Seznamka
Veřejnoprávní elektronická média
Český rozhlas ani Česká televize nepočítají ve svém programovém schématu se speciálními pořady katolické církve. V obou médiích působí Redakce náboženského vysílání (ČT), resp. náboženského života (ČRo), které však tvoří redaktoři z různých křesťanských církví.
Redakce náboženského života v Českém rozhlasu byla zřízena v roce 1990. Základním mottem koncepce, kterou navrhl Jiří Zajíc, bylo heslo prezidenta Václava Havla: "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí." Podle studie Aloise Křišťana pro projekt Aufbruch, koordinovaný Křesťanskou akademií Praha, se redakce "snaží pojímat duchovní život v daleko širším smyslu než pouze náboženském či dokonce církevním". Tato redakce je vybudována na ekumenickém základě a její činnost je podepřena smlouvou o spolupráci mezi třemi subjekty: Českým rozhlasem, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví.1
Pilotním pořadem redakce je Křesťanský týdeník, vysílaný v sobotu dopoledne na stanici Český rozhlas 1-Radiožurnál. V neděli dopoledne vysílá Český rozhlas na stanici Praha přenosy bohoslužeb (střídavě z různých církví).
Redakce náboženského vysílání vznikla v roce 1990 také v České televizi. I její existence je založena na smlouvě mezi Českou televizí, Českou biskupskou konferencí a Ekumenickou radou církví. Původně redakce připravovala dva pořady s týdenní periodicitou: Křesťanský magazín a Sváteční slovo. V současné době zůstal pouze nedělní pořad Křesťanský magazín/Cesty víry. Na jeho přípravě se podílejí střídavě pražské, brněnské a ostravské studio České televize. Redakce náboženského vysílání připravuje dále nepravidelné pořady: přenosy bohoslužeb, přenos papežova poselství Urbi et orbi apod.
Radio Proglas
První celodenní křesťanské rádio začalo vysílat 8. prosince 1995 na frekvenci 90,6 MHz (z kóty Svatý Hostýn pro oblast střední Moravy).2 Postupně se oblast pokrytá signálem zněkolikanásobila: od února 2001 využívá Radio Proglas šesti terestrických vysílačů (Svatý Hostýn, Brno-Hády, Praděd, Ještěd, Příbram a Uherský Brod) a doplňkově dalších forem vysílání.3 Původní 18hodinové programové schéma se postupně rozrostlo až na nynější nepřetržité 24hodinové vysílání.4
Vysílání Radia Proglas zajišťuje společnost Radio Proglas, s. r. o., jejímž jednatelem a současně stoprocentním vlastníkem je katolický kněz Martin Holík, který současně od roku 1995 působí jako ředitel rádia.
V současné době poslouchá Radio Proglas denně 45 000 posluchačů, týdně 70 000.5 Vysílání financují z větší části sami posluchači.6
Radio Proglas zaměstnává kolem 45 osob (včetně technického a administrativního personálu). Hlavní sídlo redakce je v Brně, filiální studia se nacházejí v Olomouci, Praze, Ostravě a Hradci Králové.
Radio Proglas se samo definuje jako "rozhlasová stanice rodinného typu7 založená na tradičních křesťanských hodnotách. Cílem vysílání je i podpora demokracie v zemi". Programové schéma8 je kompromisem mezi proudovým vysíláním ostatních soukromých rádií a dělení vysílacího času do pevných rubrik ("veřejnoprávní" systém). Vzhledem k tomu, že jde o celodenní rozhlasovou stanici, snaží se redakce nabízet posluchačům komplexní servis od zpravodajství přes hudební, vzdělávací a zábavné pořady až po vysílání ryze náboženské (včetně přenosů bohoslužeb). Vysílání je určeno všem věkovým kategoriím, "pro všechny lidi dobré vůle bez rozdílu vyznání".
Ačkoli ředitel rádia je katolický kněz a drtivá většina zaměstnanců jsou praktikující katolíci, ve vysílání dostávají pravidelně prostor i ostatní křesťanské církve působící v ČR. Každý den připravuje přibližně 45 minut vysílání česká redakce TWR9. Své půlhodinové pořady vysílají na Radiu Proglas Pravoslavná církev v ČR (jednou týdně), Církev československá husitská (jednou měsíčně), Církev adventistů sedmého dne (pořad s církevní tematikou jednou měsíčně, navíc ještě další pořady pro děti a mládež).
