Protože jsem žila 25 let v Belfastu, znám problematiku této provincie lépe než politickou situaci ve své vlastní zemi, tedy v České republice. Používat ve vyjádřeních o vraždění v Severním Irsku termínů "katolíci versus protestanti" je skutečně kardinální chyba.

Katolíci i protestanti žijí v Irsku většinou v klidu a pořádku vedle sebe. Vraždí se mezi sebou jenom jejich extrémní, či radikální složky. Katolickým se říká "republikáni", protestantským "loajalisti". Loajalisti pochodují při každé příležitosti, aby ukázali svou sílu a neústupnost všem katolíkům. Republikáni jsou militantní a chtějí za každou cenu sloučení ostrova.

V Irsku se protestanti v minulosti chovali ke katolíkům jako při apartheidu v Jižní Africe běloši k černochům. Ale kupodivu, v historii vycházela hnutí za zlepšení situace katolíků hlavně z řad protestantů, najmě presbyteriánů. Ti pomáhali. Zachraňovali jazyk. Orodovali za katolíky u dvora v Londýně. Mnozí za to zaplatili životem a majetkem.

Usmrcených obětí sektářského násilí v Severním Irsku je kolem 3400. Z toho většinu mají na svědomí katoličtí radikálové, organizovaní v IRA, Pravá IRA, Pokračující IRA a jak se vůbec ty složky jmenují. Je ostudným tajemstvím, že většina zavražděných katolíků byla skolena vlastní stranou, tedy právě radikálními katolíky, nikoliv protestanty.

IRA se soustředila na vraždění těch, co měli cokoliv společného s britským řízením provincie, tj. bezpečnostních složek, potom podnikatelů, administrátorů a pod. Loajalisté, organizovaní v těch různých UFF, UVF, UDA a podobně, si naproti tomu vybírali za oběti šmahem katolíky. Jako důvod jim stačilo jenom náboženství. Netroufám si soudit, co je horší. Za vším je nakonec jenom člověk.

Tvrdí se, že z těch 3400 obětí 800 patří na vrub loajalistům. Billy Wright byl zavražděn ve věznici, vězni IRA, protože dál pomocí mobilu řídil z kriminálu vraždění katolíků.

Vždycky jsem se snažila podávat informaci o této části Evropy tak objektivně, jak to jenom šlo. Výraz "teroristé" bych zásadně neužívala jako synonymum pro protestanty, nebo katolíky.

Původně otištěno v nezávislém evangelickém měsíčníku Protestant, číslo 10/2000.

Převzato s laskavým svolením redakce.