Tomáš Zdechovský (TZ): Napsal jste novou knihu s názvem „Perspektivy církve“, která se v těchto dnech objevuje na pultech knihkupectví. Mohu se vás zeptat na to, jaké vidíte perspektivy Katolické církve?

Josef Dolista: Perspektivy církve nespočívají v masovém měřítku jejích příznivců a členů, ale spočívají v náročném životním stylu, který navazuje na životní příklad Ježíše z Nazareta, v duchovní velikostí křesťanů, v jejich angažmá pro tento svět a jeho problémy, aniž by zapomínali na eschatologický rozměr života. Perspektivy církve se nedají koupit penězi, ale obětí života, tím, že jej někomu nebo důležitému dílu zcela a nezištně věnujeme.

TZ: Kde vidíte místo dnešní Katolické cíkve? Kam by měla podle vás směřovat?

Dolista: Katolická církve bude muset překonat v České republice malou náročnost sama na sebe. Mrzí mě, když slyším otázky mnoha katolíků, které vyjadřují jistý způsob velmi jednoduchého uvažování, když vnímám, že vidí problémy tam, kde právě nejsou. O těch, které jsou palčivé, neslyším a nečtu jedinou otázku. Je třeba doplňovat vzdělávání a starat se o to, aby křesťané zaujímali místa ve společnosti, kde se odvíjí život a určující směr pro další desetiletí. Bohužel zůstáváme u táborového ohně a zpěvu při kytaře. Máme málo ambicí motivovaných evangeliem. Církev musí směřovat tam, kde jsou lidé dychtiví po uplatnění, kde jsou lidé nemocní a nemohoucí, nezaměstnaní, ale současně tam, kde se diskutuje o právním systému, o vězeňství, kde se tvoří zákony apod. Církev má být přítomná prostě všude.

TZ: Jakou roli vidíte v tomto nasměrování ve školství?

Dolista: Ohromnou! Ať je více pedagogů na všech stupních škol, kteří dokáží předat své intelektuální a duchovní bohatství, zkušenosti života. Školství potřebuje silné lidi, kteří mají co předat a nedělají to jen za peníze, tedy nešetří časem pro druhé. Je to povolání, je těžké, pokud se chápe z vnitřní motivace.

TZ: Mnohdy v poslední době zaznívají hlasy, že by byla potřeba se dostat s úrovní vzdělání na úroveň západních států. Co je největší překážkou podle vás k tomu, abychom toho dosáhli?

Dolista: Diskutovat o úrovni škol bych nyní nechtěl, je to příliš široká otázka. Všude jsou přednosti a zápory. Spíše je nutno vnímat to pozitivní na školách v cizině, které nám chybí. Pokud mám na mysli teologické fakulty, zdá se mi, že jsem u studentů shledával více vnitřní motivace k získání znalostí. Zkoušku brali jakou nezbytnou formu typickou ve školství, když se uzavírá semestr, ale studenti studovali jako před zkouškou každý den během celého semestru. Navštěvovali knihovny a četli, kopírovali texty, studovali, kupovali knihy a objednávali si odborné časopisy. My tady klademe důraz na společenství, na zazpívání si, na to cítit se dobře ve skupině, ale intelekt často běží mimo. A jaké problémy nakonec má pražská (katolická – pozn. red.) teologická fakulta? Takové, které společnost pozitivně neosloví, naopak. Takto se jistě církev prezentovat nemá a perspektivy církve by se daly nazvat neperspektivami.

TZ: Na teologické fakultě v Českých Budějovicích studují studenti jiných křesťanských církví. Jaký máte názor na sbližování křesťanů?

Dolista: Velmi vyhraněně pozitivní. Ekumenické sblížení církví je výzvou doby. Velmi si vážím kolegů a kolegyň z Evangelické teologické fakulty v Praze, mám přátele mezi křesťany jiných církví. Jan Pavel II. nám ukazuje svým příkladem své ekumenické snahy. Ekumenické snahy všech církví mají perspektivy, o kterých se nám dnes ještě ani nezdá.

TZ: Na začátku jsem zmiňoval vaší novou knihu. Máte vůbec čas na čtení knih?

Dolista: Málo, ale čtu pravidelně. Čtu články z odborných časopisů, čtu knihy spíše s teologickou a filosofickou tématikou, na detektivky nyní nemám čas, to mě docela mrzí.

TZ: Na závěr bych se vás chtěl zeptat, zda existuje nějaká událost v dějinách církve, která na vás nějak zapůsobila a stála by za větší připomínku?

Dolista: Dějiny jednotlivých epoch církve jsou vždy neobyčejně zajímavé a poučné. Mne osobně zajímá situace rané církve, protože je normativní. Myslím, že je nutno se k tomuto období častěji vracet a vytěžit z tohoto období metodu pro řešení současných problémů v církvi. Uvádějí mě v úžas příklady mučedníků, život církve v katakombách a v domech, ale také snaha o precizní vyjádření víry na prvních koncilech. Texty církevních Otců (patristická literatura) nás uvádějí do této doby. Rád je čtu a přemýšlím o nich v kontextu současnosti.

TZ: Děkuji za rozhovor.

Prof. Dr. Josef Dolista, Th.D., Ph.D. je děkanem Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Zvolen děkanem byl minulý rok. Habilitoval se na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Otec Dolista je salesián.