Seznamka
Víra, že matka Ježíše Nazaretského nezemřela, nýbrž byla vzata do nebe přímo, se zjednodušeně řečeno zakládá na víře v její neposkvrněnost. Smrt je nutným okamžikem hříšného člověka na cestě za dokonalým životem s Bohem. Tělesná smrt pomáhá zabíjet hřích. Pokud ovšem Marie nehřešila a nebyla zatížena ani dědičným hříchem prvních lidí, nejen, že nebyl jediný důvod, aby umírala, ale sama její smrt by nelogicky popírala Boží zákon.
|
Foto: Corbis |
Existuje mnoho oslovení Marie z Nazareta, matky Ježíšovy. Z těch nejznámějších je to: Panna Maria, Matka Boží, Bohorodička,… Já osobně mám nejraději Matka Boží. Má příchylnost k tomuto označení je iracionálního, čistě emotivního původu. Jednoduše se mi líbí.
Ale také chápu, že právě „Matka Boží“ nebo „Bohorodička“ je předmětem mnoha sporů – a to nejen mezi Katolickou či Pravoslavnou církví a církvemi vyšlými z reformace. Ono totiž hodně záleží na definování tohoto pojmu a interpretaci.
Marie určitě není matkou Ježíšova božství. Není žádnou orientální „Tiámat“, božskou pramáti, prabohyní, z níž se rodí další božstva. Bůh je od věčnosti, tedy nikdy se nenarodil a nemůže mít žádnou matku.
Marie je matkou Ježíše v jeho lidství. Ona je bránou příchodu Boha na svět v lidské podobě. Stalo se tak z Boží milosti (to jistě na prvním místě), ale také z lidského souhlasu. Bůh Marii disponoval k tomuto úkonu – zbavil ji dědičného hříchu. Ale Marie zůstala člověkem, byla ji nechána možnost svobodně se rozhodovat. Bůh „jen“ eliminoval vedlejší negativní vlivy tohoto rozhodování – právě tím, že ji učinil bez hříchu. Marie se tak narodila jako dokonalý člověk. Kromě ní toto znají jen první lidé, Adam a Eva. Jinými slovy: Bůh Marii učinil takovou, jakými nás zamýšlel všechny a díky Kristově oběti na kříži zamýšlí stále.
Dokonalý člověk – Marie žije v plném sjednocení s Bohem. V realitě hříchem postiženého světa je i prostřednicí mezi Bohem a lidmi, protože ostatní lidé v tomto plném sjednocení nežijí. Tedy alespoň prozatím ne.
Marie žila ve sjednocení s Bohem už od svého početí, protože od svého početí byla dokonalým člověkem. My takoví nejsme, ale díky vykoupení budeme. Marie je bez dědičného hříchu, ale také zároveň první vykoupená z dědičného hříchu. První ovšem neznamená jediná. Někdo by se možná mohl zeptat, proč právě ona musela být tou první a proč ne já.
Stačilo by říct: protože Bůh to tak chtěl. A nemůže být námitek. Ale něco bych dodal. Ve známém Ježíšově podobenství dělníci najatí ráno reptali, že dostali stejný denár, co dělníci najatí večer. Zdánlivá nespravedlnost – ale jen do té doby, než si uvědomíme, že nelze získat nic většího než denár, protože ten znamená věčný a blažený život ve sjednocení s Bohem. A to je důležité.
Hovoříme o Marii jako dokonalém člověku. Existuje rozpor mezí tím, kým skutečně jsem a tím, kým bych měl být (kým mě Bůh zamýšlel). Na poutích se často rozjímají například loretánské litanie. Zkusme je někdy brát nejen jako oslovení Matky Boží, ale také jako invokace na dokonalého člověka, tedy takového, jaký by každý z nás měl být, jaký byl zamýšlen a jaký i bude – a v to s určitostí věřme. Každý člověk je zamýšlen jako moudrá panna, která zachová olej do příchodu ženicha, každý je zamýšlen jako vznešená a neposkvrněná růže, jako pevná a překrásná věž z kosti slonové, jako trůn moudrosti. I když takoví dosud nejsme.
„Slyš dcero, pohleď a naslouchej, sám král touží po tvé kráse… Provázena radostným jásotem vstupuje v královský palác.“ (Žalm 45, 11a.12a.16)
