Projev Jana Pavla II. po příletu do Tel Avivu

1. Včera jsem pohlížel z výšin hory Nebo přes údolí Jordánu do této požehnané země. Dnes jsem s hlubokým pohnutím vstoupil na půdu, kterou si Bůh zvolil ke "svému přebývání" (J 1, 14; srov. Ex 40, 34-5; 1 Král 8, 10 -13) a tak umožnil, aby se s ním člověk mohl setkávat příměji.

Bylo mým velkým osobním přáním, abych sem v tomto roce dvoutisícího výročí narození Ježíše Krista mohl přijít a modlit se na nejdůležitějších místech, která byla od dávných časů svědky Božích zásahů a viděla zázraky, které vykonal. "Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat." (Žl 77,15).

Pane presidente, děkuji Vám za vaše vřelé přivítání a ve Vaší osobě zdravím všechen lid Státu Isralel.

2. Moje návštěva je současně osobní poutí i duchovní cestou římského biskupa k pramenům naší víry v "Boha Abrahamova, Izákova a Jákobova" (Ex 3, 15). Je součástí větší pouti modlitby a díkůvzdání, která mě vedla nejprve na Sinaj, horu Úmluvy, místo rozhodujícího zjevení, jež dalo podobu dalším dějinám spásy. Nyní mám tu čest navštívit některá místa těsněji spojená životem, smrtí a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista. Na každém kroku jsem pohnut živým cítěním Boha, který šel před námi a vede nás dál, který chce, abychom se mu klaněli v duchu a v pravdě, přiznávali rozdíly, které jsou mezi námi, ale také v každé lidské bytosti uznávali obraz a podobu Jediného Stvořitele nebe a země.

3. Pane presidente, jste znám jako muž pokoje a mírotvorce. Všichni víme, jak naléhavá je potřeba míru a spravedlnosti, ne pro Israel, ale pro celý region. Mnoho věcí se změnilo ve vztazích mezi Svatým Stolcem a Státem Israel od doby, kdy sem zavítal můj předchůdce Pavel VI v roce 1964. Navázání diplomatických vztahů mezi námi v roce 1994 zpečetilo úsilí zahájit éru dialogu v oblastech společného zájmu ohledně náboženské svobody, vztahů mezi církví a státem a obecněji židovsko-křesťanských vztazích. Na jiné rovině sleduje světové mínění bedlivě mírový proces v oblasti, který znamená pro všechny zúčastněné národy náročné hledání trvalého míru pro všechny. S nově nalezenou vzájemnou otevřeností musí křesťané a Židé společně vynaložit odvážné úsilí k odstranění všech forem předsudků. Musíme usilovat o to, abychom vždy a všude ukazovali skutečnou tvář Židů a judaismu i křesťanů a křesťanství a to na úrovních všech postojů, učení a komunikace (srov. Řeč k římské židovské obci, 13. dubna 1986, 15).

4. Proto je má cesta poutí, poutí v duchu pokorné vděčnosti a naděje, k pramenům naší náboženské historie. Je to hold třem náboženským tradicím, jež spolužijí v této zemi. Dlouhou dobu jsem se těšil na setkání s věřícími katolických společenství v jejich bohaté rozmanitosti a se členy různých křesťanských církví a společenství přítomných ve Svaté zemi. Modlím se, aby má návštěva posloužila povzbuzení rozvoje mezináboženského dialogu, který by Židy, křesťany a muslimy vedl ktomu, aby každý hledal ve své víře a v universálním bratrství, jež pojí všechny příslušníky lidské rodiny, motivaci k dílu pro mír a spravedlnost, které národy Svaté země dosud nemají, a po nichž tak hluboce touží. Žalmista nám připomíná, že mír je Boží dar: " Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin, zajisté vyhlásí pokoj pro svůj lid, své věrné, kteří se k němu obracejí srdcem. " (Žl 85, 9)Kéž je mír Božím darem zemi, již si vyvolil za vlastní !