Při uvítacím ceremoniálu v presidentském paláci v Athénách

1. Děkuji vám za laskavá slova na uvítanou. Jsem velmi vděčen za to, že mám možnost pozdravit vás a vaším prostřednictvím vzkázat srdečný podrav členům vlády a diplomatických misí. Rád, pane presidente, vzpomínám na vaši návštěvu ve Vatikánu loni v lednu a děkuji vám za vaše pozvání k návštěvě Řecka. Chci také vaším prostřednictvím upřímně pozdravit všechny lidi ve vaší zemi. Chtěl bych svým způsobem uznat, za co vše jsme všichni Řecku zavázáni, nikdo si skutečně nemůže neuvědomit trvalý vliv jeho jedinečných dějin a kultury na evropskou civilizaci a na celý náš svět.

Loni křesťané všude slavili dvoutisící výročí narození Ježíše Krista. Hluboce jsem toužil stát se při této příležitosti poutníkem po některých místech spojených s dějinami spásy. Tato touha se naplnila mou poutí na Sinaj a do Svaté země. Nyní tedy přicházím jako poutník do Řecka, ve stopách sv. Pavla, jehož mohutná postava se tyčí nad dvěma tisíciletími křesťanské historie a jehož památka je navždy vryta do řecké půdy. Právě zde v Athénách založil Pavel při svých cestách na západ a misíích na evropský kontinent na jedno z prvních společenství. Zde se neúnavně snažil, aby byl Kristus vešel ve známost, zde trpěl pro hlásání evangelia. A jak bychom mohli nevzpomenout, že právě zde v Athénách začal dialog mezi křesťanským poselstvím a helénistickou kulturou, dialog který se rozhodující měrou podílel na utváření evropské kultury.

2. Vliv Řecka byl dalekosáhlý již dávno před křesťanskou érou. V biblické literatuře jsou pozdní knihy Starého Zákona, některé psané v řečtině, hluboce poznamenány helénistickou kulturou. Řecký překlad Starého zákona, Septuaginta, měl velký vliv ve starověku. Svět do něhož vstoupil a který znal sám Ježíš, byl hluboce prostoupen řeckou kulturou. Nový Zákon byl sepsán řecky a to mělo za následek jeho velmi rychlé šíření. Šlo však o mnohem více než jen o prostou záležitost jazyka, první křesťané rovněž čerpali z řecké kultury při předávání poselství evangelia.

První setkání křesťanství a vysoké řecké kultury byla těžká. Ukazuje na to i přijetí, jehož se Pavlovi dostalo, když kázal na Areopagu (srov. Sk 17, 16-34). I když vyhovoval velkým očekáváním athénského lidu hledajícího pravého Boha, nebylo pro Pavla snadné hlásat Krista, který zemřel a vstal z mrtvých, a ukázat, že v Kristu má být nalezen plný smysl života a cíl vší náboženské zkušenosti. Byli to první apologetové, jako mučedník sv. Justin, komu připadl úkol ukázat, že je možné plodné střetání se víry a rozumu.

3. Jakmile byla překonána úvodní nedůvěra, začali křesťanští spisovatelé pohlížet na řeckou kulturu spíše jako na spojence, než jako na nepřítele a ve Středomoří vyrostla velká centra křesťanského helénismu.

Když čteme učená díla Augustina z Hippa a Dionýsa Aeropagity vidíme,že křesťanská theologie a mysticismu čerpaly jisté prvky z dialogu z platónskou filosofií.Autoři jako Řehoř Naziánský, zběhlí v řecké rétotice, dokázali vytvořit křesťanskou literaturu hodnou svých klasických předchůdců. Helénismus se tak postupně stal křesťanským a křesťanství do jisté míry řeckým. Pak se zrodila byzantská kultura Východu a středověká kultura Západu, obě hluboce prodchnuté křesťanskou vírou a řeckou kulturou. A nemůžeme zapomenout ani na přístup sv. Tomáše, který v novém čtením Aristotela předložil mistrovskou theologickou a filosofickou syntézu.

Rafaelova malba Athénské školy ve vatikánském paláci jasně ukazuje příspěvek athénské školy umění a kultuře renesance, době v níž nastala velká výměna mezi klasickými Athénami a kulturou křesťanského Říma.

4. Helénistická kultura je charakteristická svou pozorností vůči vzdělávání mládeže. Platon zdůrazňoval potřebu cvičit mysl mladých v hledání věcí dobrých a vznešených a stejně tak v úctě k božskému zákonu. Kolik jen řeckých filosofů a spisovatelů počínaje Sókratem, Aeschylem a Sofoklem vyzývalo své současníky, aby žili „v souladu se ctnostmi“! Sv. Basil a Jan Zlatoústý neopomínali chválit hodnotu řecké vzdělávací tradice pro její soustředění na rozvoj morálního smyslu mladých lidí a pomoc ve svobodné volbě dobra.

