Mezi takřka desetitisíci účastníky 35. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech se objevili i křesťané. Mezi šesti porotami byla i Ekumenická porota. Festival navštívil plzeňský katolický biskup František Radkovský. Spolu s vikářem Mixou řekli Magazínu ChristNet.eu svůj pohled na křesťanství a film.

Laici

Mezi věřícími na hlavní mši v 10.00 9. července 2000 bylo v kostele svaté Máří Magdalény, který byl přímo v centru festivalového děni, maximálně dvacet návštěvníků festivalu. Na výzvu Magazínu ChristNet.eu na oficiálních stránkách festivalu nereagoval žádný křesťan.

„Jsme úplně normální lidi, není to, že bychom se nějak odlišovali,“ řekla Magazínu ChristNet.eu Klára Libertová (19). Podle ní se křesťané mohou chovat jako jiní lidé a i filmy jim mohou něco dát. „Vycházíme do světa, díváme se na filmy a vybíráme z nich to nejlepší,“ doplnil ji její přítel Aleš Stuchlík (19).

„Strašně moc se mi tady líbí, až na to, že je problém sehnat vstupenky na aspoň trochu zajímavé filmy,“ uvedl další návštěvník festivalu (34). Vidí zde ale i některé nedostatky: „Je otázka, zda tolik filmů při takovém návalu splní svůj účel. Protože, řekněme to na rovinu, studentů je mnoho, oni se různými způsoby na filmy dostanou, ale normální člověk nemá šanci. To mi opravdu vadí. A ještě mi vadí, že prezident festivalu Jiří Bartoška stále míchá do festivalového dění trošku politické celebrity. Ty přitom nemají s festivaly ve světě moc společného.“ Tomuto návštěvníkovi se přitom nejvíce líbil film Eyes Wide Shut. „Doufám, že nějaký pěkný film uvidím dnes večer, ale to byste mi tam nejdříve musel pomoci se dostat,“ ukončil se smíchem náš rozhovor.

Problémy s lístky byly opravdu veliké. Pokud jste nepatřili mezi novináře nebo VIP, existoval jen jeden způsob, jak se „normálně“ dostat k lístkům. Stoupnout si do fronty před pokladnu co nejdříve. Magazín ChristNet.eu několikrát zaznamenal, že již ve tři hodiny ráno byly před pokladnou hloučky čekajících. V praxi se to řešilo tak, že každý den šel někdo jiný z party nocovat před hlavní pokladnu, která se otevírala již v šest hodin. Sebou měl až několik desítek akreditací, na které vyzvedl vstupenky.

Běžnému člověkovi byly akreditace nedostupné. Ty jsou jen pro VIP, novináře, filmové profesionály, členy filmových klubů a studenty. Na jednu akreditaci šlo denně vyzvednou pět vstupenek. Akreditace na celý festival pro studenty stála 500 Kč. Normální člověk, pokud se vůbec dostal k lístkům, musel za jeden zaplatit 60 korun.

A tak se začaly objevovat nejrůznější způsoby, jak se dostat na filmy. Magazín ChristNet.eu se například dozvěděl, jak se na filmy dostával jeden z vrcholných představitelů Sdružení podnikatelů ČR: „Přišel jsem k pokladně a ukázal slečně vizitku, kdo jsem. Následně jsem ji pozval na skleničku. Další dny jsem pak měl přichystány všechny vstupenky, které jsem chtěl.“

Klérus

„Média jsou prostředkem evangelizace pro 21. století,“ prohlásil pro Magazín ChristNet.eu karlovarský vikář Josef Mixa. „Když pozorujete děti při výuce náboženství, vidíte, jak jsou přímo žhavé na pohyblivé obrázky.“ Podle Mixy byla již dříve zpracována podrobná audiovizuální strategie Katolické církve. Ta ale nikdy nebyla zrealizována. Vikář Mixa, bývalý sekretář kardinála Františka Tomáška, se na ní podílel.

„Film je důležitý vyjadřovací, umělecký a dokumentární prostředek,“ vysvětlil Magazínu ChristNet.eu plzeňský katolický biskup František Radkovský. „Je to nesmírně účinný prostředek, protože optický vjem je velmi působivý. Je ovšem důležité, aby se film snažil být vnitřně pravdivý – tak jako ostatně každé umění. Aby dobro ukazoval jako dobro a zlo jako zlo. Tam, kde se to obrátí, působí velké škody. A to bohužel dnes často platí.“

Na naši otázku, co může dát film křesťanům, biskup Radkovský odpověděl: „Pro křesťana, který zná Krista, je důležité vidět člověka pohledem Krista. Tím se ukáže pravda. Proto i film, který se snaží vidět křesťanským pohledem, je schopen ukazovat pravdivě.“.

Ekumenická porota

Ekumenická porota patřila na festivalu mezi jednu ze čtyř tzv. nestatutárních. Na rozdíl od minulých let jí již nepředsedal Jan Eliáš, známý především z Imaga. Druhým zástupcem Česka v ní byl evangelický farář Miloš Rejchrt.

O práci Ekumenické poroty však jakoby nikdo neměl zájem. Média o ní takřka nereferovala. Ostatně ani neměla moc příležitost se o práci Ekumenické poroty vůbec dozvědět. Na rozdíl od minulých let neměla být vůbec uspořádána její tisková konference. Následně se rozhodlo, že nakonec bude, ale na poslední chvíli byla stejně zrušena. Ekumenická porota nedala k dispozici ani žádný tiskový materiál. Z jiných stran byly naopak materiály pro žurnalisty přímo skvělé a bylo jich tolik, že si člověk musel opravdu vybírat.

O tom, že je nějaká Ekumenická porota, nevěděli moc ani na Protokolu festivalu, kde se vyřizovaly úřední záležitosti. Zde také měli na starosti pozvánky na společenské akce. O ekumenické recepci zde nic nevěděli. Jen mi dali kontakt na jednoho člena poroty, přes kterého jsem se dostal dál

Ekumenickou recepci pořádal biskup Radkovský spolu s Ekumenickou porotou. Dorazili na ni i zástupci pravoslavných a evangelíků. Karlovarský katolický farář Jiří Hladík OCr. se ale neobjevil. Z médií se zde objevili jen zástupci Magazínu ChristNet.eu, deníku Právo a NEI Reportu. Z hvězd nebo hvězdiček se neobjevila žádná. Biskup Radkovský na úvod přednesl projev zahrnující i úryvky z papežova Listu umělců. Velkou část návštěvníků tvořila karlovarská katolická mládež.

Jak řekl Magazínu ChristNet.eu sekterář Ekumenické poroty Šimáček, patří Ekumenická porota karlovarského festivalu do širšího záběru mezinárodních ekumenických porot. Kromě již zmíněných dvou českých porotců byli jejími členy Alexander Askoldov, Hans Werner Dannovski a Reinhold Zwick.

Porota nakonec vybrala jako nejlepší polský sníme režiséra Jerzyho Stuhra Velké zvíře. Je to film o bankovním úředníkovi, který najde na ulici opuštěného velblouda. Začne se o něj starat, což vede k jeho vydědění ze života jeho komunity.

Oficiální site festivalu: www.iffkv.cz