Režiér Roman Polanski vždycky točil horové filmy, které si zahrávaly s ďáblem. V Deváté bráně to ale vypadá, že se jedná přímo o oslavu styku s ďáblem. Naštěstí je ten film hodně nepovedený. Po jeho projekci se Magazínu ChristNet.eu nepodařilo najít osobu, které by se ten film líbil. A to se na něj postmodernisté tak těšili.

Roman Polanski se proslavil horory typu Rosemary má děťátko nebo Hořký měsíc. Některé jeho filmy byly velmi dobré a získal za ně Oskara nebo Zlatý globus. Je proto s podivem, jak mohl tak dobrý režisér natočit tak podrůměrný film. Má to být například thriller, kde vám bude běhat mráz po zádech. Jenže se našly okamžiky, a nebylo jich málo, kdy se celé kino smálo.

Dean Corso je expert na staré bibliofilie a specializuje se na zjišťování pravosti a oceňování hodnoty starých knih pro významné sběratele. Při své práci si nepočíná ani trochu morálně. Když si ho proto najme Boris Balkan (scénaristovi se asi nechtělo vymýšlet nějaké pravděpodobnější jihoslovanské jméno), říká mu: "Na muže, jehož věrnost si mohu koupit, je spoleh."

Balkan totiž získal knihu, kterou napsal Benátčan Aristide Torchia ve spolupráci se samotným Satanem v roce 1666 (tenhle thriller působí vážně komicky. Balkan má třeba všude jako heslo 666). Existují však tři výtisky této knihy a jen jedna má být pravá. Kniha se jmenuje Devět bran do Království Stínu. S její pomocí má být autorovi dostupná moc Satana.

Balkan posílá Corsa do Evropy, aby ověřil pravost zbylých dvou výtisků. Toho samozřejmě pronásledují náhody jako padání lešení a útoky neznámého muže, ze kterých ho vždy vysvobodí neznámá blonďatá a hlavně hodně zvláštní dívka. Nejprve to vypadá, že je to anděl, protože létá, je bílá a vždy černého muže porazí, ale nakonec se ukáže, že je to úplně jinak.

Zbylé dva výtisky jsou páleny a jejich majitelé zabíjeni. Corso objeví, že pravé jsou všechny tři výtisky. Ale každý má tři obrázky, které jsou ve zbylých výtiscích jiné. Tři dřevoryty v každé knize totiž nakreslil sám Ďábel a pomocí jich se může otevřít Devátá brána.

Jak ale Corso zjistí, je za vražděním a pálením Balkan, který chce pro sebe získat moc Satana. "Vydávám se na cestu, která mě postaví na roveň Bohu," prohlašuje na začátku satanského rituálu. Jenže se trošku přepočít8 a při obřadu se upálí.

Dívka řekne Corsovi, kde má hledat pravý devátý obrázek a s hořícím hradem v pozadí s ním provádí mysteriózní soulož. Corso získává poslední obrázek a vstupuje do Deváté brány. Z posledních sekund filmu zjistíme, že dívka je Nevěstka babylonská a Corso drak.

Film používá dosti klišé a při troše inteligence odhadnete, že např. dívka za chvíli Corsovi zmizí nebo že se někdo objeví.

Je opravdu otázka, zda film nepropaguje satanismus. Aktéři filmu jsou totiž rozděleni do třech skupin, které proti sobě bojují, ale každá se snaží o to samé: vyvolat ďábla. Nakonec se to podaří jen Corsovi. Zajímavé na tom je, že čím méně je skupina pompézní, tím více se jí to zdaří. Skupina kolem Liany Telfer má například propracované obřady a symboliku, ale jsou při vyvolávání ďábla naprosto neúspěšní. Corso naopak nemá žádné obřady ani symboliku - a přesto vstoupí do Deváté brány jako jediný. Jakoby nám chtěl autor filmu říct, že Satan působí nejúčiněji právě ve skrytosti a nepotřebuje pompu.

Ještě jedno ponaučení je ve filmu. Bývalí majitelé jednoho výtisku Corsa varují: "Některé knihy jsou nebezpečné. Nelze je beztrestně otevírat."

Reakce diváků po promítání byly takřka shodné. "Proč to vůbec natočili?" podivoval se student filmové vědy. "Na konci jim došel námět, tak zkrátili," přidal se další. Konec je opravdu hodně zvláštní. Možná proto, že otevřené uctívání ďábla by asi bylo pro většinu diváků a cenzuru nepřijatelné.

Oficiální stránky: www.devatabrana.cz a www.ninthgate.com (zde můžete shlédnut inkriminované dřevoryty).

Devátá brána (The Ninth Gate). Rež. Roman Polanski, USA, Francie, Španělsko, 1999, 133 min., barevný. Hrají: Johny Depp, Frank Langella, Lena Olin, Emmanuelle Seigner.