat, že je formát.

Kardinál Vlk prošel během novoročního zamyšlení řadou proměn: nejen ve stylu mluvy (lepší byl bezprostřední projev, než čtené byť inteligentní pasáže), ale i ve stylu oblékání a obrýlení (kdoví proč si zvolil „plnou polní“ k závěrečnému požehnání, šlo by to a bylo by platné i bez toho, brýle se dají sundat tam, kde nejsou potřeba na čtení a působí to méně odtažitě).

Jeho zamyšlení bylo nejen novoroční, ale i vánoční. Myšlenka, že je třeba "hledat ztracenou duši národa" a že "Bůh nás má rád" by možná nevyžadovala tak velký časový prostor. K větší srozumitelnosti by přispělo i méně "ilustrativních" záběrů na bezdomovce, postižené, děti a starce, zvláště v pasážích, kde se o nich vůbec nemluvilo.

Který projev byl nejlepší, lze těžko hodnotit: Havlův byl nejkratší, Vlkův nejdelší, Klausův nejvyváženější. Možná, že nejlepší byl novoroční přípitek fotbalisty Pavla Nedvěda, který jsem neviděl. Nemám tušení, kolik lidí hraje na hřišti, nicméně z rozhovorů s Nedvědem mám dojem, že chlap, který stručně tvrdí, že v jeho životě je důležitý fotbal, rodina a Pán Bůh má docela jasno.

Mimochodem, na otázku po charitě odpověděl, že o tom nerad mluví, neb charita se má spíš dělat, než o ní mluvit, no ale když tedy zvědavý tazatel jinak nedá, tak všechny v reprezentaci vydělané peníze jdou na zvláštní fond. Pro apoštolát, přiblížení pozitivního hodnotového systému a prolamování hradeb předsudků vůči víře toho pan Nedvěd možná udělal těmi několika slovy víc, než leckterá církevní sportovní družstva.

Pěkný Nový rok i nový rok 2004 přeje všem čtenářům a příznivcům

P. Norbert Milan Badal O.P.