A ROMA II.

Vinou technických potíží „na trase“ přináší Magazín ChristNet.eu bulletiny české výpravy na XV. Světovém dni mládeže mírně retrospektivně. Přesto ve vlasti pozůstalá jednomužná osádka redakce doufá, že budou zajímavé i dnes. (mm)

poznámka redakčního šotka: A také se omlouváme čtenářům, že mlžíme ostrý obraz a jasný zvuk přehledu problémů, katastrof a potíží, které pro Vaše potěšení a informovanost přinášíme přímo z místa.

Jubileum! Radost!

„S důvěrou přistoupím k Bohu, který je radostí mého mládí“ (Podle Žalmu 43) Mládí je věk radosti. To říká kdekdo! Ale často se za krásnou rozesmátou tváří ukrývá nejistota člověka, který má své veliké pochybnosti, hledá opory svého života, jeho cíl, smysl… A teď i starý muž říká tisícům, které pozval: „Radujte se!“ Cožpak neví nic o zmatcích mladých srdcí? Ví, ví! On sám má mladé srdce! A proto si dovolí říci mi: raduj se! Proto mě pozval na pouť. Abych putoval do tohoto města, abych zde snášel horko, nepříjemnosti a těžkosti, ale přesto abych zde nalezl radost ve společenství, kterým se jako jemný vánek nese tušení a zkušenost: On je tady! Kdo? Jeho jméno je mou nadějí: Ježíš = Bůh, naše spása. Jubileum – den radosti mého mládí, mohu prožít proto, že mi daroval vykoupení, vysvobození z mých zmatků. A tak chci dnes vyznat před vámi a s vámi: Ježíš, kterého jsem přišel hledat, je mou radostí, nadějí i silou. Přijď do všech mých zmatků, přijď do všech mých obav, přijď do všech mých nejistot, přijď do všech mých neklidů! Mohu se radovat ze svého mládí, mohu žít pokojnou radostí, protože v Ježíši je smysl a cíl mého života. Krásný den! P. Vítek Zatloukal

Trikolóra

Každý člen přípravného týmu nosí trikoloru, o které P.Mirek Šimáček řekl: V pondělí byl svátek Maximiliána Kobleho. Tomu jednou ve vidění krásná žena podávala dva věnce růží; jeden bílý a jeden červený a říkala: „Vyber si, který by sis přál.“ On si vybral oba dva. Připomíná mi to naši trikolóru: bílá barva je barva čistoty, panenství a panictví. Žít s čistým srdcem znamená, že člověk musí něco obětovat, něco dát. A nemusí to být mučednictví jako fyzická smrt, ale může to znamenat neviditelné mučednictví – mučednictví duše. A to je prvek červené barvy – krev, kterou člověk dává během života. Třetí barva na trikolóře je barva mariánská - modrá. Maximilián Kolbe říkával, že když bude naše pouť velmi těžká a náročná, vždy se můžeme obrátit k matce Panně Marii a nikdy nebudeme zklamáni. Vždy budeme schopni s její pomocí věci zvládnout.

Rozhovor s Donem Simonem

Kdy byla postavena bazilika Santa Croce di Gerusalamme a dovezeny ostatky sv. Kříže ?

Bazilika byla postavena roku 225 císařovnou Helenou a jejím synem Konstantinem. V letech 225-350 sem byly převezeny relikvie kříže. Jsou tři. Část kříže, hřeby a část tabulky s nápisem ve třech jazycích: Ježíš nazaretský, král židovský. Tyto jsou od sv. Heleny. Ty ostatní byly doplněny později. Trny pocházejí z koruny, kterou vlastnila francouzská rodina Danjeau a později ji bazilice darovala. Prst sv. Tomáše je od sv.Brigity, která tento dar obdržela od papeže. Sv. Tomáš je podle tradice pohřben blízko Říma a chybí mu právě tento prst.

Kdy byl založen místní cisterciácký klášter a kolik je zde mnichů? Byl založen roku 1561, před tím to byl klášter premonstrátů a kartuziánů. Je nás zde 20, jsme docela mladá komunita, jsou zde jen 4 starší mniši. Máme také několik noviců.

