Je jaro. Pupence se o překot nalévají, aby mohly za pár týdnů prasknout a vystřelit na svět bílé a narůžovělé květy, které nás omámí svou vůní. Co dnes ráno zasáhlo mne, nebyla vůně, ale zápach. (Zdráhám se napsat výstižnější slovo "smrad", ale konec konců máme v erbu "Veritas", tak si to snad mohu dovolit).

Během krátkého průzkumu jsem zjistil, že jsem opět jednou naletěl odborníkům. Ti mi na mé laické dotazy kdysi tvrdili, že naši žumpu nemusím vyvážet, neb je tam další odkalovací jímka a vše tedy putuje nakonec do kanalizace. Dnešní ráno potvrdilo, že chci-li si užít vůně jabloňových květů, musím urychleně povolat vyvažeče žump. Sehnat takového člověka je téměř nad lidské síly. A když už jej přece jen ve vzdálené vsi objevíte, vymlouvá se na to, že by si při celé akci znečistil (originál byl šťavnatější) hadice. Nakonec se však přece jen dobrá věc podařila a přijel fekální vůz. Zase mám tedy na pár let pokoj.

Ptá-li se v duchu laskavý čtenář, zda jsem se už zbláznil docela, když píšu o fekáliích, hned to vysvětlím: on Pán Ježíš také užíval všelijakých podobenství a příběhů ze života. Uvědomil jsem si to právě v souvislosti s čištěním žumpy. Něco podobného, ovšem v duchovním rozměru, jsem zažil minulý týden, kdy jsem se rozhodl jít ke zpovědi. Až se mi udělalo skoro špatně, když jsem si vypočetl, z čeho všeho se musím zpovídat. Příjemné to nebylo, nicméně za ten pocit následné čistoty to stálo.

Napadla mne ovšem i jakási nelaskavá souvislost, že takovým očistným procesem, kterým kolem Velikonoc procházejí jednotliví věřící, by snad měla projít i naše místní církev. Zdá se mi totiž, že už to v té naší česko-moravské jímce začíná být dost husté a navenek se linoucí zápach nezakryjí ani zvýšené příděly kadidla.

Když se před lety mluvilo o tom, že církev má být domem ze skla, poznamenal vtipně jeden z arcibiskupů, že přece doma také návštěvám neukazujeme toaletu. Chápu docela, že leckdo nechce lidem ukazovat církev v její nahotě a výkřiky o zápachu se snaží sprovodit ze světa poukazem na to, že kritikové špiní církev (a pak aby nesmrděla, že ano?). Žel Bohu, věc se má trochu jinak. Exkrementy je třeba nejen spláchnout, ale čas od času i, s prominutím, vyvést žumpu. Jen doufám, že mi laskaví čtenáři poradí, která kongregace to má na starosti. Asi to bude něco stát, ale opravdu rád přispěji.

Je jaro. Budou Velikonoce. Jestlipak zase odněkud dostaneme deodorant? Aby to nebylo tak cítit…