1. „První člověk Adam se stal duší živou; poslední Adam je však Duchem oživujícím“ ( 1 Kor 15, 45).

Tato slova apoštola Pavla shrnují tajemství lidstva vykoupeného Kristem. Tajemství, které je skrytu ve věčném Božím plánu, tajemství které církev znovu prožívá s hlubokým pohnutím o Vánocích roku 2000, roku Velkého Jubilea.

Adam, první „duše živá“ a Kristus „Duch oživující“; apoštolova slova nám pomáhají hlubší pohled, dovolují nám poznat v Dítěti narozeném v Betlémě Beránka, který byl zabit a který odhaluje smysl dějin (srov. Zj 5, 7-9). V jeho zrození se potkávají čas a věčnost: Bůh v člověku a člověk v Bohu.

2. „ První člověk Adam se stal duší živou “. Nesmrtelný Michalangelův génius vymaloval na stropě Sixtinské kaple okamžik, kdy Bůh Otec předává dar života prvnímu člověku a činí jej „živou bytostí“. Mezi prstem Božím a prstem člověka, nataženými proti sobě, které se málem dotýkají, jako by přeskočila neviditelná jiskra. Bůh předává člověku chvění jeho vlastního života a k svému obrazu a podle své podoby. Tento boží dech je zdrojem jedinečné důstojnosti každé lidské bytosti a neomezitelné tužby člověka po nekonečném.

Právě k tomuto neproniknutelnému tajemství, počátku lidského života na zemi, se dnes obrací naše myšlenky, kdy rozjímáme o Božím Synu, který se stal synem člověka, věčnou tváří Boží odrážející se v tváři Dítěte.

3. „ První člověk Adam se stal duší živou “

Díky božské jikře ve svém nitru je člověk bytostí obdařenou inteligencí a svobodou a tím i schopnou zodpovědně rozhodovat o sobě a svém osudu. Velká freska v Sixtinské kapli pokračuje vyobrazením prvního hříchu: had obtočený kolem stromu přesvědčuje první rodiče, aby snědli zakázané ovoce. Umělcův génius a intensita biblického symbolismu se dokonale snoubí, aby připomněly tragický okamžik, který se pro lidstvo stal počátkem dějin vzpoury, hříchu a utrpení.

Mohl však Bůh zapomenout na dílo svých rukou, korunu stvoření?

Odpověď víry známe: „ Když se však naplnil stanovený čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného zákonu, aby vykoupil ty, kteří jsou zákonu podrobeni, tak abychom byli přijati za syny. ( Gal 4, 4-5). Tato slova apoštola Pavla znějí zvláště výmluvně, když rozjímáme o podivuhodné události Vánoc a to v roce Velkého Jubilea.

V novorozeném Dítěti, položením v jesličkách, pozdravujeme „nového Adama“, který se pro nás stal „Duchem životodárným“. K něm, který se narodil v Betlémě, aby obnovil naději každého muže a každé ženy na celé zemi, směřují celé dějiny lidstva.

4. Od jesliček se náš pohled obrací k celému lidstvu, pozvanému, aby přijalo „druhého Adama“ a současně ještě stále obtíženému dědictvím hříchu „prvního Adama“. Copak není toto první „ne“ řečené Bohu opakováno v každém lidském hříchu, které nadále ničí tvář lidstva.

Děti podrobované násilí, ponižované a opouštěné, znásilňované a vykořisťované ženy, mladí lidé, dospělí a staří vytlačení na okraj zájmu, nekonečný proud vyhnanců a uprchlíků, násilí a konflikty v tolika částech světa.

S velkou starostí myslím na Svatou zemi, kde násilí nadále zalévá krev náročnou cestu k míru. A co máme říci o dalších zemích—zvláště v tuto chvíli myslím na Indonésii—kde naši bratři a naše sestry ve víře, dokonce i teď o Vánocích, prochází tragickou dobou zkoušek a utrpení.

Nemůžeme dnes nepřipomenout stín smrti ohrožující lidský život v každém jeho stadiu a obzvlášť hrozivý zejména na jeho nejrannějším počátku a v přirozeném konci. Stále roste pokušení zmocnit se smrti předbíháním jejího příchodu, jako bychom byli pány našich životů nebo životů druhých lidí. Vidíme před sebou varovné známky „kultury smrti“, které jsou vážnou hrozbou pro budoucnost.

5. Ale jakkoliv hustá se může temnota jevit, naše naděje na triumf Světla, které se objevilo této svaté noci v Betlémě, je přesto silnější.

Tolik dobrého konají v tichosti muži a ženy ve svém každodenním životě víry, své oddanosti svým rodinám a dobru společnosti. Povzbudivé je i úsilí všech těch, včetně mužů a žen ve veřejném životě, kdo se snaží posilovat respekt k lidským právům každé lidské osoby a růst solidarity mezi lidmi různých kultur, aby mohl být odpuštěn dluh nejchudších zemí a připraven čestný mír mezi národy zapojenými do tragických konfliktů.

6. Lidem ve všech částech světa, kteří s odvahou směřují k hodnotám demokracie, svobody, respektu a vzájemného přijetí a všem lidem dobré vůle, ať už pochází z jakékoliv kultury je dnes určeno radostné poselství Vánoc: „ Na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení .“ (srov. Lk 2, 14).

Pane Ježíši Kriste narozený pro nás v Betlémě, žádej od lidstva blížícího se k novému tisíciletí respekt ke každé osobě, zvláště je-li malá a slabá, žádej konec všech forem násilí! Všech válek, útisku a všech útoků na život!

Kriste, kterého dnes vidíme v náručí Mariině, ty jsi důvod naší naděje!

Svatý Pavel nám říká: „ Staré pominulo, hle, nové nastavá““ ( 2 Kor 5, 17).

V tobě, jen v tobě, se lidstvu nabízí možnost stát se „novým stvořením“. Díky tobě, Dítě Ježíši, za tento tvůj dar!

Šťastné Vánoce všem!

Přeložil Martin Moštěk

Poznámka redakce:

Reprografie Stvoření Adama lze nalézt na adrese http://www.christusrex.org/www1/sistine/4b-Adam.jpg. Pád pak na stránkách http://www.christusrex.org/www1/sistine/6b-Fall.jpg,  http://www.christusrex.org/www1/sistine/6l-Fall.jpg a  http://www.christusrex.org/www1/sistine/6r-Fall.jpg.