Dnes budeme pokračovat v porovnávání dvou dokumentů, které se zabývají pastorací mládeže v České republice. Jedná se o Křesťané katolíci laici (dále jen Laici) Jaromíra Matěny a Identita Sekce pro mládež, Diecézního centra pro mládež a Diecézního centra života mládeže (dále jen Identita) P. Jendy Balíka a P. Miroslava Šimáčka

Zpětně se dnes ale dívám na současnou koncepci center pro mládež značně kriticky. Převládl zde model fokolarínské pastorace, který ale často vůbec nereflektuje a nechce komunikovat s ostatními směry pastorace mládeže. Bohužel tento model také často předkládá “hotová řešení” bez toho, aby nutil mladé lidi samostatně uvažovat, diskutovat a tříbit si své názory. (Laici)

Vadí mi, že tato setkání často připravuje převážně hnutí Focolare – přijde mi to příliš jednostranné. Takový monopol. (Laici)
 

Současná úskalí činnnosti DCM: Jednostranné zaměření práce DCM omezené na některou aktivitu nebo spiritualitu - důsledkem by byla nekomplexnost a omezenost naší práce, která má směřovat ke všem mladým lidem v diecézi. (Identita)
 

Výuka náboženství nestačí. Je třeba vytvořit skutečný vztah. Je důležité nezjednodušovat pravdu, víru, chápat krize, hledání cesty. Nechat svobodu a zároveň být kdykoli nablízku. (Laici)

Positivní zkušenost mám z nabízených aktivit a akcí i celkového přístupu k formaci mládeže pro mládež v Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku. Jde o reakci na současnou situaci mládeže, na její zaměření, zájmy i problémy. (Laici)
 

Pastorace mládeže vychází z konkrétních potřeb mladého člověka, ale nezůstává jen u nich. Pomáhá mladému člověku odkrývat hluboké otázky, které mu současná převládající mentalita cenzuruje a nedovoluje položit. Tak se vytváří v mladém člověku prostor pro spásný dialog, ve kterém se otevírá Kristu a jeho poselství. Nezůstat tedy jen u povrchních potřeb, ale jít do hloubky, je zcela zásadní. Odpovědi na podstatné otázky  života mladých lidí jim pomohou řešit i konkrétní potřeby a ve svém důsledku jsou pak i odpovědí na potřeby církve a společnosti. “Mladí očekávají od církve, že je potáhne nahoru.” (Identita)

Současná úskalí činnosti DCM: DCM chápané pouze jako úřad - znamená ve svém důsledku neschopnost prožívat dynamiku života církve a přestávat chápat skutečné potřeby současných mladých lidí . (Identita)
 

Církev možná málo zdůrazňuje prvek vzdělání. Naše znalosti o víře by asi měly odpovídat naší úrovni vzdělání v civilním životě. (I já tady mám mezery.) V této oblasti vidím jednoznačně kladný přínos činnosti Křesťanské akademie. (Laici)
 

Sekce pro mládež se také stává čím dál tím víc místem odborného zamyšlení nad situací mládeže a umožňuje vzdělání budoucích pracovníků v diecézní pastoraci mládeže a do jisté míry také jejich formaci. (Identita)
 

Největším problémem formací mládeže (s kterými jsem se setkal) bylo to, že chtěli všechny mladé natlačit do předem připravených škatulek. Konkrétně. Řeklo se: choď do společenství, tam se s ostatními modli, sdílej s nimi svůj život, dělej, co se ti tam řekne, jezdi na diecézní setkání, atd. Vůbec se nebralo v úvahu, že každý mladý člověk je trochu jiný, že má své problémy, své potřeby. Formovat mladého člověka tak, aby přijal za svůj život podle Kristova evangelia je nesmírně komplikovaný proces. Ono nejde ani tak o to formovat, jako spíše doprovázet. Poněvadž za mladého člověka to nikdo neudělá. On sám musí pochopit a prožít, že podle evangelia je dobré a výhodné žít. My ho na této cestě můžeme pouze doprovázet a trochu ho nasměrovávat, Nic víc. K tomu by měly směřovat i všechny aktivity, které se dělají. Ne za každou cenu, přitáhnout člověka a nasadit mu jednotný "stejnokroj křesťanské mládeže", ale nasměrovat ho. A o tom pastorace mladých musí být. (Laici)

Je třeba jim něco nabídnout, povzbudit je, ocenit snahu, dát prostor, ale nenutit je. (Laici)

Je třeba formovat mládež upřímností a otevřeností, bez tabu. Nedávat přednost lichotníkům, pobožnůstkářům, donašečům. Nevychovávat jelimánky, kejvaly. (názor kněze) (Laici)
 

Dalším úkolem centra je nabízet doprovázení a formaci, která je spojená s vybídnutím k vlastní sebevýchově (při zachování úcty k osobě a svobodě mladého člověka). Zde je vzorem Ježíš v rozhovoru s bohatým mládencem. Lidé, kteří pracují na DCM, musí mít odvahu taktně, ale přesvědčivě a jasně předkládat mladým lidem pravdu evangelia. Měli by při tom vycházet  z přesvědčení¸ že mladí lidé mají právo na pravdu a tato pravda je současně skutečnou láskou k nim. (Identita)

Současná úskalí činnosti DCM: Uzavřenost jednotlivých DCM - důsledkem by byla neschopnost vidět za hranice své diecéze, neschopnost uspořádat akci většího rozsahu, která může dát mladým lidem pochopit církev v širším kontextu, neschopnost vést animátory mládeže k větší duševní  i duchovní zralosti, “více než pracovat je spolupracovat”. (Identita)
 

Pro osobní růst mladého člověka je společenství hodně důležité. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti. Zde člověk, de facto, utváří svou víru, poněvadž ve větším společenství (kostel, farnost) to je obtížnější. Prvním společenstvím je pro člověka vlastně jeho rodina. Avšak později to z pochopitelných důvodů nestačí. Mladý člověk potřebuje své vrstevníky, kamarády, partu. (Laici)

Mladí mají přirozenou tendenci se spíše vyčleňovat než začleňovat. Je potřeba velkého taktu. Dát jim prostor pro jejich vyčlenění – pro odvážné diskuse, pro odvážné utváření bohoslužeb atd., ale pomalu je zatěžovat i postupným přejímáním zodpovědnosti za některé služby či práce ve farnosti. Naše mládež mi v tomto připadá obecně poněkud nafoukaná. Asi takto: Vy, starší farníci musíte jásat, už když se objevíme v kostele a tiše snášet naše způsoby. Vy jste na práci, my na ozdobu. (Laici)

Nejvíce děti a mladé lidi formují vztahy. (Laici)
 

Sekce pro mládež se obrací přednostně k věřícím mladým lidem a nabízí jim domov. Prvním cílem je vytváření vztahů přátelství a lásky v křesťanském duchu, aby každý mladý člověk mohl zakusit církev jako domov. Základním postojem k mladému člověku tedy je  respekt a otevřenost, aby tak mohl prožít, že je církví milován a přijímán. (Identita)