1. "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ (J 6, 68).

Drazí mladí lidé Patnáctého Světového dne mládeže! Tato Petrova slova na závěr rozmluvy s Kristem na závěr řeči o „chlebu života“ se dotýká nás osobně. Rozjímali jsme v těchto dnech nad Janovým prohlášením: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (J 1,14). Evangelista nás vede zpět k velkému tajemství Vtělení Božího Syna, Syna daného nám skrze Marii, „když nadešla plnost času“ (Gal 4,4).

V jeho jménu vás ještě jednou s velkou radostí vítám. Zdravím kardinála Camilla Ruiniho, mého vikáře pro římskou diecézi a předsedu Italské biskupské konference a děkuji mu za jeho slova v úvodu této mše. Rovněž zdravím kardinála Jamese Francise Stafforda, presidenta papežské rady pro laiky a množství zde shromážděných kardinálů, biskupů a kněží. S vděčností se obracím s uctivým pozdravením k presidentovi Italské republiky a předsedovi vlády, stejně jako k občanským a náboženským představitelům, kteří nás poctili svou přítomností.

2. Dosáhli jsme vrcholu Světového dne mládeže. Včera večer jsme, drazí mladí lidé, stvrdili svou víru v Ježíše Krista, Božího Syna poslaného od Otce, jak nám připomíná dnešní první čtení: „abych nesl radostnou zvěst pokorným, poslal mě obvázat rány zkroušených srdcem, vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění… potěšit všechny truchlící“ (Iz 61,1-2).

V dnešním slavení eucharistie nám Ježíš pomáhá poznávat konkrétní aspekt svého tajemství. V evangeliu jsme naslouchali části řeči v synagoze v Kafarnau po zázračném rozmnožení chlebů. Vyjevuje se v ní jako pravý chléb života, který sestoupil z nebes, aby dal světu život (srv. J 6,51). Těmto slovům jeho posluchači neporozuměli. Jejich pohled byl příliš materiální na to, aby mohli pochopit skutečný smysl Ježíšových slov. Smýšlí v pojmech těla, jež „samo nic neznamená “ (J 6, 63). Ježíšova slova se však týkají bezhraničného horizontu Ducha: „Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život.“ (tamt.).

Jeho posluchači ovšem váhají. „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“ (J 6,60). Považují se za osoby se zdravým rozumem, stojící pevnýma nohama na zemi. Proto potřásají hlavami a jeden po druhém reptajíce odcházejí. Původní dav postupně řídne. Nakonec zůstává jen malá skupinka nejvěrnějších učedníků. Ježíš ovšem není ochoten ohledně „chleba života“ ustoupit. Spíše je připraven ztratit i ty, kdo mu byli nejblíž. „I vy chcete odejít?“ (J 6,67).

3. „Vy také?“ Kristova otázka protíná staletí a přichází k nám, staví před nás výzvu a žádá si rozhodnutí. Jaká je vaše odpověď? Drazí mladí lidé, jsme-li dnes zde, je to proto, že se ztotožňujeme s odpovědí apoštola Petra: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života“. (J 6, 68).

Slyšíte kolem sebe všechna možná slova. Ale jen Kristus mluví slova, která odolávají zkoušce času zůstávají po celou věčnost. Život, který žijete vás volá k zásadním rozhodnutím: rozhodnutí o zaměření vašich studií, o práci, o vaší roli ve společnosti a v církvi. Je důležité uvědomit si, že mezi mnoha otázkami, které se objevují ve vašich myslích, nejsou rozhodující ty, které se točím kolem problému „co. Základní otázka zní „kdo“: ke „komu“ mám jít. „koho“ mám následovat, „komu“ mám svěřit svůj život?

