V první části reportáže jsme se zabývali tím, jak žije křesťanská mládež v jiných státech Evropy, v druhé reportáži jsme pomocí čísel a statistik ukazovali, kolik mladých v Evropě je věřících, kolik z nich svoji víru opravdu žije a jaké procento z nich jsou pouze návštěvníci bohoslužeb, v jejichž životě se kromě návštěvy kostela víra nijak neprojevuje. V dnešním díle se budeme zabývat tou částí mládeže, která patří k aktivním křesťanům.

To se projevuje také na tom, že tito mladí mají aktivní zájem na tom, jaká církev je. Dokáží se bavit o církvi, pociťují její problémy a snaží se je řešit. Je to ta nejdůležitější část mládeže: ta část, která pochopila, že ona je církví příštího tisíciletí, že ona bude v příštím tisíciletí předávat víru dál. Je to také ta část, které není lhostejné co se v církvi děje.

V jedné rakouské diecézi vyzval místní biskup Egon Kapellari mládež nejen své diecéze, aby mu napsala, co ji nejvíce trápí. Aby mu pokládala otázky, aby se ve svých dopisech snažila postihnout problémy Katolické církve v jejích farnosti či diecézi. V katolickém tisku (Die Neue Kirchenzeitung) vyšla pak jeho odpověď na tyto dopisy. Uvádíme ji v našem článku, abyste si mohli udělat představu, jak na Katolickou církev pohlíží věřící mládež v německy mluvících zemích.

"Milí mladí přátelé,

nedávno jsem Vás vyzval, abyste mi napsali. Obdržel jsem od vás více než 500 dopisů, podepsaných 1000 mladých křesťanů. Četl jsem úplně každý Váš dopis s velkým zájmem. Děkuji Vám za ně. Bohužel není pro mne možné na každý jednotlivě odpovídat. Tam, kde se jednalo o zcela osobní otázky či vnitřní problémy jsem tak učinil. V tomto otevřeném dopise mládeži chci odpovědět všem ostatním na ty úplně nejčastější dotazy.

Ve většině vašich dopisů Vám jde o církev. A ne zrovna zřídka se ve vašich dopisech vyskytuje otázka: "A k čemu vlastně církev?" Pro mne osobně je církev moje duchovní vlast, kde se cítím být doma. Ježíš Kristus nepřinesl spásu jednotlivcům, ale celému světu, celým společenstvím. Od začátku chtěl spojovat lidi mezi sebou a s Bohem. Církev je prostředníkem radostného poselství. Mnohé Vaše otázky se týkaly disciplinárních nařízení církve. Ty nejčastější zde nyní zodpovídám:

Celibát kněží

Celibát je Katolickou církví předepsaná forma života pro kněze. Pro mne osobně představuje celibát šanci, sebe celého věnovat Bohu a být stále připraven dát všechny své síly do služby Bohu a lidem. Toto je dle mého názoru dobrá forma kněžského života. Dokáži si ale představit, že by v budoucnu vedle celibátních kněží byli i kněží ženatí.

Úloha žen v církvi

Mnozí z Vás píší, že se jim Katolická církev zdá nepřátelská k ženám. Při pohledu na církevní dějiny mi nezbývá, než Vám dát za pravdu. My věříme, že Bůh dal při stvoření stejnou hodnotu ženě, jako muži. Proto by měla církev věnovat ženám větší pozornost a neměla by se bát jim svěřovat i větší a důležitější úlohy.

Svátosti pro rozvedené a znovu ženaté či vdané

K tomu, co z Vašich dopisů vyplynulo k tématu poskytování svátostí i pro ty, kteří se rozvedli a vstoupili s jiným partnerem do nového manželského svazku chci říci následující. Církev má povinnost se zvláště intenzivně starat o rodinu a manželský život. Musí proto mnohem citlivěji přistupovat k tomuto tématu, nelze říci jednoznačné ne.

Mládež v církvi

Stále znovu se ve Vašich dopisech opakuje otázka, jaké je místo mladých v církvi, především ve farním společenství. Velmi často se ve Vašich dopisech objevuje stížnost, že Vás a Vaše názory neberou dospělí ve Vaší farnosti vážně. Chtěl bych vás ujistit, že i když si to mnozí dospělí neuvědomují, tak jako mládež zastáváte v církvi opravdu důležitou roli. Bez Vašeho přispění bych nemohl být nikdy uskutečněn můj velký sen, moje velká naděje, přetvořit církev v živé společenství. Bez Vašich idejí a Vaší dobré vůle a mladé nadšené víry a bez Vašeho nasazení je živá, v srdci mladá církev nemyslitelná.

Hledejte společenství

Co můžete v dnešní církvi dělat? Myslím, že byste měli především zkusit se stejně starými a stejně smýšlejícími zakládat společenství, spojovat se. Pokud to není možné ve Vaší farnosti, nebojte se překročit její hranice, hledejte i v jiných farnostech mladé lidi, se kterými se spojíte v modlitbách, diskusích, oslavách. Patřit k nějaké skupině je velmi krásné a pro osobnostní a duchovní rozvoj velmi obohacující. Přemýšlejte sami i společně nad otázkami, které jsou tak důležité pro harmonický společný život a pro budoucnost našeho světa: spravedlnost, pokoj, ochrana všech živých bytostí, tolerance.

Osobně bych Vás chtěl také poprosit, abyste přemýšleli také nad problémy, které se vás bezprostředně nedotýkají, jako jsou stáří a nemoc. Přenášejte pak ze svých společenství své nápady, svoji kritiku a své zkušenosti do církve, nebojte se toho. Jenom Vy tímto způsobem můžete zaručit, že mnoho mladých znovu nalezne domov v církvi. Přesvědčujte ostatní nejen svými slovy a postoji, ale především svým jednáním, že církev není středověkou institucí (i když to tu a tam tak bohužel vypadá).

Ombudsman

Co může církev učinit pro Vás? Pokud se Vám do Vaší cesty staví překážky, nevzdávejte to. Spontánně mě napadla myšlenka zřídit v naší diecézi místo, kam byste mohli adresovat Vaše problémy v životě v církvi a s církví. Tam se budete moci také obrátit v případě nějaké dobré myšlenky a nápadu..."

Tolik část dopisu. Biskup Egon Kapellari dále ve svém dopise rozebírá další témata, jako například láska a partnerství, sexualita, fádnost bohoslužeb atd. Na těchto otázkách je vidět, že mládež není k církvi lhostejná, že o mnohé se zajímá. Biskup Egon Kapellari tímto svým otevřeným dopisem ukázal, že je potřeba vážně se zajímat názory mladých a brát jejich hlasy vážně. Poukázal na to, že mládež je v církvi opravdu velmi důležitá, že je potřeba s ní vést intenzivní dialog a stavět na ní základy pro církev v příštích desetiletích. Naznačil také, jaké názory má mládež na různé církevní otázky.

Jeho otevřený přístup je šance, že církev bude pro mladé atraktivní a že bude hledat Boha jejím prostřednictvím a ne bez ní na vlastní pěst.