Proč je Antonietta Meo pohřbena v bazilice Santa Croce di Gerusalemme? A.M. je svatá naší farnosti, zemřela 1937 ve věku šest a půl roku a brzy poté začal proces jejího blahořečení. Zhruba v roce 1972 byla prohlášena služebnicí Boží. Když v roce 1984 kongregace svatých dospěla k názoru, že i děti, které nejsou mučedníky, mohou dosáhnout hrdinských ctností, proces jejího blahořečení byl obnoven. Protože A.M vždy chtěla zůstat pod křížem na Kalvárii, prosadila místní farnost přání, aby byla A.M pohřbena zde v bazilice přímo pod ostatky kříže. To se podařilo v loňském roce. Předtím byla pohřbena ve Veranu. Když jsme ji převáželi, nalezli jsme všechny její vlasy v její původní barvě, její katolický odznak, ušní lalůček s náušničkou a celé srdce - suché - to je významné - nalézt srdce v hrobě děvčátka.

Odkud pocházíte, kdy jste vstoupil do cisterciáckého řádu a odkdy jste představeným kláštera?

Pocházím z Milana. To, že jsem cisterciákem, byl plán Boží, protože já jsem nic takového nechtěl, nebyl to můj plán. Nebyl jsem praktikující katolík a v 34 letech na mne Pán zapůsobil takovým způsobem, že jsem vstoupil do řádu. Jednou jsem čekal na jednoho představeného a seděl vedle sochy Panny Marie a najednou jsem pocítil takový pokoj, jako nikdy předtím a následoval jsem Ho. Tak jsem tady. Opustil jsem práci a svou snoubenku a stal se mnichem. Cisterciáky jsem ještě neznal, nevěděl jsem nic o této realitě života v řádu. A dnes jsem v bazilice s ostatky sv. kříže představeným mnichů. Byl jsem poprvé jako první představený zvolen komunitou. Nacházím se v mezinárodní komunitě. Jsou zde vesměs mladí bratři z Mexika, Itálie a přijedou i z dalších národů. Nacházím se v církvi v této historické době jubilejního roku, aniž bych se o to jakkoli přičinil nebo si to zasloužil. V mém vztahu ke Kristu byly výšky i těžká období. 6 měsíců jsem měl sbalená zavazadla pod postelí abych mohl kdykoli odejít z kláštera, a potom Pán řídil můj život a nyní jsem velice vyrovnaný, s jasnou myslí a cítím se realizovaný v životě. Věřím, že všechno, co jsem musel v životě obětovat, Pán promění. Jaké poselství byste chtěl předat mladým, kteří přijeli do vaší farnosti na SDM v jubilejním roce?

Tedy za prvé je to jedinečná zkušenost, že se zde nacházíme spolu u jediného cíle, kterým je Bůh, a sjednoceni jedinou láskou, kterou je Kristus. Mladí vydávají svědectví o své víře tím, že pokračují ve svých setkáních a své cestě. Já, který vás doprovázím, jsem zde, abych svědčil o tom, že se nejedná pouze o moment, ale že se jedná o svědectví roků prožitých s Kristem, protože nevěřím tomu, že by kdokoli přijel do Říma nebo na jiné setkání proto, aby si prohlédl město - k tomu je dnes dost jiných příležitostí - ale aby zde prožili něco duchovního. Vede je k tomu touha předat si svědectví o kráse Ježíše, aby si mohli porovnat své duchovní zkušenosti. Je to setkání, kdy se konají společné katecheze, poutě, zpovědi; všechny tyto chvíle jsou svědectví jednoho druhému o kráse Ježíše v našem životě.

