Po mnoha letech vychází sbírka, která je plná pocitů a námětů, týkajících se událostí z roku 1968: Dvouminutové ticho. Osobní, ženský pohled paní Jaroslavy Rychtaříkové–Dadákové otvírá novou kapitolu dějin lidstva: rok 1968 z pohledu básníka.

Málokterá sbírka je tak působivým pohledem do duše básníka, jako je sbírka Dvouminutové ticho. Verše do slova a do písmene spjaté s básnířkou a fotografkou Jaroslavou Rychtaříkovou–Dadákovou čtenáře úplně ponoří do let 1968-70, kdy tato sbírka byla sepsána.

Jsou z nich cítit jak pocity strachu, spojené s budoucností. Například v úvodní básni Dvouminutové ticho:

"...les oněměl hrůzou,
ptáci spolykali nedozrálé slzy,
tma rozlila svou barvu na tváře..."

Víra je tu dána do souvislosti s láskou. Je tu zřejmá potřeba, cítit tu přítomnost Boha, blízkého člověka, někoho, o koho by se autorka opřela. A právě přítomnost mezilidských vztahů nám dává pocit něčeho velice blízkého. Troufnu si i tvrdit, že i dosti osobního. A to je to, co tvoří tuto sbírku tak zajímavou.

Snoubení pocitu přátelství a důvěry, typickými pro tehdejší dobu, s filozofickými náměty básní, není zrovna nejvšednější a to se mi moc na této sbírce líbí.

Zvláštní odstavec bych chtěl věnovat doslovu. Autorka, která je zároveň fotografkou, zde popisuje, jak mohla přijít při fotografování o život. Fotky, které jsou mimochodem na přebalu knihy, se snažila pořídit přímo v centru dění. Nevšimla si ale, že její počínání bylo sledováno ruským vojákem...

Tuto sbírku bych rád doporučil všem lidem, kteří mají zájem o náročnou poezii velmi úzce spojenou s historickými událostmi.

Jaroslava Rychtaříková–Dadáková (1949) vystudovala PF UK v Praze, obor český jazyk – dějepis. První verše publikovala jako studentka v Divokém víně. Po zákazu tohoto časopisu mohly její verše číst jen nejbližší přátelé autorka se kromě literatury věnuje i fotografování se zaměřením na krajinu Příbramska a Valašska

Sbírku vydala: Knihovna J.Drdy, nám. TGM, 261 01 Příbram 1, kde je možnost si jí objednat.