Radio Proglas, s. r. o., je řádným členem Evropské konference křesťanských rádií (CERC) při Radě Evropy.10
Rádio Vatikán
I když Rádio Vatikán (Radio Vaticana) nepůsobí na území České republiky, jeho význam zvláště v době komunistické diktatury si vyžaduje, aby bylo do této kapitoly také zahrnuto.
Oficiálním datem založení vatikánského rádia je 12. únor 1931, kdy "rozhlasovou stanici Vatikánského městského státu" požehnal papež Pius XI. U zrodu myšlenky vatikánského rozhlasu stál generální ředitel komunikací města Vatikánu, jezuita P. Giuseppe Gianfranceschi, který plán inicioval roku 1925. O dva roky později se na realizaci vatikánského rádia začal podílet světoznámý vědec Gugliemo Marconi.
V polovině 90. let, tedy 65 let po svém vzniku, nabízelo Rádio Vatikán své vysílání do celého světa (prostřednictvím terestrického krátko- a středovlnného a FM vysílání a satelitu). Programy jsou připravovány ve 34 jazycích. Jednotlivé národní redakce vedou členové jezuitského řádu, kteří byli přípravou vysílání pověřeni už v roce 1931. Zaměstnanci Radia Vatikán pocházejí ze 60 zemí z celého světa.
Česká redakce Radia Vatikán pod vedením jezuity P. Josefa Koláčka připravuje každý den patnáctiminutový pořad, jehož součástí je zpravodajství, úvahy, publicistika, obsahy papežových promluv apod. Na území ČR je možné poslouchat české vysílání Radia Vatikán na středních vlnách, ze satelitu a také na vlnách Radia Proglas, které vatikánskou čtvrthodinku přebírá.
I když české vysílání Radia Vatikán ztratilo punc výlučnosti, který bezpochyby mělo před rokem 1990 (šlo o jediné pravidelné křesťanské rozhlasové vysílání v češtině, které mohli čeští katolíci sledovat),11 zůstává dnes významným zdrojem informací především z centra katolické církve, tedy z Vatikánu.
Audiovizuální Studio Telepace
Tak jako se spuštěním prvního vysílače Radia Proglas v roce 1995 zhmotnila myšlenka křesťanské rozhlasové stanice, existují v naší republice pokusy o zprovoznění křesťanské televize. Průkopníkem v této oblasti je ostravská organizace12 Telepace, registrovaná jako nadace,13 v jejímž čele stojí katolický kněz, salesián P. Leoš Ryška.
Na svých internetových stránkách14 se Telepace charakterizuje jako "sdružení lidí, kterým leží na srdci závažnost vlivu sdělovacích prostředků a zejména televize na utváření mravních hodnot člověka a jeho celkový osobnostní rozvoj. Nechceme jen pasivně přihlížet k tomu, jak programy hojně sledovaných komerčních televizních stanic doslova zahlcují člověka duchaprázdnými seriály a filmy, nasycenými nevázaným sexem a brutálním násilím, které nutně vede k degradaci v chápání jedinečné hodnoty lidského života a k celkovému otupení citlivosti a jeho vnímavosti pro všechno dobré a krásné. Chceme proto v našem studiu vytvářet a nabízet lidem videofilmy, kterými se pokoušíme proniknout k srdci člověka a probudit či posílit jeho vnímavost pro objevování pravých životních hodnot".
Telepace se v oblasti médií15 do roku 2000 zabývalo především výrobou filmů. Jde o dokumenty v délce od osmi minut do tří hodin na nejrůznější témata: katolická setkání mládeže (Hostýnské magnifikat, Celostátní setkání mládeže Svatá Hora 99, Salesiánské hry mládeže), vzdělání (Naše děti, Co dělají děti ve škole), videoklipy křesťanských písní (Manilská hymna), studentské kulturní aktivity (Betlém 97), církevní události (Kněžské svěcení 98, Primiční mše P. Vítězslava Řehulky, Primiční mše svatá P. Jana Czudka) apod. Filmy jsou distribuovány na videokazetách, Telepace se s nimi účastní různých soutěží, mimo jiné i v zahraničí.16
Všechny filmy vyrobené v Telepace se k divákům dostávají na videokazetách prostřednictvím distribučních sítí křesťanských knihkupců nebo prostřednictvím vlastní zásilkové služby. Studio Telepace má však zkušenosti i s vlastním televizním vysíláním: V roce 1997 nadace oslovovala diváky na Olomoucku (v rámci infokanálu Kabel Plus a v rámci regionálního bloku na TV Prima). Dalším informačním kanálem, který funguje už několik let, je šíření natočených příspěvků v rámci Křesťanského magazínu ČT. Zde hraje Telepace roli producentského studia, které vyrobí hotový pořad, jenž je poté odvysílán Českou televizí. Podle ředitele Telepace Leoše Ryšky organizace v roce 2000 poskytla svůj příspěvek do všech dílů Křesťanského magazínu vyrobených v Ostravě.
