Před nějakou dobou jsme od dědečka dostali králíka. Abyste dobře porozuměli: nikoli živého jako domácího mazlíčka, nýbrž zmraženého jakožto poživatinu. Před vložením do pekáče si náš milý králík ležel na kredenci a roztával před našimi zraky.

Děti ani my jsme si našeho poněkud ztuhlého hosta nevšímali. Tedy nevšímali – samozřejmě do okamžiku, kdy si syn šel pro kelímek s pitím. Před kredencí zarazil, chvíli vykuleně zíral a následovně prohlásil: “Fuj, to je ale nestyda, on na mě vystrkuje zadek!” Celé by se to dalo vzít jako úsměvná epizodka. Králík na smetaně byl fajn, chutnal i dětem a příhoda časem zapadla.

Vynořila se po nějakém čase, kdy syn – ve své bezelstné dětské naivnosti – vyčinil dědečkovi, že se nesluší, aby nám dával králíky, kteří na nás budou vystrkovat své zadky. Děda se pochopitelně rozesmál a nabídl Matoušovi, že nám tedy od příště bude dával králíky pouze do pasu...

Já jen dodávám, že jsme se těmto nápadům opravdu od srdce zasmáli…

Vzpomínka na tuto zábavnou epizodku mi vytanula na mysli v týdnech, kdy se náš stát rozhodl spočítat své daňové králíčky. Dobře se na jednu z posledních sčítacích lečí připravil: všechno si to pojistil zákonem s přísnou sankcí (bez ohledu na to, že tento zákon je v rozporu s jiným zákonem na ochranu osobních dat a dokonce s některými články Listiny základních lidských práv a svobod), ideologicky vyškolil své komisaře (dříve též politruky), rozpoutal nikoli lacinou (i když poněkud diletantskou) reklamní kampaň. Prostě tentokrát stát nestyda vystrčil své zadní partie na své občany. A chudáku, králíku, poraď si jak umíš!

A výsledek? Vyhozené dvě a půl miliardy, které zoufale budou chybět ve zdravotnictví či školství... a také statní státní králíčci, kteří začali dupat, kopat a hledat všechny možné únikové cesty z klece dotazníků, hlavně aby nebyli staženi z kůže. Jenže sankce je sankce a tak se mnozí v pase zlomili a vytuhli.

Když si tak vzpomínám na toho našeho králíka nestydu, zajímalo by mě, zda bude také statisticky podchyceno, kolik těch daňových králíčků se ke státním pohůnkům otočilo tím správným koncem. Na rozdíl od našeho rodinného příběhu to však už není situace hodná úsměvu… A doufám, že tentokrát vytuhnou naši byrokrati, protože se ke svým králíčkům chovali jako učinění hlupáci.

Autor pracuje v nakladatelství Návrat domů