Hymnus Vexilla Regis Prodeunt pochází z konce šestého století. Složil jej Venantius Fortunatus a poprvé byl proveden 19. listopadu 569, když byla do kláštera sv. Kříže u Pottiers nesena z Tours v procesí relikvie sv. Kříže. Velkou část Kristova Kříže nalezeného v Jerusalémě sv. Helenou věnoval zakladatelce kláštera sv. Radegundě císař Justin II. Renegunda, někdejší královna, požádala Venatia, aby k přenesení relikvie do klášterního kostela napsal hymnus.

Ukřižování od otce Angelica
Foto: Arte & Imagini srl/Corbis

V Katolické církvi je píseň, považovaná za jeden z největších klenotů pokladnice liturgických textů, používána především v liturgii hodin (breviáři). V českém breviáři je hymnus zařazen v nešporách svatého týdne a u druhých nešpor svátku Povýšení sv. Kříže. Býval také zpíván o Velkém pátku, když se přenášela Eucharistie k oltáři před sv. příjmáním. Pro liturgické účely je původní text používán s drobnými úpravami, které sleduje i překlad Václava Renče v českém breviáři.

Více o hymnu viz heslo v The Catholic Ecyklopedia

Korouhve královské jdou vpřed,
kříž září ohněm tajemství;
ten, který stvořil tělo, svět,
svým tělem, přibit na něm, tkví.

Hle, jak až k srdci proniká
zbraň bezcitná a strašlivá!
Z boku se řine s vodou krev
a od hříchu nás omývá.

Nádherný strome zářící,
jejž rosí božské krve proud
za hodna vyvolený jsi
ke svatým údům tvrdě lnout.

Šťastný, že na tvých ramenou
smí cena světa vyseti,
že cítíš tíhu vznešenou;
jež bere kořist podsvětí

Pro slávu spasitelných muk
buď slaven svatý oltáři,
kde Život vytrpěl svůj skon
a smrt nám v život přetváří!

Kříži, jediná naše naděje,
v čas umučení se v nás vryj,
ve věrných milost rozohňuj,
z hříšníků jejich viny smyj!

Trojice studno spasení,
kéž každý duch tě velebí!
Tajemstvím kříže uzdrav nás
a přiveď k slávě na nebi!