Nejsem  osoba, která patří do některé ze tří generací v článku Jeronýma Klimeše zmíněných, ale inspiroval mě ke sdílení se mého čistě subjektivního  postoje k víře a Katolické církvi. Jsem člověk, který podobně jako autor hledá obecné souvislosti, ale právě v této souvislosti chci více mluvit o mých osobních postojích a pocitech, ze kterých možná vyplynou i věci obecné.

Narodil jsem se v silně ateistické rodině. Mé dětství bylo velmi šťastné. Můj otec, moudrý a čestný muž,  měl a má ke Katolické církvi vyhraněný negativní vztah. Později jsem pochopil, že v jeho okolí nebyl jediný, abych tak řekl, úctyhodný věřící a už vůbec ne katolík. V době jeho dětství docházelo v jeho rodině ze strany dědy, podobně jak to je známo z filmů, k agresivnímu nucení k modlení a chození do kostela a současně k povrchnosti a pokrytectví. Ostatní rodinní příslušníci, hlásící se ke Katolické církví nevynikali žádnou z vlastností, které Ježíš vyzdvihuje při kázaní na hoře (Matouš 5. kap).

Dalším důvodem averze k církvi je jaksi v našich podmínkách nepříliš ctnostný historický obraz Katolické církve. Zejména tedy vztah k Janu Husovi, doba temna a násilná rekatolizace, různé katolicko-justiční vraždy či jejich schvalování a staleté nečisté podílení se na politické a hospodářské moci.
 
Já jsem tento vztah od něj převzal a dlouho jsem nerozuměl vůbec Božím věcem avšak duchovní pravdy a Boha jsem hledal. Samozřejmě  mě velice rychle oslovily nejrůznější zejména východní duchovní směry, které já označuji jedním slovem jako buddhismus. Bylo toho víc. Poměrně rychle jsem však poznal, že to není Bůh, kdo mluví ústy zvěstovatelů těchto směrů.

Několik let před tím, než jsem poznal osobně Ježíše Nazaretského, jsem už v srdci tušil, že je to on, kdo je pravým obrazem Boha. Projevovalo se to tím, že jsem usilovně četl všechno o Ježíši, co kde o něm napsali, v knihovně jsem si vyhledával podle hesla "Ježíš" různé knihy. "Hluboce" jsem se "teologicky" přel s jedním Židem, proč Ježíš ano (slova v uvozovkách míním úsměvně a ironicky).

Dokonce jsem se zúčastnil meditační seance skupiny Sri Shinmoje, která se modlila ke svému mistrovi. Já jsem jim řekl, že se budu modlit s nimi, ale k Ježíši. Nebyli nijak nadšeni, ale přešli to. To vše se dělo v době mé nevíry. Četl jsem vše o Ježíši – kromě Bible. Několik mší  v kostele mě absolutně neoslovilo. Můj postoj byl tehdy tento: To není možné, aby tady (v kostele) byl Bůh. Potažmo jsem s Katolickou církví nevědomky odmítl i Bibli. Říkal jsem si  Bůh někde je, ale je pokřiven křesťanstvím a Biblí. Pojem křesťanství jsem měl spojen (jako většina nevěřících ) s pojmem Katolická církev. Byl jsem ochoten uvěřit tezím, že Ježíš byl nejlepší jogín, nejlepší buddhista nebo něco podobného.

V mém životě jsem se setkal s mnoha katolíky. Nikdo mi však neřekl o Ježíši ani půl slova. Nikdy jsem neviděl nikoho z mých katolických příbuzných a známých  se doma modlit nebo o Bohu mluvit. Kolem mých 23 let se v mém okolí (v práci) objevil člověk, který mi o Ježíši říkal. Patřil  k malé skupince z mnoha neznámých protestantských křesťanských společností u nás. Já jsem tehdy k evangeliu zaujal negativní postoj. Pak se naše cesty rozešly a po dobu 5 let jsme se tu a tam setkali a on mi znovu o Ježíši a o Bibli říkal. V mých 28 letech přišla životní situace, kdy jsem byl nucen přiznat fiasko mého osobního života a hledat odpuštění a moudrost u Boha. Moje kroky vedly k tomuto kamarádovi. Začal jsem Bohu rozumět, uviděl jsem obrovskou Boží lásku pocházející od Ježíše. Objevil jsem moudrost přicházející skrze slovo v  Bibli.