Olga a Hanka

Antonietta Meo – Nonnelina

A.M. se narodila 15.12.1930 téměř naproti bazilice Santa Croce di Gerusalemme jako čtvrté dítě svých rodičů. Dva její starší sourozenci zemřeli předčasně. Před jejím narozením celá její rodina očekávala, že se narodí chlapec, a její maminka nabízela své dítě Pánu, aby se stalo jeho služebníkem nebo misionářem. Narodila se však holčička a byla tak roztomilá, že se stala ihned miláčkem celé rodiny. Ten, kdo ji znal, ji popisuje jako velice živé dítě, inteligentní a radostné. Ráda žertovala, hrála si s tatínkem a každého v rodině se snažila potěšit. Byla jako všichni její vrstevníci. Ale také velice přemýšlivá, pozorná a odvážná, se silným charakterem a nebývalým náboženským cítěním. S velkou radostí o vánoční noci 1936 přistupuje ve věku šesti let k prvnímu svatému přijímání a o rok později 19.5.1937, v kapli sester Zelatrici Nejsvtětějšího srdce Ježíšova, kde chodí do školy, přijímá svátost biřmování. „ Svou lásku a oddanost k Bohu Otci, Synu i Duchu Svatému vyjadřuje láskyplnými psaníčky Ježíši a Madonně"… V pěti letech těžce onemocní nevyléčitelným sarkomem a 25.4.1937 je jí amputována levá noha. Operace však nepřinesla očekávaný výsledek a v červnu v témže roce jsou jí kvůli postupujícím metastázím vyjmuta ještě tři žebra. Několik dní poté, 3.7., umírá. Antonietta během své nemoci nevýslovně trpěla, nikdy si však ani v nejmenším nestěžovala a hrdinně obětovala své utrpení na záchranu co nejvíce duší. Nechtěla také, aby se lidé modlili za její uzdravení ale za to aby se stala vůle Boží. Její slova byla: „ Cítím se dobře, chci zůstat na Kalvárii….„ „ Jsem ráda, že ve chvílích, kdy mě ošetřují, mohu nabízet svou bolest Ježíši za obrácení hříšníků….„ Antonietta měla být pohřbena ve Veranu spolu se svou dříve amputovanou nohou. Noha byla pohřbena v truhle plné hlíny. Když nohu vyndali, všimli si, že po celých 31 měsíců zůstala neporušená, jako by byla právě amputovaná. A.M. je dnes pohřbena ve svém farním kostele: S. Croce in Gerusalemme. Po její smrti nacházeli příbuzní na jejím hrobě dopisy od věřících, kteří se jí svěřovali nebo jí děkovali. Lidé se k ní obraceli s prosbou o přímluvy a následovaly zázračné události. Život Antonietty byl opravdu mimořádný a na její věk skutečně vyzrálý. Svou přítomností nám ztělesňuje nový způsob svatosti v historii církve, který je uskutečnitelný v každém věku. Svatosti, uznané před oficiálním uznáním Církve, lidem Božím.
přeložila Olga

Projít bránou

Od roku 1423 je tradicí, že poutníci během svatého roku procházejí do jednotlivých bazilik vchody, které jsou jinak zavřeny. Toto symbolické heslo připomíná přechod každého křesťana z hříchu do milosti. "Ježíš řekl: "Já jsem dvéře" (Jan 10,7), aby naznačil, že nikdo nemůže přijít k Otci, leč skrze Něho. Je pouze jediný přístup, který otevírá spojení s Bohem; tímto přístupem je Ježíš, jediná a absolutní cesta spásy. Jen na něho se mohou plným právem aplikovat žalmistova slova: "Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví" (Ž 118,20). Poukaz na bránu připomíná odpovědnost každého věřícího, aby překročil její práh. Projít tou branou, znamená vyznat, že Ježíš Kristus je Pán a posílit víru v Něho a žít nový život, který nám dal On. Je to rozhodnutí, které předpokládá svobodu volby něčeho zanechat s vědomím, že se tím získává božský život." (Jan Pavel II.)

Sám Jan Pavel II. otevřel ve všech bazilikách svatou bránu a potom vždy ukázal církvi a světu svaté evangelium, pramen života a naděje pro třetí tisíciletí.

