Eva Henychová žije za stěnou z papíru

Po čtyřech letech vydává své druhé album. První album Svítání z roku 1996 vyšlo ve vlastní produkci pouze na kazetě. Bez jakkoli zajištěné distribuce se ho prakticky jen na koncertech prodalo 4 000 kusů. Nové album Za stěnou z papíru vychází opět ve vlastní produkci, tentokrát však i na CD.

Šestnáct poměrně krátkých písní, které jsou všechny vlastní tvorbou, bylo natočeno v lednu ve studiu Good Day Records v Praze. K natáčení si písničkářka nepozvala žádné hosty, všechny písně hraje a zpívá sama jen s kytarou, stejně jako na koncertech. Eva Henychová absolvovala konzervatoř, což u folkařů nebývá zrovna obvyklé, a z jejího přednesu je poznat, že má na kytaru klasickou průpravu (nejen podle španělské kytary s nylonovými strunami). Nápadité kytarové doprovody se dobře poslouchají, přestože nejsou technicky nijak zvlášť náročné. Možná by mohly být dynamičtější, aby lépe podpořily výraz zpěvu, ve kterém neváhá vyjádřit - daleko více než ve Svítání - emoce. Tesk a naději v písni Čekám, ztřeštěnost v Asi jsem se zbláznila, něhu v písničce Malým. Jenom že dnes je "býkem v aréně" a "rozhlíží se koho roztrhá" v Dekompresi jsem jí příliš nevěřil. Je to velký rozpor s jejím jemným romantickým hlasem.

Díky absenci dalších hudebníků působí album velmi komorně a myslím, že je to dobře. Eva Henychová je totiž komorní zpěvačka. Přestože patří k folkové špičce, nevyprodává Lucerny. Koncertuje v klubech - někdy dokonce i v čajovnách - pro pár desítek lidí. Její alba nejsou v běžné obchodní síti (kromě několika specializovných prodejen) k sehnání, což je škoda. Na druhou stranu přílišná mediální kampaň by se k ní snad ani nehodila. Nedovedu si představit, že by se na mne dívala z plakátů v každém výkladu.

Album je opatřeno čtyřlistovým bookletem, který obsahuje všechny texty, seznam písní a jejich stopáž. Jediný drobný nedostatek technického charakteru, který jsem postřehl, je poněkud zvláštní způsob vytváření písmene ť, které je pokaždé vysázeno jako soutisk písmen t a ž (že by v použitém fontu ť chybělo?) a vzhledem připomíná ť opravdu velmi vzdáleně.

Eva Henychová je věřící a na svém albu se to rozhodně nesnaží nijak utajit. Když jsem poprvé slyšel píseň Židle, napadlo mě, že snad ani není nutné říkat to tak otevřeně. Na druhou stranu aspoň každý pozná, že nevěří v něco imaginárního "tam nahoře", ale v někoho velmi konkrétního. Její písně ani zdaleka nejsou laciné agitační křesťanské popěvky s obvykle kontraproduktivním účinkem. Naopak! Mohou oslovit každého a v tom je asi jejich největší přínos - nenásilně dovést člověka k přemýšlení.

Po několikerém poslechu mne nejvíce zaujal refrén baladické písně Pohádka:

Ne každý den je stvořen pro píseň,
ne každou píseň ordinuju na tíseň,
ne každý úsměv stojí o přízeň,
ne každá voda je jen na žízeň.

Uznávaný hudební redaktor z Radia Proglas Milan Tesař řekl Magazínu ChristNet.eu o novém albu: "CD Evy Henychové mě velmi mile překvapilo. Eviny písničky (i většinu těch, které jsou na novém albu) jsem znal už z dřívějška a na koncertech jsem je nikterak neprožíval. O to víc mě zaujala jejich atmosféra na CD. Je až s podivem, kolik dokáže jeden člověk s kytarou ze sebe vydat energie, i když zpívá pomalou a klidnou písničku. Pokud bych albu Za stěnou z papíru měl něco vytknout, tak je to možná dramaturgie. Píseň Erotická mi do něj prostě nezapadá."

Deska Za stěnou z papíru určitě není poslední a můžeme doufat, že ta další už bude v normální distribuci. Písničky Evy Henychové si to rozhodně zaslouží. Posluchače vyznávajícího pop sice asi moc nezaujme, ale pokud máte rádi tichou folkovou hudbu, vypravte se na některý z jejích koncertů. Určitě nebudete zklamáni a navíc si tam budete moci koupit i její nové album.

Oficiální stránku Evy Henychové s vyčerpávajícími informacemi, fotografiemi, kalendářem koncertů a mnohým dalším najdete na adrese: http://folk.gin.cz/eva/.