Ještě nějakou dobu jsem měl problémy s tím jak a co lidé (tedy i protestanti)  konkrétně dělají, než jsem pochopil, že všechny své boje musím vybojovat s Bohem a ne s lidmi. Že pro mě osobně nemá smysl se trápit tím, jak kdo praktikuje svou víru v porovnání se mnou. Mým úkolem je najít Boha přímo a ne se dívat na lidi. V tomto smyslu jsem začal být i ke katolíkům vstřícnější a hledám u nich opravdu otevřená srdce. Přesto se však hlásím k reformaci. Co se naší země a i historie obecně týče je to pro mě přijatelnější. Hledání moudrosti v Bibli a modlitba patří k životu mé rodiny.

Čas od času se ovšem znovu ptám na otázky spojené s Katolickou církví. Vím (nebo tuším), že mezi katolíky jsou upřímní lidé, moji bratři a sestry v Kristu. Kdyby však byli v této zemi jen mně známí katolíci asi by mě Bůh nikdy nenašel. Myslím, že bych byl na straně něčeho podobného jako je New Age, což dnes díky Bohu nejsem.

Když však se snažím udělat ke Katolické církvi v mé duši vstřícný krok (např. jdu na mši), znovu a znovu se přes všechno ptám proč:

Proč se nemůžu v kostele smát?   Proč tam nemůžu přijít v kraťasech?  Proč je tam taková stísněná atmosféra, kde musí být každý jako myšička, aby se neprovinil?  Proč se faráři neříká pane Nováku či pane faráři ale otče (papeži dokonce Svatý otče)?  Proč se všude po celé republice odehrávají mše naprosto stejně? Proč se lidé celá léta modlí stejně (odříkávají pořád stejná slova)?  Proč je v kostele slyšet tak málo Božího slova?  Proč se musí před a po každém citátu z Bible zazvonit a pak říct "slyšeli jsme slovo Boží"?

Proč se lidé modlí k tolika svatým?  Proč vůbec má Katolická církev tak podivný zvyk svatořečit někoho? Jak to, že se neobává fraškovitosti těchto rituálů?  Proč musí farář a jeho pomocníci pokaždé když jdou kolem oltáře u něj pokleknout?  Proč  trvalo skoro 600 let, než byla Katolická církev ochotna říci něco málo pozitivního o Janu Husovi?  Proč chodí duchovní v tak podivných šatech (faráři a mniši)?  Proč se mnohé řády mnichů a jeptišek izolují od světa ve svých klášterech a neříkají lidem o Bohu?

Proč jsou ty letité rituály tak svaté? Proč v kostelech nekážou i kazatelé z jiných církví?  Proč se Katolická církev tak vehementně stará o to, aby dostala od státu majetek? Proč je papež proti antikoncepci (v manželství)?  Proč v kostele nemohou být oddáni  katolička s protestantem? (tady si nejsem jist jestli se to už nezměnilo k lepšímu).

Proč musí být farář povinně svobodný a tudíž bezdětný?  Proč vzdávají božskou úctu Ježíšově matce? Proč mluví o jejím nanebevstoupení?  Proč Katolická církev nechápe všechny věřící v Ježíše jako své bratry patřící do stejné církve Kristovi?

Určitě je těch proč ještě mnohem více.  Myslím, že mnohá z nich jsou jistě zbytečná a některá se mi zdají být evidentně proti Písmu. Jako by tradice byla nadřazena Bibli. Určitě jsou některá proč dána i mou povrchností a neznalostí.

Odpoví mi někdo na tyto otázky? Zajímá to  vůbec katolické duchovní? Jak se dostat skrze tyto překážky? Chtějí to vůbec? Možná, že v mých otázkách je i částečně odpověď na to proč lidé odcházejí. Myslím však, že tam hlavně je proč nepřicházejí.

Reakce Jeronýma Klimeše vyjde v úterý