Nečekané setkání

Italského kněze P. Ottorina Vanzaghi jsme paradoxně poznali v ČR na Formačním týdnu ČBK, který se konal pro všechny, kteří se zabývají pastorací mládeže v naší zemi. Seznamoval nás tam se životem mladých v Itálii. Otec Ottorino je členem kongregace Padri Dottrinari a zabývá se hlavně katechezemi a evangelizací. Byli jsme nemálo překvapení, když se objevil v kanceláři press teamu, ale neváhali jsme a požádali ho o interview. Na otázku, proč si myslí, že Svatý Otec klade takový důraz na SDM, P. Ottorino říká: „ Myslím si, že Svatý Otec dobře rozumí tomu, že mládež je vlastně takovým podstatným slovem pro každou farnost. To hlavně platí pro církve v Evropě. Protože mladí lidé mají velkou roli v evangelizaci dnešní Evropy.“
Monika

Věřte nevěřte : BLESKové zprávy

P.Tomáš Hoffman v sobotu, když nám na závěr mše svaté pro přípravný tým žehnal, řekl: „Pane, provázej nás v tomto novém roce…“. Jak je vidět, únava se začíná projevovat už i na našich kněžích.

Už jste to slyšeli? Navzdory svému současnému poslání mají naši informátoři heslo: „Všechno bude jinak.“ Doufáme, že aspoň dobrá úroveň aroma zůstane konstantní.

Nejskladnější materiál na světě je člověk. Podotkl jeden nejmenovaný člověk z hradecké diecéze, když spatřil místo, kde měl spát.

Zde je otec biskup Paďour z Královehradecké diecéze. Že by čtvrtý biskup v diecézi? Dva neznámí poutníci to komentovali slovy: „My ho berem.“

Taky jste fasovali modrou tašku poutníka? Pořadatelé na pódiu se nás ptali, zda jsme všichni dostali modré kabely. Já jsem ale žádné dráty ani neviděl, ani nedostal.

Nejmenovaný člen přípraváků se vydal na soukromou pouť do baziliky svatého Pavla za Hradbami. V místním atriu se nachází docela malá fontánka. Ale nebyla to žízeň, co přitáhlo chlapcovu pozornost, nýbrž zlatavý lesk mincí. Nezáleželo na tom, že nedaleko postávala italská dobrovolnice v modrém ošacení, hoch i přes to poklekl ke kašně a ponořil celé paže do vody. Slečna se zprvu zděsila, ale poté se mile zasmála a začala se ke zmíněnému Čechovi přibližovat. Chlapec nechal peníze penězmi, neboť se nehodlal zabývat řečí italskou, jemu neznámou. Volontérka ani italská vláda z jeho chování naštěstí nevyvodila žádné důsledky.

Někteří z krajanů, kteří přijeli včera večer poprvé k naší bazilice, byli ze všeho dosti vyjukaní. Zanechali i jeden anonymní vzkaz informacím: „Příliš informací kazí mozek!“

INFORMACE O PROGRAMU STŘEDY 16.8.

8:30 slovo na den a společný odchod na jubilejní pouť Římem a průchod Svatou branou ve svatopetrské bazilice (snažme se držet ve větších skupinách)

16: 00: Circo Massimo: Možnost mezinárodní mše svaté a svátosti smíření v češtině

18: 00 český program v rámci Incontragiovanni (podpoříme naše vystupující)

22:30 závěr dne na náměstí Santa Croce

POČASÍ ANEB VĚŠTBA KAPITOLSKÉ VLČICE

Milí Římánci závislí na A Roma, doufám, že se Vám zdejší počasí líbí, vždyť nám spadlo z nebe.

· Situace: je vážná, nikoliv však kritická

· Zítra: užívejte si tepla – přijde vedro

· Vítr: bude větrno až bezvětrno

· Teploty: vysoké a ještě vyšší (ale v noci se ochladí, takže rtuť v teploměru se přestane vařit)

· Výhled: chladněji už nebude – jedině, že by přišla doba ledová (na tu poslední se ještě pamatuji – to se Romulus a Remus učili lyžovat) vaše vlčice