"Rozsudek už je napsán, řekl mi don Giorgio dvě hodiny před infarktem, který už nepřežil", pronáší don Ettore na faře v Bassa a vytahuje ze zásuvky starého psacího stolu poslední zápisky z denníku zesnulého faráře.

Snad nedávné 50. výročí Babického procesu, v němž také rozsudky smrti nad dvěma kněžími - P. Václav Drbola, administrátor v Babicích a P. František Pařil, farář v Horním Újezdě - byly rozhodnuty předem ústředním výborem Komunistické strany Československa mi oživilo úděsnou atmosféru oné doby. Ale vzbudilo mé ustrnutí, že je to možné v Itálii v těchto posledních letech. Nebyl to sice rozsudek smrti, jen státní prokurátor žádal 14 let vězení pro dona Giorgia Govoniho, 59 letého faráře z Bassa v modenské diecézi, kterému vpálil hanebné znamení pedofila, jenž v trojúhelníku vesnic Finale Emilia, San Biaggio di Mirandola a San Giorgio organizoval satanské rity, při nichž na hřbitovech byly podřezávány děti a pili jejich krev včetně pohlavního zneužívání.

Shoda s obviněním umučeného číhošťského faráře Josefa Toufara a tezemi státního prokurátora Karla Čížka není náhodná. To se u nás psala padesátá léta stalinismu, ale bezpráví, je nevykořenitelné, stejně jako hloupost.

"Jsem nevinen, ale s tímto předsudkem mě stejně odsoudí," říkal don Govoni svému příteli a neohroženému obránci donu Ettorovi. "Podle prokurátorovy teze jsem vtělený ďábel, pořádající ony hřbitovní hrátky. Soudci nikdy nepřijmou byť i sebemenší námitku obhajoby. Pro ně existuje předsudek, podle něhož dítě říká celou pravdu. Ať dělám, co dělám, tento předsudek nezvrátím."

Podle dona Ettore Rovatiho, příčinou všech těch obtíží byla bezbřehá láska don Girogia k chudým. Založil "Il Porto", dům pro přijímání uprchlíků, kde poskytoval pohostinství více než 100 extrakomunitárním, nacházel ubytování osobám bez přístřeší, nebo nuceně vystěhovaným. A právě syn jedné z těchto rodin na něho vychrlil ona hanebná obvinění. V zápisníku Don Giorgia stojí: "Toto dítě jsem nikdy neviděl, nikdy nepoznal. Jak může o mně tvrdit takové hanebnosti". A přítel kněz don Ettore dodává: "Uvažte, že don Giorgio předložil lékařské potvrzení, že má už 25 let cukrovku. V podstatě lékaři potvrzovali, že byl impotentní. Ale soudcové odpověděli, že je to opožděná obhajoba".

U jeho hrobu se modlí jeho 92 letá matka Adéla a bratr Giulio. "Kdo mě ho může vrátit? " Klade vyplakaným hlasem otázku, na kterou není odpovědi. "Můj syn je mrtev. Zabili mi ho".

Modenský soud vůbec nepřihlížel k námitkám a protidůkazům obhajoby. Nikdy nebyly z řeky vyloveny podřezané děti. Zneužívané děvče bylo shledáno pannou. Na to dali experti odpověď : "Hymen, protržená panenská blána, sama od sebe srostla." Bez mrknutí oka soudci přijali. Spolehli se na velmi pochybné posudky psychiatrů a na jejich teze o "postupném odhalování". Ti svými cílenými otázkami přivedli děti k tomu, aby si vymýšlely stále fantastičtější obvinění. Tak znásilnili nevinnost třinácti dětí.

A don Govoni? Kdo mu vrátí život, Kdo mu vrátí čest? Jak se napraví škoda takového rozsahu? Nestačí jen zvrátit rozsudek a v plném rozsahu osvobodit od obvinění, jak se stalo u odvolacího soudu v Bologni.

Modenský biskup mons Benito Cocchi hned na počátku této "honby na čarodějnice" rozhodně hájil od oltáře dona Govoniho, nyní, po posmrtném osvobozujícím rozsudku, vyjadřuje své myšlenky v psaném prohlášení. Vyjadřuje uspokojení, že rozsudek potvrzuje pevné přesvědčení jeho i věřících z farnosti Bassa o jeho naprosté nevině. "Avšak tento rozsudek není s to nahradit hmotnou a morální škodu, kterou utrpěl kněz, rodina a společenství věřících. Jsme spokojeni, že tento rozsudek vyvrátil předešlý, ale metody užité k vynesení prvního rozsudku vyvolávají přinejmenším rozpaky."

Giorgio Ferrari v komentáři deníku "Avvenire" dává průchod své hořkosti vůči soudním expertům psychologům: "Opravdu díky. Oni vlastně neriskovali a neriskují mnoho. Jen katastrofálně selhala jejich teorie "postupného odhalování" a ti naivkové (užívá silný výraz "blbci"), kteří se na ni spolehli. Snad by bylo zapotřebí postupně odhalovat jejich neschopnost; a pak klidně zpytovat svědomí, které je povede k jedině možnému vykoupení: aby se totiž věnovali činnosti, která nemůže napáchat tolik nenapravitelných škod, např. včelařství nebo sběru odpadků. Nebo by stačilo nepovolávat je do soudních síní, ve jménu všeho toho neštěstí, za které jsou odpovědni".

A kdo by si lámal hlavu na tímto současným tajemstvím nepravosti, tomu odpovídá dnešní evangelium : "Když nazvali Beelzebubem hospodáře, čím spíše jeho lidi! Proto se jich nebojte! (Mt 10, 26).

Řím, 14.7.2001