Píšeme nezávisle a otevřeně, jen díky vám.Podpořit Christnet

Jak jsem se setkal s Václavem Novákem

Co je Václav Novák zač

Portréty a rozhovory / Robert Němec / 21. června 2000
Sehnat Václava Nováka bylo samozřejmě mým snem. Jenže jak? Když jsme si navíc v Blesku přečetl, že "Novák po podání oznámení opustil hanáckou metropoli a ukryl se na neznámém místě", pochyboval jsem, že bych ho mohl někdy vystopovat. Navíc se kolem mne šířily neuvěřitelné zvěsti o tom, co je to za člověka.

"Náhodou" jsem ale zavolal jedné osobě a řekl jí o té kauze (myslel jsem, že o ní nic neví). Ona mi pak dala telefon na další osobu a tato osoba mi pak dala telefon na Václava Nováka. O tom se ke mně donášely zprávy, že prý je politicky velmi činy, že kandidoval za ODS do parlamentu atd. Když jsem uviděl číslo s předvolbou 0601, řekl jsem si, že je to asi starý politický harcovník, protože mobilní telefony s číslem 0601 se prodávaly v době, kdy byly jen pro ty nejbohatší.

Zavolal jsem mu a poprosil o vysvětlení několika věcí. Zároveň jsem mu řekl, že bych se s ním rád setkal a natočil rozhovor. Že jsem ochotný přijet kamkoli. Pojal ke mně důvěru a výměnou za slib, že nikomu neřeknu, kde se setkáme, souhlasil s rozhovorem.

Že za ním jedu, pár nejbližších spolupracovníků samozřejmě vědělo. Když by mě tam někdo zabil nebo unesl (pokud děláte investigativní žurnalistiku, musíte být připraveni na všechno), musí policie aspoň vědět, co jsem dělal a ve které části republiky jsem zhruba byl.

Na místo setkání jsem jel s tím, že se setkám s Klausovým agentem a na místě potkám snad i štáb ODS (aspoň utajený). Politické drby o Novákovi byly totiž neuvěřitelné. Teď se tomu sice směji, ale ještě před pár dny jsme to bral jako dost možné. Jeden drb, dokonce od jistého poslance, říkal, že se jedná o snahu zlikvidovat čtyřkoalici, respektive KDU-ČSL v krajských volbách. Podle jiné jde Klausovi o snahu ztížit vyjednávací možnosti vatikánských vyjednávačů. A když mi Václav Novák řekl, že na sobě bude mít černé sako, byl jsem hodně přesvědčen o politickém pozadí celé akce. Kdo totiž chodí v sobotu odpoledne v černém saku!

Václav Novák ale změnil vizáž a byl oblečen dosti prostě. Měl na sobě starší kabát a silný svetr. Eufeministicky řeknu, že vypadal jako z Dickensonových knih, ale samozřejmě jako Čech z konce dvacátého století.

Když jsem mu řekl, že jsem na tomto místě poprvé, řekl, že mě vezme do jedné místní kavárny. "To si ovšem musíme vzít auto," podotkl. Červené světélko zablikalo. Studenti teologie většinou nemají vlastní auta. Místo toho Novák zamával na taxíka. Hned na začátku řeknu, že jsem si nenechal nic zaplatit, protože nám to náš Etický kodex neumožňuje.

Zakotvili jsme v místní kavárně s pěknými přepážkami, aby se špatně odposlouchávalo. Snažil jsem se mu přijít na kloub. Nejprve jsme si jen tak povídali. Už v telefonu jsem mu řekl, zda-li by si sebou mohl přinést všechny důkazy, které má. Podal mi je. Teď začal můj mozek pracovat. Bylo potřeba provést obsahovou analýzu, abych se přesvědčil, zda jsou ty dokumenty pravé. Dokážete zfalšovat takřka cokoli, ale u dokumentů, kde je hodně volného textu, je možné zjistit, zda jsou pravé, nebo ne.

Byly pravé. Ještě jsem tomu ale odmítal uvěřit. Co když jsem někde udělal chybu? Co když si dal někdo tu práci vyrobit precizní padělky? Co když je to vážně nějaká vysoká hra? Jakou úlohu v ní potom hraji já?

Pustil jsem se s Novákem do rozhovoru. Ptal jsem se, chtěl jsem, aby mi a našim čtenářům mnohé vysvětlil. Zároveň jsem ho ale tlačil, aby mi na některé otázky jasně odpověděl. Ano, ano, ne, ne.

Po dvou palačinkách, jednom čaji, jedné minerálce a jedné kole byl rozhovor u konce. To mi ale nestačilo. Potřeboval jsem mít v ruce nějaké dokumenty. Některé mi Novák dal na ofocení s tím. Šli jsme proto na blízkou faru, kde měli kopírku. Někoho jsme uvnitř slyšeli - ale nikdo neotevíral.

