Musím přiznat, že nevím, proč by pouhé rouhání samo o sobě mělo být omluvou tyranie a zrady, nebo proč by osamocená skutečnost existence nějakého člověka, který nevěří v Boha měla odůvodnit mou víru v Něho.

Ovšem poněkud staropanenské vzrušení mezi některými starými volnomyšlenkáři v tom vyjevilo zrnko pravdy, což působí na myšlenku, kterou chci na těchto stránkách zdůrazňovat až do omrzení. Jde o to, že nová společnost, právě budovaná kapitalisty, bude společností velmi úplnou a absolutní, jež nebude tolerovat nic skutečně nezávislého.

Přitom platí, že jakékoli pravé nebo falešné positivní náboženství k takové nezávislosti směřuje. Může to být římský katolicismus, islám, nebo materialismus, ale pokud je skutečně rozhodně vyznáván, stane se ostnem v boku otrockého státu.

Muslimové považují všechny lidi za nesmrtelné, materialisté soudí, že všichni jsou smrtelní. Muslimové si ovšem nepředstavují, že bohatý Sindibád bude žít věčně, zatímco život chudého Sindibáda skončí na jeho smrtelní posteli. Materialisté neučí, že by pan Haeckel odešel do nebe, kdežto rolníci by skončili v urně, jako končí jejich kuřata v hrnci.

Každá vážně míněná nauka o lidském osudu v sobě nese alespoň stopu učení o rovnosti všech lidí. Ovšem kapitalisté skutečně závisí na jisté nauce o nerovnosti. Kapitalista se musí nějak odlišit od lidského pokolení, musí být zjevně nad ním - nebo by se ocitl zjevně pod ním.

Vezměme si jen nejméně přitažlivou a populární stránku dnešních velkých náboženství: zvažme pouze zákazy stanovované islámem, katolicismem či atheismen. Muslimové zakazují opojné nápoje všem třídám. Pro kapitalistu (který předsedá Licenční komisi a také velkému obědu) je naprosto nezbytné rozlišovat mezi ginem a šampaňským.

Atheistické odmítání zázraků se týká všech tříd. Je však naprosto nutné, aby kapitalista rozlišoval mezi svou ženou (aristokratkou, která se radí s věštci z křišťálu a hvězdopravci z West Endu) a sprostými zázraky, které nabízejí cikáni a potulní kejklíři.

Katolický zákaz lichvy, jak jej definují věroučné koncily, se týká všech tříd. Ale kapitalista musí co nejpečlivěji rozlišovat mezi dvěma druhy lichvy: lichvou, kterou shledává užitečnou a lichvou, která je pro něj neužitečná. Náboženství otrockého státu nesmí mít definice ani dogmata. Nemůže si žádné definice dovolit. Definice jsou totiž strašlivé a působí dvě věci, jež většina lidí, zejména ti pohodlní, nemůže snést. Definice totiž bojují a bojují čestně.

Každé náboženství, vyjma otevřeného uctívání ďábla, musí povzbuzovat ctnosti nebo předpoklady ke ctnostem. Ctnosti, obecně řečeno, jsou nějak prospěšné každému. Je proto potřeba nějak rozlišit mezi lidmi, jimž měly přinést prospěch ty, kterým skutečně prospěly.

Moderní liberální myšlení prospívá bohatým a nikdo jiný z něj nic dobrého nemá. Bylo vymyšleno tak, aby prospívalo bohatým a nikomu jinému. Pokud se vám to zdá nepodložené, položím vám jednu prostou otázku. Existují nějaká potěšení chudých, jež mohou prospět i bohatým a jsou jiná potěšení chudých, jež bohatým nijak prospět nemohou? Všimněte se tohoto rozdílu a pohlédnete na celé stvoření pečlivého otrokářství.

Dvě věci, zvané pivo a mýdlo, končí v posledku jako pěna. Obě jsou hlubokou pod vysokým pohledem skutečného náboženství. Je tu ale jeden rozdíl: zatímco mýdlo činí továrnu uspokojivější, pivo činí dělníka spokojenějším. Počkejte a uvidíte, zda mýdla nepřibude a piva neubude.

Počkejte a uvidíte, zda náboženství otrockého státu nečiní ve všem to, co o něm prohlašuji, že totiž povzbuzuje malé ctnosti podporující kapitalismus a potlačuje velké, které mu odporují. Mnohá velká náboženství, pohanská i křesťanství, trvala na víně. Jen jedno myslím trvá na mýdle. V Novém zákoně najdete, že je tam připisováno farizeům.

Přeložil Martin Moštěk