Rok 2000 přinesl studiu Telepace možnost každodenního televizního vysílání v ostravském regionu. Jde o vysílání infokanálu POSEL kabelové televize UPC pro oblast Ostravy a okolních obcí. Tyto pořady nemají vždy náboženský obsah; spíše jde o "obecně dobré zprávy", například o Tříkrálové sbírce, otevírání charitních středisek, o kulturním dění, koncertech, výstavách apod.
Současně probíhají jednání o možnosti pravidelného vysílání pořadů křesťanského charakteru ve všech místech, kde je kabelový rozvod UPC.
(1) Ekumenická rada církví sdružuje na území České republiky tyto církve: Apoštolská církev, Bratrská jednota baptistů, Církev bratrská, Církev československá husitská, Českobratrská církev evangelická, Evangelická církev augsburského vyznání, Evangelická církev metodistická, Jednota bratrská, Pravoslavná církev v českých zemích, Slezská církev evangelická augsburského vyznání a Starokatolická církev. Česká biskupská konference, zastupující Římskokatolickou církev, má roli církve přidružené, stejně jako Armáda spásy. V roli pozorovatelů se k Ekumenické radě církví hlásí Anglikánský sbor u sv. Klimenta, Církev adventistů sedmého dne, Česká biblická společnost, Česká evangelická aliance, Ekumenická akademia a Federace židovských obcí v České republice. (Srov. internetová stránka www.ekumenickarada.cz.)
(2) Vysílací licence platí od roku 1995, její číslo je RR 0485. V roce 2000 byla licence prodloužena a její současná platnost je do 7. června 2007.
(3) Signál Radia Proglas je šířen také satelitem, vysílání je v nabídce několika desítek kabelových společností v celé republice, Radio Proglas je možné poslouchat i po internetu.
(4) Vysílací schéma z roku 1999 je připojeno v Přílohách.
(5) Podle šetření MediaProjekt za IV. čtvrtletí 2000 a I. čtvrtletí 2001. Data jsou získána na základě odpovědí na otázky "Kterou stanici jste poslouchal včera, resp. v posledních 7 dnech".
(6) Většina přispívajících posluchačů je sdružena v Klubu přátel Radia Proglas, jehož členem se jednotlivec, kolektivně rodina, příp. právnická osoba stává okamžitě po podepsání přihlášky. Členský příspěvek je dobrovolný. K 1. únoru 2001 měl Klub přátel Radia Proglas přibližně 15 500 členů (jednotlivců nebo zástupců rodin), tj. asi 35 000 osob. V roce 1999 činila celková výše dobrovolných příspěvků posluchačů 19 000 000 Kč. Dary od posluchačů shromažďuje Nadační fond Radia Proglas, který vznikl původně jako nadace (k transformaci nadacev nadační fond podle zákona č.227/97Sb., o nadacích a nadačních fondech došlo v lednu 1998).
(7) Ke zřízení rozhlasového katolického vysílání, "které se hodí pro rodiny" vyzýval už dokument 2. vatikánského koncilu Inter mirifica (§ 14).
(8) Viz Přílohy.