Myslíte na lásku a rozhodnutí s tím spojená a myslím, že souhlasíte: to co je v životě skutečně důležité, je vybrat si osobu, která jej s vámi bude sdílet. Buďte ale opatrní. Každá lidská osoba má nevyhnutelná omezení: i v těch nejúspěšnějších manželstvích existuje jistá míra zklamání. Nepotvrzuje to, drazí přátelé, slova apoštola sv. Petra, jež jsme právě slyšeli? Každá lidská bytost dříve nebo později řekne: „Ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ Jen Ježíš z Nazareta, Syn Boží narozený z Marie, věčné Otcovo Slovo, který přišel na svět před dvěma tisíci let v judském Betlémě je schopen uspokojit nejhlubší tužby lidského srdce.

V Petrově otázce: „Ke komu bychom šli?“ v sobě již obsahuje odpověď, jakou cestou se dát. Je to cesta vedoucí ke Kristu. Je přitom možné se s božským mistrem setkat osobně: je opravdově přítomen na oltáři svým Tělem a Krví. Při eucharistické oběti můžeme vejít v kontakt s Ježíšovou osobou tajemným leč skutečným způsobem a napít se z nevyčerpatelného zdroje, jímž je jeho život Zmrtvýchvstalého Pána.

4.To je ohromující pravda, drazí přátelé: Slovo, jež se stalo tělem před dvěma tisíci let je dnes mezi námi přítomno v Eucharistii. Z toho důvodu má být Velké Jubileum v němž slavíme tajemství Vtělení má být zároveň i „silně eucharistickým“ rokem (srv. Tertio Millennio Adveniente, 55).

Eucharistie je svátostí přítomnosti Krista, který se vydává za nás, protože nás miluje. Každého z nás miluje jedinečným a osobním způsobem v našem praktickém každodenním životě: v našich rodinách, mezi přáteli, při studiu i v zaměstnání, v odpočinku a relaxaci. Miluje nás ve dnech svěžesti i tehdy, když dopouští, aby na nás v čase trápení dolehly zkoušky: i v těch nejhorších trápeních můžeme slyšet jeho hlas.

Ano, drazí přátelé, Kristus nás miluje a miluje nás stále! Miluje nás i tehdy, když ho zklamáváme, když nedokážeme splnit očekávání, která do nás vkládá. Nikdy neodmítá zahrnout nás do své milosti. Jak bychom mohli být nevděční tomuto Bohu, který nás vykoupil a šel až tak daleko, že přijal bláznovství kříže? Bohu, který přišel, aby stál na naší straně a stál při nás až do konce?

5. Slavit eucharistii, „jíst jeho tělo a pít jeho krev“, znamená přijmout moudrost kříže a cestu služby. Znamená to dát najevo naši připravenost obětovat se pro druhé, jako to činil Kristus.

Naše společnost takové znamení naléhavě potřebuje a mladí lidé je potřebují ještě víc, když jsou pokoušeni ilusemi snadného a pohodlného života, drogami a vyhledáváním rozkoší, jen s tím výsledkem, že se ocitají v spirále zoufalství, smysluprázdnoty a násilí. Je naléhavě třeba změnit směr a obrátit se ke Kristu. To je cesta spravedlnosti, solidarity a odhodlání budovat společnost a budoucnost hodnou lidské osoby.

To je naše Eucharistie, to je naše odpověď, kterou od nás Kristus čeká, čeká ji i od vás mladých lidí na závěr vašeho jubilea. Ježíš nemá rád polovičatost a neváhá nás vyhledávat s otázkou „I vy odejdete?“ V přítomnosti Krista, Chleba života, i my chceme dnes říci s Petrem: „Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života.“ (J 6, 68).

6. Drazí mladí lidé, až se vrátíte domů, učiňte z eucharistie střed vašeho osobního života a života vašich společenství: milujte eucharistii, uctívejte Eucharistii a slavte ji, zejména v nedělí, v den Páně. Žijte eucharistii dosvědčováním Boží lásky ke každé osobě.

