1. "Věrní ať jásají ve slávě, ať plesají na svých ložích". Tato výzva 149. žalmu, která byla právě přednesena, naráží na úsvit, který se rozjasňuje a vidí věřící ochotné zanotit svou ranní chválu. Taková chvála je definována příznačným výrazem "nová píseň" (v 1.), to je slavnostní a dokonalý hymnus, vhodný pro závěrečné dny, v nichž Pán shromáždí spravedlivé v obnoveném světě. Celý žalm je proniknut slavnostní atmosférou, zahájenou již počátečním "alleluja" a rytmizovaném pak do zpěvu, chvály, jásotu, tance, zvuku bubínků a citar. Modlitba, kterou tento žalm inspiruje, je díkuvzdání srdce plného náboženského jásotu .

2. Protagonisté žalmu jsou nazýváni v hebrejském originálu hymnu dvěma charakteristickými termíny spirituality Starého zákona. Třikrát jsou definováni především jako hasidim (vv. 1.5.9.) , to je "zbožní, věrní", ti kteří odpovídají věrností a láskou ( hesed ) na otcovskou lásku Pána. Druhá část žalmu budí údiv, protože je plná válečnických výrazů. Zdá se nám divné, že v jednom verši žalm dává dohromady "chválu Boha v ústech a " dvojsečný meč ve svých rukou" (v.6). Uvažujeme-li o tom, můžeme pochopit, proč: žalm byl složen pro "věřící", kteří byli zapojeni do osvobozovacího boje: bojovali, aby osvobodili svůj utlačovaný lid a aby mu dali možnost sloužit Bohu. V době Makabejských, v 2. století před Kristem bojovníci za svobodu a za víru, vystavení tvrdému útlaku ze strany helenistické moci, se nazývali právě hasidim , "věrní" Božímu slovu a tradicím otců.

3. V současném pohledu naší modlitby tato válečnická symbolika se stává obrazem nasazení nás věřících, kteří se po zpěvu ranních chval Bohu vydáváme na cesty světa, do prostředí zla a nespravedlnosti. Bohužel síly, které se protiví Božímu království jsou mohutné: žalmista mluví o "národech, kmenech, králech a o těch, kdo jsou u nich v cti". A přesto je pln důvěry, protože ví, že je s ním Pán, který je pravým Králem dějin (v.2.). Jeho vítězství nad zlem je tedy jisté a bude to vítězství lásky. Na tomto boji se podílejí všichni hasidim ,všichni věrní a spravedliví, kteří silou Ducha přivádějí k naplnění úchvatné dílo, jrž nese jméno Boží království.

4. Svatý Augustin, vychází z odkazů žalmu na chór, bubny a citary a komentuje: "Co představuje chór?… Chór je soubor zpěváků, kteří zpívají společně. Zpíváme-li v chóru, musíme zpívat shodně. Když se zpívá v chóru, i jediný falešný hlas zraňuje posluchače a uvádí do zmatku sám chór" ( Enarr. in Ps. 149: CCL 40,7, 1- 4)

A když se zaměřuje na žalmistou užité nástroje, ptá se: "Proč bere žalmista do rukou bubínek a žaltář? Odpovídá: Protože Pána nechválí jen hlas, nýbrž i díla. Když se vezme bubínek a žaltář, ruce se sladí s hlasem. Tak i ty. Když zpíváš alleluja, musíš podávat chléb hladovému, oblékat nahého, hostit poutníka. Děláš-li to, pak nezpívá jen hlas, nýbrž s ním se sladí i ruce, nakolik slova odpovídají skutkům" (ttž 8,1-4).

5. V tomto žalmu jsou ti, co se modlí, označeni ještě druhým výrazem: jsou anawim , to je pokorní, chudí" ( v 4.). Tento výraz se často objevuje v žaltáři a označuje nejen utlačované, nuzné, pronásledované pro spravedlnost, ale i ty, kteří kvůli tomu, že jsou věrni mravním závazkům Úmluvy s Bohem, bývají odsunuti na okraj společnosti těmi, kdo volí násilí, bohatství a zvůli. V tomto světle se chápe, že ona kategorie "chudých" není jen společenskou kategorií nýbrž duchovní volbou. Toto je smysl proslulého prvního blahoslavenství: "Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské kráovství" (Mt 5,3). Už prorok Sofoniáš se tak obracel k anawim : "Hledejte Hospodina, všichni pokorní země, kdo jednáte podle jeho práva. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu" (Sof 2,3).

6. Nuže, "den Hospodinova hněvu" to je právě to, co je vylíčeno v druhé části žalmu. když se "chudí" postaví na stranu Boha, aby bojovali proti zlu. Sami nemají dost síly, ani prostředků, ani nezbytné strategie, aby čelili vpádu zla. A přesto žalmistova věta nepřipouští váhání: " Hospodin má ve svém lidu zalíbení, pokorné ( anawim ) oslaví spásou (v. 4.) . Tu se úchvatně shoduje s tím, co apoštol Pavel říká Korinťanům: "Neurozené v očích světa a opovržené Bůh vyvolil, ano, vyvolil to, co není, aby to, co jest, obrátil v nic" (1,28).

S touto důvěrou "synové Sionu" (v 2.) hasidim a anawim, to jsou věrní a chudí, se vydávají do světa a do dějin žít své svědectví. Mariin zpěv v Lukášově evangeliu - Magnificat –je ohlasem nejlepších citů "synů Sionu" : radostná chvála Boha Spasitele, díkuvzdání za veliké věci. které v ní učinil Mocný, boj proti silám zla. solidarita s chudými, věrnost Bohu úmluvy (sr. Lk 1,46-55).

Poutníkům z naší vlasti Svatý Otec řekl:

Vítám poutníky z Prahy, z farnosti Šumperk a věřící z Píští, kteří přišli dát posvětit mariánské korunky.

Připravujeme se na svátek Nanebevstoupení Páně, v němž se Kristus vrací do slávy. která mu neodlučně patří, ale nese si sebou i naši lidskou přirozenost, již přijal od Panny Marie. V tomto smyslu je nám Nanebevstoupení poselstvím naděje.

Ze srdce vám žehnám.

Chvála Kristu !

Za poskytnutí textu děkujeme české redakci Rádia Vatikán