Seznamka
"Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ? Zeptal se: Kdo jsi Pane? Ten odpověděl Já jsem Ježíš, které ho ty pronásleduješ. Ale vstaň a jdi do města, tam ti bude řečeno, co máš dělat. Přišel jsem do Damašku jako poutník," pokračoval ve své homilii Jan Pavel II., "abych oživil vzpomínku na událost, která se před dvěma tisíci léty odehrála právě zde: obrácení sv. Pavla.
Zatímco "Šavel ještě soptil a hořel touhou zabíjet učedníky Páně", jak píše autor Skutků apoštolů, a odebral se do Damašku, aby mohl v poutech přivést do Jeruzaléma ty, kteří vyznávají jméno Krista, dorazil k městské bráně, a tam zažil mimořádné osvícení. "Obklopilo ho světlo z nebe", vzkříšený Kristus stojí před ním a pod vlivem tohoto setkání, dojde u něho k hluboké změně: ze zapřísáhlého pronásledovatele se stává apoštolem, z odpůrce evangelia se stane jeho šiřitelem, misionářem.
Tato mimořádná událost, k níž došlo nedaleko od tohoto místa, byla rozhodující pro budoucnost Pavla i církve. Setkání s Kristem radikálně proměnilo existenci apoštola, protože ho zasáhla v nitru jeho bytosti a plně ho otevřelo božské pravdě. Pavel svobodně přijal uznání této pravdy a nasadil svůj život v následování Krista.
Tím, že přijal božské světlo a křest, jeho hluboké bytí se připodobnilo bytí Krista; tak se změnil jeho život a on našel své štěstí, když uvěřil a plně důvěřoval Tomu, který ho povolal z temnot do svého úchvatného světla. Setkání ve víře se Zmrtvýchvstalým je totiž světlem na cestě lidí, světlem, které obrátí naruby existenci. Na zářivé tváři Krista se naprosto jasně ukazuje pravda Boha.
Zahleďme se také my upřeně na Pána. Ó, Kriste, světlo světa, vylej nna nás a na všechny lidi ono světlo pocházející z nebe, které obklopilo apoštola! Osvěť a očisti oči našeho srdce, abys nás naučil vidět každou věc ve světle tvé pravdy a tvé lásky k lidstvu.
Církev nemá jiné světlo, jež by měla předávát světlu leč světlo, které pochází od Pána. My, kteří jsme byli pokřtěni ve smrt a vzkříšení Krista, přijali jsme božské osvícení a je nám dáno být syny světla. Připomínáme si krásné zvolání sv. Jana Damascénského, který podtrhuje původ našeho společného církevního povolání: "Dal jsi mi přijít ke světlu, tímže jsi mě adoptoval za svého syna a zapsal´s mě mezi členy tvé svaté a neposkvrněné církve". Na naší cestě je Boží slovo lampou, která září; umožňuje nám poznat pravdu, která nás činí svobodnými a která nás posvěcuje."
Nato Kristův náměstek pokračoval ve výkladu úryvku z Apokalypsy: "Potom se podívám a hle – velký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, oděni bílým rouchem s palmami v rukou… Nesmírný zástup lidí je povolán, aby vzdával slávu Bohu, neboť jak píše sv Efrém:
"Poklady, které nám dáváš, nám nemusíš udílet. Stačí jediná věc, že rozšíříme své srdce, abychom nesli tvá dobra, tímže ti odevzdáme svou vůli a že ti nasloucháme svýma ušima. Všechna tvá díla září korunami spletenými moudrostí tvých úst, která říkají: Toto všechno je velmi dobré."
Jako Pavel stojí i Kristovi učedníci před velkou výzvou: musí předávat Radostnou zvěst jazykem odpovídajícím každé kultuře, aniž by ztratili její podstatu či pokřivili její smysl. Nemějte tedy strach ani vy mezi svými bratry a sestrami vydávat svědectví o této radostné zvěsti slovem a celým svým životem. Bůh miluje všechny lidi a vybízí je, aby vytvořili jedinou rodinu lásky, protože jsou všichni bratři."
Přeložil P. Koláček z Vatikánského rozhlasu, kterému děkujeme za laskavou spolupráci.