Svěřuji vám drazí přátelé tento největší Boží dar, který byl dán nám poutníkům na cestách časem, ale který do našich srdcí vnáší žízeň po věčnosti. Kéž by každé společenství vždy mělo kněze, aby mohlo slavit eucharistii! Prosím proto Pána, aby mezi vámi probudil mnoho svatých povolání ke kněžství. I dnes jako vždycky církev potřebuje ty, kdo budou slavit eucharistickou oběť s čistým srdcem. Svět nesmí být zbaven jemné a osvobozující přítomnosti Krista žijícího v Eucharistii!

Vy sami musíte být horlivými svědky Kristovy přítomnosti na oltáři. Nechť eucharistie utváří vaše životy a životy rodin, které založíte. Ať vás vede při všech životních rozhodnutích. Ať ve vás eucharistie, pravá a živá přítomnost trojiční lásky, probouzí ideály solidarity a přivádí vás k životu ve společenství s vašimi bratřími a sestrami ve všech částech světa.

Zvláštním způsobem kéž podíl na eucharistii vede k novému rozkvětu povolání k řeholnímu životu. Tak se církvi dostane nových a velkorysých sil pro velký úkol nové evangelisace. Pokud kdokoliv z vás, drazí mladí lidé slyší vnitřní Pánovo volání plně se mu odevzdat, abyste ho mohli milovat „nerozděleným srdcem“ (1 Kor 7, 34) nenechte se zdržovat pochybami a obavami. Řekněte své ano s odvahou a bez výhrad s důvěrou v toho, kdo věrně stojí za svými zaslíbeními. Což neujistil ty, kdo kvůli němu zanechali všeho, že všeho se jim dostane stonásobně v tomto i budoucím životě? (srv. Mk 10, 29-30).

7. Chci na závěr tohoto Světového dne mládeže, když se dívám na vaše mladé tváře, na vaše opravdové nadšení, z hloubi srdce vzdát díky Bohu z dar mládí, který je ve vás stále přítomen v církvi a ve světě.

Díky Bohu za Světové dny mládeže! Díky Bohu za všechny mladé lidi, kteří se na nich za uplynulých šestnáct let účastnili a podíleli! Mnozí z nich jsou nyní dospělí, kteří dál žijí svou víru ve svých domovech a na pracovištích. Jsem si jist, drazí přátelé, že i vy bude stejně dobří, jako vaši předchůdci. Ponesete zvěst o Kristu do nového tisíciletí. Až se vrátíte domů nepoddejte se nedbalosti. Posilte a prohlubte své spojení s křesťanskými společenstvími k nimž patříte. Z Říma, města Petra a Pavla vás papež vyprovází s pohnutím a v parafrázi slov sv. Kateřiny Sienské vám připomíná: „Budete-li tím, čím být máte, zapálíte celý svět!“ (srv. Listy 368).

S důvěrou hledím k novému lidstvu, které dnes pomáháte připravovat. Hledím na církev, která mládne v každé době působením Ducha svatého a dnes je šťastná vašimi záměry a odhodláním. Hledím k budoucnosti a přisvojuji si slova starobylé modlitby, která oslavuje Ježíšův dar, Eucharistii a církev:


„Vzdávám ti díky Otče nás všech,
za život a za poznání
které jsi nám zjevil skrze svého služebníka Ježíše.
Tobě buď sláva v každém čase.


Jako tento chléb, který právě lámeme
byla pšenice rozeseta široko daleko po kopcích
a po sklizni se stala jedním chlebem
dopřej své církvi shromáždit se ve tvém království
ze všech konců země.


Ty, Pane všemohoucí, který jsi stvořil vesmír
ke slávě svého jména
dáváš lidem pokrm
a nápoj pro jejich potěchu,
aby ti mohli vzdávat díky,
ale nám jsi dal duchovní pokrm a nápoj
a věčný život skrze svého Syna…
Tobě buď věčná sláva!“ (Didache 9,3-4; 10,3-4)

Amen.