Novák mi vysvětloval, že ho teď lidé nemají rádi. Že nedělní mši bude muset strávit schován v sakristii, protože jinak by se vystavoval riziku útoků. Vypravoval mi, jak na něj teď babičky nadávají a hrozí mu pěstmi, když jde kolem. Je pravda, že byl před několika dny napaden jedním knězem. Ale je oprávněná tato fobie?

Nepřátelské jednání se potvrdilo na další faře. Měl tam být kněz, "který je můj kamarád," vysvětloval mi Novák. Ten kněz nám otevřel. Představil jsem se a požádali jsme o možnost okopírovat některé dokumenty k této kauze. "Všechno, jenom tohle ne," řekl onen kněz. Vysvětli jsem mu, že tyto dokumenty mohou mnohé osvětlit a že je potřebujeme pro zdokumentování případu. Kněze však nebylo možné přesvědčit. S tím, že Novák neměl podávat trestní oznámení, zavřel dveře.

Teď už jsem měl jasno. Tohle není žádný Klausův agent. Ten by tady nechodil pěšky, aby ušetřil a jistě by si sehnal kopírku, na ofocení dokumentů proti Mertovi. Tenhle je, až na to, že podává trestní oznámení jako na běžícím pásu, celkem neškodný.

V jedné domácnosti jsme se podívali na Televizní noviny. Po té jsme vyrazili do místní internetové kavárny, kde měli mít scanner. Šli jsme přes náměstí, kde byl zrovna nějaký program. Novákovi se moc líbil. V kavárně jsme vše potřebné oskenovali. Nakonec mě doprovodil na nádraží.

Celý den hojně používal telefon. Volala mu především ČTK, ale bavil se i s Novou. A pak hlavně s poškozenými chlapci.

Závěrem si dovolím udat jeho charakteristiku. Je místy trochu přímá, ale vždy nás na psychologii učili (a ještě snad budou učit), že vyjadřovat se musíme přímo. Viděl jsem v sobotu Václava Nováka jen deset hodin, ale to snad stačí.

Václav Novák je jednoduší až prostší povahy. Nevyniká příliš inteligencí, ale má selský rozum. Taktéž není příliš obeznámen "se světem".

Je, když mu ukážete, že o něj stojíte, věrný a oddaný. Autoritu respektuje a myslí si, že je "malý člověk". Nižšího vzrůstu skutečně je.

Podle jeho vlastních slov mu jde o pravdu. Podle mne, jakmile v něm jednou nastartujete určitý proces, začne se pohybovat určitým směrem. Po té nastoupené cestě půjde jistě jako buldozer. Chce dosáhnout cíle, řekněme konce cesty. Ale neuvědomuje si, že jak jede rychle buldozerem, ničí cestou všechno kolem. Vyniká flexibilitou.

Má kategorické vidění světa. Nedokáže vidět jemné nuance. Proto ho každá špatnost vyvádí z míry. Své emoce projevuje otevřeně, viditelně a hlasitě navenek. Ovšem nikoli ostentativně.

Je na něm vidět úzkost a nejistota. Mučí ho obavy.

Ve vztahu k údajně poškozeným chlapcům se projevuje paternalisticky. Má snahu pomáhat (nejenom zde) a přebírat na sebe utrpení ostatních. Trpí menším mesiáškým komplexem. Proto je schopen podávat velké výkony a oběti, protože si myslí, že nikdo jiný za něj "naši dobrou věc" nevyřeší. Domnívá se, že když nezasáhne on, nezasáhne nikdo jiný. Někdy se ale cítí bezmocný.

Cítí se lehce opuštěný. Nemá - nyní - příliš mnoho přátel. Vše silně prožívá s ostatními - i fyzicky. Oporu mu dává částečně rodina. Projevuje zájem o ostatní a je dobrosrdečný.

Jeho víra je rovněž jednoduší a více citová než rozumová.

Je lehčí introvert.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho a šiřte dál:


 

Související zprávy a články


Diskuze k článku

Christnet.eu chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky v rozporu s pravidly diskusí: nadávky, osobní útoky na autora či ostatní komentátory, neucelenost logiky, příliš gramatických chyb, nedostatek konkrétních argumentů k tématu, obecné stížnosti na redakci, opakovaní stejných argumentů, falešné jméno nebo e-mailová adresu pro potvrzení komentáře, VÝKŘIK prostřednictvím velkých písmen, nepodložené argumenty a nepravdy, příliš dlouhé příspěvky, a obecně i příspěvky, které k diskuzi nepřidají nic nového.

Proč již není možné příspěvky do diskuzí pod články vkládat přímo?