Základní prvky této dlouhé tradice zůstávají platné i pro lidi, včetně mladých, dneška. Mezi ty nejjistější patří morální aspekty obsažené v Hyporkatově přísaze, která zdůrazňuje bezpodmínečný respekt k lidskému životu v mateřském lůně.

Řecko je rovněž zemí v níž se zrodily dvě velké sportovní tradice, olympijské hry a maratónský běh. V těchto zápoleních je vyjádřena významná koncepce lidské osoby v harmonii duchovních a tělesných dimensí, skrze ukázněné úsilí a vyznačující se morálními a občanskými ctnostmi. Může nás jen těšit, když vidíme, že tato zápolení přetrvávají a dál vytváří těsná pouta mezi lidmi.

5. Inkulturace evangelia do řeckého světa zůstává příkladem pro všechny další inkulturace. Ve svém vztahu k řecké kultuře muselo hlásání evanegelia pečlivě rozlišovat, aby přijalo a zhodnotilo všechny její positivní aspekty a součaně odmítlo ty, které jsou neslučitelné s křesťanským poselstvím. V tom stojí před hlásáním evangelia trvalá výzva, když se setkává s různými kulturami i s procesem globalizace. To vše nás pobízí k uctivému a upřímnému dialogu a vyžaduje novou solidaritu, která může být inspirována evangelijní láskou a přinést naplnění řeckého ideálu kosmopolis ve světě skutečně sjednoceném a prostoupeném spravedlností a bratrstvím.

Nacházíme se v rozhodujícím období evropských ději a já se vší horlivostí doufám, že Evropa, která se právě utváří, znovu objeví svou dlouhou tradici střetání se řecké kultury a křesťanství novými a imaginativními způsoby, nikoli jako stopu po zmizelém světě, ale jako skutečnou základnu pro autenticky lidský pokrok, který náš svět hledá.

Na průčelní delfského chrámu stála slova „Poznej sám sebe“, a já proto vyzývám Evropu, aby se poznávala vždy hlouběji. K takovému sebe-poznání dojde jen natolik, nakolik nově objeví kořeny vlastní identity, kořeny sahající hluboko do odkazu klasického helénismu a do křesťanského dědictví, z něhož vzešel humanismu založený na vizi jedné každé lidské osoby stvořené k podobnosti a obrazu Božímu.

6. Geografie a dějiny postavily vaši zemi, pane presidente, mezi Východ a Západ a to s sebou nese přirozené povolání Řecka stavět mosty a budovat kulturu dialogu. To je dnes zásadní pro budoucnost Evropy. Mnoho zdí bylo v posledních letech zbořeno, ale jiné zůstávají. Úkol integrace západní a východní části Evropy je stále velmi složitý a stále zbývá mnohé, co je třeba udělat k vytvoření harmonie mezi křesťany Východu a Západu, aby mohla církev dýchat oběma plícemi. Všichni věřící by měli chápat svou povinnost pracovat na dosažení tohoto cíle. Katolická církev v Řecku se touží loajálně podílet na tak vznešené věci, která má rovněž své positivní dopady v sociální sféře. Z tohoto hlediska jsou významným příspěvkem školy v nichž je vychovávána mladá generace. Školy jsou prvořadým místem integrace mladých lidí pocházejících z různých prostředí. Katolická církev v harmonii s ostatními církvemi a náboženskými vyznáními chce spolupracovat se všemu občany na výchově mládeže. Přeje si pokračovat ve své dlouhé zkušenosti se vzděláváním v této zemi, zvláště skrze maristické bratry a bratry křesťanských škol, setry uršulinky a sestry sv. Josefa. Tyto různé řeholní rodiny prokázaly, že dokáží, s taktem a respektem ke kulturním tradicím mladých lidí svěřených do jejich péče, vychovávat muže a ženy, aby byli skutečnými Řeky mezi ostatními Řeky.

Závěrem tohoto setkání vám ,pane presidente, chci ještě jednou co nejvřeleji za vaše uvítání a současně poděkovat všem, kdo umožnili mou pouť ve stopách sv. Pavla. Prosím Boha, aby udělil lidu vaší země své přehojné požehnání, aby i ve třetím tisíciletí mohlo Řecko nadále poskytovat evropskému kontinentu a rodině národů nové a podivuhodné dary!

Přeložil Martin Moštěk