Občas se stává, že nás Bůh postaví do situací, o jakých se nám ani nesnilo. Před pár týdny se něco podobného poštěstilo mně. Ačkoliv jsem na cizí jazyky neměl nikdy ty potřebné buňky, na konci ledna jsem se ocitl přímo v srdci někdejšího Savojského vévodství, dnes na jihovýchodní výspě Francie, abych zde nasával atmosféru ciziny a okusil všech sladkých i trpkých plodů vlády skutečného socialismu.

Naštěstí (díky Bohu) nejsem moc velký zmatkař, takže se mi podařilo vtěsnat veškeré své věci do dvou velkých zavazadel. Sice jsem sám nechápal, jak se mi to tam všechno mohlo vejít, ale podařilo se (a když jsem to všechno potom zase vybaloval, nechápal jsem ještě víc). A alespoň zatím si nejsem vědom, že bych doma něco důležitého zapomněl.

Jak už to u mne bývá, cesta na místo činu se neobešla bez komplikací. Něco před jednou hodinou po poledni jsem dorazil na koleje, kde jsem se měl ubytovat. Problémem však bylo, že paní, která mě měla ubytovat, úřadovala až od páté večer. Navíc se pěkně rozpršelo. Tedy mi nezbylo nic jiného, než s batohem na zádech a s kufrem v ruce hledat nějakou úschovnu zavazadel a poté se několik hodin potulovat v psím počasí po Chambery jako bludný Holanďan.

Pěkně přivítání, brr. Naštěstí se mi večer skutečně podařilo ubytovat se, takže jsem nemusel svou první noc v zahraničí strávit někde pod mostem nebo na ulici.

Ani já jsem se nevyhnul nemilému překvapení, které čeká na každého, když přijíždí poprvé do nějaké cizí země. Zpočátku jsem Francouzům vůbec nerozuměl. Ten prvotní šok sice netrval příliš dlouho, ale i teď se mi občas stává, že některým lidem vůbec nerozumím a můžu si tak plně vychutnat, jak se asi cítili naší praprapředkové po babylonském zmatení jazyků.

Při konverzaci ve francouzštině se mi pak stává, že při domlouvání se s někým musím občas přejít na angličtinu (zejména pokud jde o čísla). Francouzština je jazyk velmi krásný a velmi melodický, nicméně jen do té chvíle, než je třeba jím komunikovat. Změť různých nepravidelných sloves a časů, ať už minulých či budoucích, je natolik pestrá, že se mi asi nikdy nepodaří do ní úplně proniknout.

Po odpoledních a večerech se tedy snažím alespoň se rozpomenout na to, že jsem se kdysi učil francouzsky a že jsem taky cosi uměl (i když toho nebylo mnoho). Zopakovat si časování několika desítek nepravidelných sloves, různé časy  passé composé, imparfait, subjonctif a další. Ještě štěstí, že některé časy považují sami Francouzi za archaické a nemusím se jim věnovat. Ono to i takhle docela stačí. Čím víc se učím, tím mi to jde blběji a mám v tom větší zmatek. Třeba se to časem poddá.

Mé slabiny ve francouzštině se zatím nejvíce projevují na nedělních bohoslužbách ve zdejší katedrále sv. Františka Saleského. Čtením a evangeliu rozumím jen díky tomu, že si můžu předtím přečíst jejich českou verzi a kázání jen tak poslouchám a kouří se mi při tom z hlavy. Tuto neděli mě napadlo, že ten kněz asi říká něco moc pěkného a důležitého, škoda jen, že mi není dopřáno, abych se jeho myšlenkami mohl rovněž inspirovat.

Z oné slavné trojice ženy-víno-zpěv jsem se ve Francii zatím setkal jen s tím posledním. A opět to bylo ve zdejší katedrále. Nejprve je třeba poznamenat, že Francouzi umí opravdu krásně zpívat, k čemuž jim napomáhá i neuvěřitelná melodičnost jejich jazyka (kam se na ně hrabě naše kostelní skučení).

A tak jsem si s nimi (z kancionálu) s chutí zazpíval, i když jsem ani zbla netušil, co to vlastně zpívám. Pokud se totiž lze někde setkat s různými archaickými výrazy a gramatickými tvary, pak je to jistě sakrální oblast. Stačí si přečíst nápěvy našich písní v kancionálech.

Ale i přesto musím říci, že jet takhle někam do ciziny, být bez zázemí a vydán napospas sobě a svým schopnostem stojí za to. Kromě toho, že jsou všude kolem krásné hory (jeden z těch masívu jsou samotné Alpy) do kterých se, až bude příhodnější počasí, zcela jistě rovněž vydám, jsou tu i zcela normální lidé, většinou docela příjemní.

Jen doufám, že se mi podaří překonat počáteční nástrahy spojené s verbální komunikací a budu moci bez komplikací objevovat a poznávat krásy jedné alpské země.

Autor je finanční ředitel ChristNet.eu, tohoto času dlouhodobě ve Francii