V minulém díle naší reportáže jsme se zabývali tím, jak žije křesťanská mládež v Rakousku. Ukázali jsme si problémy, starosti, radosti, vize...Udělali jsme celkem podrobný průzkum života v jedné z mnoha zemí Evropy. Dnes budeme uvažovat v trochu obecnější rovině. Bude nás zajímat totiž téměř celá Evropa, přesněji řečeno její nejvyspělejší státy. Jak to tedy vypadá? Jaké procento mladých věří v Boží existenci? Kolik z nich je praktikujících věřících? Jaké má naděje církev v jedenadvacátém století? Jaký vztah ke Kristu má generace, která v následujícím století bude tvořit církev? Na to se pokouší odpovědět naše dnešní reportáž.

Komplexně vzato - šest z deseti dotázaných mladých Evropanů pocházejících z členských států Evropské unie vám na otázku: "jste věřící?" odpoví slovem ano. Jen dva z deseti se označí za praktikující křesťany. Praktikujícím křesťanem se přitom rozumí člověk, který pravidelně navštěvuje bohoslužby a jeho víra je živá, nespočívá tedy pouze v nějaké "papírové" příslušnosti k církvi, ale je každodenní součástí života jedince. Mezi jednotlivými státy jsou ale velké rozdíly, stejně jako mezi procentuálním zastoupením mládeže v různých církvích. Nejdříve si udělejme obrázek, jak jsou na tom jednotlivé státy, pak budeme celou problematiku rozebírat detailněji.

Velký rozdíl mezi Irskem a Dánskem Největší počet praktikujících mladých křesťanů se nachází v Irsku. Je to opravdu vysoké číslo, jedná se o celých 49 procent! Na druhém místě je Řecko, kde svoji víru aktivně žije 42 procent všech mladých. Na třetím místě je Itálie - 41%. Pozitivním překvapením bylo rovněž Německo, kde se za praktikující věřící označilo 17,6 mladých. Naproti tomu Francie, kde se očekávaly výsledky příznivější než v Německu se pohybuje se svými necelými devíti procenty na druhém konci řady. Ještě méně praktikujících křesťanů je ve Velké Británii ( 8,2 % ) a ve Švédsku ( 7,5 % ). Řadu uzavírá Dánsko, kde je praktikujících mladých křesťanů jen málo přes 5 procent. Na druhou stranu má Dánsko relativně nadějnou vizi, že v budoucnu nebude poslední. To v případě že do Evropské unie bude přijata Česká republika. Průměrně pro celou Evropskou unii vychází počet praktikujících mladých křesťanů na 19,6%. Pro lepší přehlednost ukazujeme všechny údaje v následujícím grafu:

Jak jsem napsali v úvodníku, v průměru je v zemích států Evropské unie 60 procent všech mladých věřících. Ne všechny mladé, kteří se označili za věřící potkáme v neděli v kostele. Druhý graf ukazuje, jak je zastoupen názor, že "kostel k víře nepotřebuji"

Označili se za věřící, ale kostel nepotřebují (v procentech)

Ne však každý mladý, který navštěvuje bohoslužby má nějaký vztah k víře. "Bohoslužby navštěvuji, ale k víře jako takové žádný vztah nemám. Takto odpovídá dvacet čtyři ze sta mladých pravidelných návštěvníků bohoslužeb v Belgii. V Rakousku podobně reaguje 18 procent mladých účastníků bohoslužeb, v Lucembursku 16 procent. "Proč tedy chodíte do kostela?" Nejčastějšími odpověďmi bylo:"Kvůli rodičům" nebo "je to taková tradice" nebo prostě jen "nevím".

Je Bůh, nebo není? Tuto otázku ve svém životě nikdy neřešilo a považuje ji za úplně nepodstatnou 12 procent mladých z EU - průměru. I zde jsou však rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, ve Švédsku je Boží existence naprosto lhostejná 23 procentům mladých, v Nizozemí je to dokonce téměř dvacet procent. Další skupinou jsou mladí ateisté, čili ti, kteří nevěří v Boží existenci. V následujícím grafu přinášíme opět srovnání podle jednotlivých zemí.

Počet mladých, kteří v existenci Boha nevěří (v procentech)

Co z těchto čísel a grafů můžeme vypozorovat? Nabízí se zde následující závěr. Mládež v zemích Evropské Unie je sice věřící, ale velká část nepatří mezi praktikující křesťany. Skutečných ateistů je relativně málo. Z pohledu křesťana v České republice se výše uvedené výsledky zdají asi skvělé a mnohý český věřící si povzdechne: "kdyby to tak bylo u nás". Na druhou stranu, když navštívíme někde v zahraničí nedělní bohoslužbu, marně budeme v chrámech hledat plné lavice mladých křesťanů. Mnoho z těch, co uvedli, že jsou věřící je totiž toho názoru, že ke své víře církev nepotřebují. Někteří mají dokonce ten názor, že církev není tou správnou cestou k Bohu. Že církev je něčím co je jen svazuje. Stejně jako u nás, tak i na západě vrhá na církev špatné světlo medializace různých afér, konfliktů mezi biskupy a Římem a podobně. Mladý člověk si pak může vytvořit názor, že církvi jde jen a jen o to, aby mohla stále někomu nařizovat, jak má jednat a určovat mu pravidla života. Většinou se u mladých jedná o pouhou výmluvu, nebo o oklamání vlastního svědomí. Pokud se ovšem podaří církvi vtáhnou živě mládež do svého dění, do svých společenství, oratoří a center, přesvědčit ji o tom, že církev není zastaralou institucí, ale nadšeným, živým společenstvím (toto se dobře daří například v Itálii), má u mládeže velkou šanci. Jedním z nejlepších příkladů trvalého působení na mládež může být komunita Taizé ve Francii, která je velkým duchovním přínosem pro mládež z celé Evropy. Velmi plodná je její celoroční činnost, hojně navštěvovaná jsou i celoevropská Taizé setkání pořádaná vždy na přelomu roku v některém z velkých evropských měst. To je jeden z mnoha konkrétních činů, jak předávat radostné křesťanské poselství mladé generaci. My si jen můžeme přát, aby jich bylo stále více, nebo se o to každý dle svých možností i přičinit.

Použito výsledků ankety pořádané komisí EU