Napster je výměnná síť hudebních nahrávek na internetu. Po příhlášení se do Napster Music Comunnity si můžete začít stahovat neuvěřitelné množství nahrávek přímo do svého počítače. Před americkými soudy se nyní vede pře, zda-li je to legální. Druhá otázka je, zda je to morální.

Princip Napsteru je jednoduchý. Každý vlastník CD má právo vytvořit si kopii nahrávek do svého počítače. Ty se ukládají většinou ve formátu MP3. Tyto nahrávky se pak přes Napster sdílejí (půjčují) s ostatními uživateli. Autoři Napsteru se odvolávají na to, že je to, jako kdyby si uživatelé půjčovali CD. Což legální je.

Systém ale již nerozezná, zda-li mám MP3 soubory originálně zkopírované z CD, nebo zda-li je mám již odněkud zkopírované. Dokonce to ani explicitně nevyžaduje. Většina uživatelů Napsteru totiž žádná originální CD nemá. Napster sám je z obliga - žádné nahrávky nemá, vše jen zprostředkuje.

Dalo by se říct, že se jedná o určitý druh světového komunismu: někdo si koupí originální CD, zkopíruje ho a obsah CD se může volně šířit Napsterem. Jedno CD pak vlastně patří všem. Při vstupu do Napsteru totiž musíte souhlasit s tím, že všechny hudební soubory, které máte v určitém adresáři, mohou ostatní uživatelé volně stahovat.

Konkrétní postup je následující: na stránkách Napsteru si stáhnete program, který naistalujete na svůj počítač. Spustíte ho a pomocí něho si vyhledáte skladby, o které máte zájem. Zobrazí se vám, kdo všechno je má, v jaké kvalitě a délce a jakou rychlostí je připojen k internetu. Vyberete si některou skladbu a můžete začít stahovat. Samozřejmě někdo jiný zase může stahovat od vás, takže pak klesá vaše rychlost připojení k internetu.

Problém Napsteru spočívá v tom, že nikdo neví, zda je to legální. Jestliže by to bylo legální, pak by světová vydavatelství přišla o ohromné zisky. S nimi by ale o výdělek přišli i umělci. Těm by se pak nevyplatilo produkovat hudbu. Zastánci Napstera zase tvrdí, že se takto odstraní hudební vydavatelství, která požírají většinu z ceny CD. Navíc budou mít všechny nahrávky rovnou příležitost, protože už nebudou hudební vydavatelství rozhodovat, do kterého interpreta investují miliony dolarů a kterých zbylých tisíc zavrhnou.

Na Napsteru je dnes možné najít prakticky jakoukoli skladbu. Naleznete zde křesťanské umělce jako Amy Grant, Petru, Delirious? nebo Chapmana. Ale úspěšně zde najdete i tak minoritní skladbu, jako je Včelka Mája od Karla Gotta.

Zatímco o legálnosti se nyní rozhoduje u odvolacího soudu Spojených států, o morálnosti je již takřka rozhodnuto. "Pokud přece podporuji činnost, která porušuje autorská práva, tak nezáleží na tom, jestli nahrávky mám, nebo nemám," domnívá se hudební redaktor Radia Proglas Milan Tesař.

"Tento problém není pro křesťany nový," napsal před časem šéfredaktor Christian Computing Magazine Steve Hewitt, který je vedoucím křesťanským počítačovým časopisem v USA. "Někteří teorizují nad tím, že používání Napsteru není zas tak špatné, protože pomáhá šířit křesťanskou muziku k těm, kteří si nemohou dovolit zajít do obchodu s hudbou a utratit tam deset či dvacet dolarů. Nicméně si myslím, že kdybyste se zeptali jakéhokoli křesťanského hudebního umělce, co si o tomto konceptu myslí, zjistili byste, že to také nazývá krádeží."

"Kolektivní vlastnictví, jak ukazuje zkušenost, vede k všeobecné chudobě. Pro zachování a rozvoj vlastního života potřebuje člověk nutně hmotné statky, jejichž uživatelem je výlučně nebo aspoň přednostně on sám; soukromé vlastnictví patří k přirozeným právům člověka," píše morální teolog ThDr. Jiří Skoblík na svých webových stránkách.

Napster je ale rozšířen i mezi křesťany v České republice. Magazín ChristNet.eu zaznamenal několik případů, kdy si nahrávky přes Napster stahovali i aktivní křesťané. "Nemám peníze na to, abych si kupoval CD," zní obvyklá odpověď. Nikdo z oslovených o tom nechtěl více vyprávět.

V zahraničí to je ale trochu jinak. Podle jednoho průzkumu uživatelé Napsteru více kupují hudební CD než-li průměr populace. Někteří pozorovatelé to vysvětlují tak, že uživatelé Napsteru mají i větší zájem o hudbu než průměr populace, proto kupují také více hudebních CD.

Ale i zde se objevují problémy. "Jak chcete vysvětlit čtrnáctiletému klukovi, který si stahuje hudbu přes Napster, že je to nemorální?" uvedl nedávno manažer jednoho losangeleského nahrávacího studia.

V červenci jsme zaslali dotaz i do vydavatelství Rosa, která k nám dováží křesťanskou muziku, jak se hodlají bránit Napsteru. Do dnešního dne nám nepřišla odpověď. Vlastimil Marušák Magazínu ChristNet.eu sdělil, že MP3 bude mít Rosa na svých webových stránkách, "ale zatím jen jako ukázky z alb." Ač v červenci sliboval, že MP3 budou "umístěny během čtrnácti dnů", dodnes tam nic není.

Český mediální magnát Martin Kratochvíl, kterému patří Bonton a další společnosti a stále ještě aktivně hraje a skládá, před rokem na konferenci Informace pro 21. století nicméně poznamenal, že světová hudební nakladatelství budou nucena pod tlakem podobných systému zpřístupnit své hudební knihovny na internetu. Tam si budou moci lidé za pár korun stahovat ty skladby, které budou chtít.

Hudebním společnostem zřejmě nic jiného nezbude. I když by byl Napster zakázán, objevují se stále nové systémy. Jeden z nich - gnutella - je postaven na síti bez centra. Nikdo to celé neřídí, nespravuje. Není tedy možné ani nikoho předvolat před soud. Jedinou šancí by bylo proniknout (nelegálně) do seznamu uživatelů a následně podat žaloby na několik milionů lidí.

Dodatek: Nebyl by to samozřejmě internet, aby se před pár hodinami vše nezměnilo - a to radikálně. Za Napster se bude platit, ale bude legální. Více na Lidovky.cz či ještě více v angličtině na ZDNet.