Před pár lety jsme se přestěhovali do nového bytu v tiché části Kralup nad Vltavou. Zdálo se nám, že budeme bydlet v ráji, přímo z oken jsme měli překrásný výhled na řeku. Nastěhovali jsme se s vědomím, že tento byt nikdy neopustíme. Těžko bychom ve velkém městě našli něco lepšího.

Naše předsevzetí však už po týdnu nevypadalo příliš růžově, a to kvůli sousedům bydlícím pod námi. Hned první noc v novém bytě jsme takřka nezamhouřili oči pro dlouhé a hlučné hádky manželů žijících pod námi.

Takovéto hlasité výstupy se opakovaly takřka každý den. Plakala žena, naříkaly děti; jen soused, agresivní opilec, sprostě nadával a nejednou ženu a děti zmlátil. Jeho nejoblíbenější nadávkou bylo: Roztrhám tě jako hada nebo roztrhnu tě na půl.

Hádka se utišila jen po návštěvě policie. I když jsme ženu s dětmi litovali, nemohli jsme jí pomoci. Sama nechtěla manžela udat, ani se rozvést. Často nám vyprávěla, že to vydrží, jen když mají děti otce. Nemohli jsem pochopit, na co je jim takový otec, pokud se dal vůbec nazvat otcem.

Jednoho rána po tradičním nočním souboji nás probudilo neustálé bouchání na dveře, ve kterých stála rozrušená sousedka. V rukou držela masivní mísu z olovnatého skla, která zdobila stolek v jejich obývacím pokoji. Našla ji údajně ráno na stolku přeříznutou na dvě půlky bez jediného úlomku, střípku nebo skelného prášku. Odborník by to možná přirovnal čistému řezu laserem.

Sousedka nám pověděla, že po noční hádce, kdy ji její manžel opět zmlátil a odešel do hospody, se začala modlit a prosila Pána Boha o pomoc. Uvažovala totiž, že si snad sáhne na život. Náhle cítila jak její nitro zaplavuje pokora a před sebou spatřila překrásnou postavu mladého muže v modrém plášti.

Měl roztažené ruce a láskyplně se na ni usmíval. Sousedka jej poprosila o pomoc, aby nalezla ještě dostatek síly a odvahy a dokázala řešit svou životní starost.

Ježíš Kristus, nikdo jiný to podle ženy nemohl být, ji požehnal, položil svou dlaň na její čelo. Najednou začala plakat a cítila vysvobození. Postava mladého muže zmizela. Žena věděla, že nyní bude stát po jejím boku její ochranitel. S pocitem lásky a pokory si šla lehnout.

Ráno však měla pocit, že se jí to jen zdálo, až nalezla v pokoji tuto těžkou skleněnou mísu rozdělenou na dva kusy jako památku na noční setkání. Našla dost odvahy a podala návrh na rozvod. Soud jejímu přání vyhověl a po vzoru mísy manželství rozdělil.

Tento příběh jsem zaznamenal z vyprávění manželů Ivany a Petra Horáčkových, kteří mi tuto pozoruhodnou skutečnost sdělili.

Autor je novinářem Deníků Bohemia