(9) Českomoravská křesťanská rozhlasová misie Trans World Radio-CZ (TWR-CZ) je (podle internetových stránek www.twr.cz) "občanským sdružením, jehož prvořadým cílem je pomocí rozhlasových pořadů pomáhat církvím a místním sborům naplňovat misijní příkaz Ježíše Krista. Ve své práci vychází především z biblického textu, respektuje přitom znění základních dokumentů mezinárodní sítě TWR, rozmanitost pohledů jednotlivých denominací církve a Lausannskou úmluvu. Je kolektivním členem Evangelické aliance. TWR-CZ je tvořeno výkonnou částí (redakcí) a Radou. Členové Rady i pracovníci redakce jsou z různých denominací". Česká redakce TWR má sídlo v Brně. Vysílá vlastní programy na středních vlnách, dále své pořady poskytuje právě Radiu Proglas a také Českému rozhlasu Plzeň a Radiu Presston. TWR se oficiálně nehlásí žádné církvi. Jeho cílem je šíření evangelia a biblického učení rozhlasem napříč denominacemi. V ČR se do vysílání TWR zapojují tyto církve a křesťanské organizace: Slezská evangelická církev augšpurského vyznání, Křesťanské sbory, Církev bratrská a Českobratrská církev evangelická (mají zastoupení v Radě TWR); dále Církev československá husitská, Křesťanské společenství, různé nezávislé sbory, Evangelická církev metodistická a Apoštolská církev (oficiálně se hlásí ke spolupráci); a konečně jednotlivci z různých dalších církví včetně katolické (neoficiálně se hlásí ke spolupráci). Podle ředitele TWR-CZ Aleše Bartoška "nikdo ze zástupců církví nemá rozhodující vliv na řazení a tvorbu pořadů, či na jinou práci TWR a ani se o to nepokoušel".
(10) CERC založily v roce 1994 v Bruselu čtyři organizace: Cadena de ondas populares de Espana (Španělsko), Radios chrítiennes fracophones (Francie), Consorzio radio televisioni libere locali (Itálie) a Radio Renascença (Portugalsko). Zakladatelé se dohodli na vzájemné postupu při:
- respektování lidských práv a demokracie,
- podpoře evropské vzájemnosti a porozumění mezi lidmi,
- spolupráci s evropskými institucemi,
- výměně zkušeností mezi evropskými křesťanskými rádii.
(11) Obdobnou roli jako Radio Vatikán pro katolíky hrálo pro věřící z evangelikálních denominací Trans World Radio (TWR), šířící před rokem 1990 české vysílání z monackého Monte Carla.
(12) Název byl zvolen podle křesťanské televizní stanice v italské Veroně, jejíž existence a úspěšné působení byly impulsem pro vznik studia. Telepace v překladu z italštiny znamená "televizi šíříci pokoj" (viz internetová stránka www.telepace.cz).
(13) Nadace Telepace vznikla v březnu 1994 za účelem k získávání finančních prostředků na výrobu filmů a jejich následnou distribuci. Od začátku platnosti zákona č.227/97Sb., o nadacích a nadačních fondech, který změnil podmínky pro fungování nadací (od začátku roku 1998), nadace oficiálně filmy nevyrábí, nýbrž pouze podporuje jejich vznik formou nadačních příspěvků: jejím úkolem je podle Leoše Ryšky "ze svých finančních a zejména nefinančních prostředků rozdělovat dalším organizacím".
(14) Adresa: www.telepace.cz.
(15) Nadace Telepace má ještě další kulturní a vzdělávací aktivity, které však s mediální sférou nesouvisejí (organizování programů pro děti apod.).
(16) Z četných soutěžních úspěchů můžeme zmínit například Benátského Oscara na XXXVI. ročníku soutěže neprofesionálních, dokumentaristických a publicistických filmů a videoprogramů (1997, za film Kdo chce kam), totéž ocenění z XXXVI. ročníku soutěže (1998, za film Na větrné hůrce), 2. cenu ze soutěže Erster Deutscher Videoclip (Berlín 1997, za snímek Manilská hymna), Zlatou pečeť z International Film & Video Festivalu IAC (Velká Británie 1998, za snímek Chci Pane chválit Tě), Cenu za debut z akce XIII. Międzynarodowy Festiwal Filmów Katolickich Niepokalanów 98 (1998, za film Na větrné hůrce), Cenu diváka na 10. ročníku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů a videofilmů s etnografickou tematikou (Čadca 1998, za film Na větrné hůrce), Hlavní cenu na 6. internationales Berliner Festival des nichtkommerziellen Films und Video (Berlín 2000, za film Na větrné hůrce) a četné ceny z domácích festivalů.
Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.
