Minulý týden oznámila vláda Spojených států, že uvolní veřejné prostředky na výzkum lidských embryí. Ten má vést k možnosti klonování pro medicínské prostředky. Následovala tak Velkou Británii, kde byl rovněž oznámen veřejný výzkum v této oblasti. Několik hodin po té ale vydala papežská akademie Pro Vitae dokument, ve kterém tento výzkum odmítá.

Clintonova administrativa povolila výzkum zřejmě proto, že nechtěla technologicky zaostat za Velkou Británií, která má velké zkušenosti v klonování. Biskup Elio Sgreccia, viceprezident pontifikální akademie Pro Vitae pro Vatikánský rozhlas uvedl, že Clintonova vláda podlehla „tlaku průmyslu, který doufá, že zkomercionalizuje lidský materiál, ačkoli zde již existuje nadějný výzkum, který dosahuje stejných výsledků použitím buněk, které jsou přítomné již v dospělém organismu – mohou být získávány z krve nebo z pupeční šňůry. V tomto spojení již existují vážné výzkumné projekty, které jsou podporovány vědeckými magazíny. Naskýtá se zde otázka: Proč není pěstován výzkum v tomto směru? Proč není podporován výzkum, který by respektoval lidský život od jeho počátku?“

Problém sporu tkví v tom, že podporovaný výzkum má používat jako materiál lidská embrya. Z těchto embryí pak mají být získávány buňky, které se mohou stát jakoukoli lidskou tkání. Ty pak byly „lékem“ na mnoho lidských nemocí. Při vážnějších chorobách by se jen „vyměnila“ tkáň, případně celý organismus. Tyto výzkumy probíhají již třicet let, ale dosud se u nich používalo převážně zvířecího materiálu.

Moderní výzkum chce produkovat tzv. kmenové buňky tak, že vezme buňky buď z embryí, které si vyprodukuje nebo je má již zmraženy, případně z těch, které zbyly po oplodnění „in vitro“. Ty uvede do stádia rýhování buněk, z embrya vyjme buňky, které potřebuje, a embryo zničí.

S tím ale nesouhlasí uvedená vatikánská instituce. Proto vydala dokument o produkci a vědeckém a terapeutickém užívání lidských kmenových buněk získaných z embryí. V něm odmítá výzkum v této oblasti jako nepřijatelný z etického hlediska a proto, že tento výzkum nepovažuje embryo za „lidskou bytost, která musí být respektována a musí s ní být nakládáno jako s osobou.“ A následně se uvádí, že první právo osoby je právo na život.

Cílem dokumentu je „nabídnout příspěvek k debatě, která se rozvíjí a šíří ve vědecké a etické literatuře, stejně tak jako na veřejnosti o produkci a užívání kmenových buněk získaných z embryí.“ Dokument následně hovoří o nemožnosti srovnávat výsledky z buněk získaných z embryí a z těl dospělých jedinců.

Vypočítává několik etických problémů, které jsou spojený s výzkumem získávání buněk z embryí. První otázkou, kterou si klade, je: „Je morálně v pořádku produkovat a/nebo využívat živá lidská embrya na přípravu kmenových buněk?“ Jeho odpověď zní „ne“ z těchto důvodů:

  1. lidské embryo je od spojení gamet lidskou bytostí s dobře definovanou identitou,
  2. protože je to již individuální lidská bytost, má embryo právo na vlastní život,
  3. buňky jsou z embrya odebrány takovým způsobem, který ho nevratně poškozuje a tak vlastně ukončuje jeho vývoj.

Druhý etický problém je následující: „Je morálně akceptovatelné provádět tzv. „terapeutické klonování“ za pomoci produkce lidských embryí, která jsou následně zničena, aby bylo možno produkovat kmenové buňky?“ Odpověď je negativní, protože „ten samý etický problém byl předložen již dřívě“.

Poslední etický problém je položen následovně: „Je morálně správné používat kmenové buňky a diferencované buňky z nich získané, které byly dodané jinými výzkumníky nebo získané na trhu?“ I zde je odpověď negativní. Jako vysvětlení dokument uvádí, že „v tomto případě existuje těsná materiální spolupráce v produkci a nakládání s lidskými embryi ze strany producentů nebo dodavatelů.“

Dokument nakonec uvádí, že výzkum by se měl zaměřit na výzkum buněk získávaných z dospělých organismů. „Bez jakékoli pochybnosti, toto představuje velkou naději pro velké množství trpících lidí,“ píše se v dokumentu.