Známý mýtus o "křesťanské (katolické) Moravě" a "ateistických Čechách" není dnes již zcela pravdivý.1 Z "kartogramu religiosity v ČR dle okresů" s údajem o procentuálním zastoupení katolíků v jednotlivých českých a moravských okresech, vyčteme následující informace:2

Nejreligióznější oblast České republiky tvoří souvislý pruh od Klatovska přes Strakonicko, Písecko, Benešovsko, Jindřichohradecko a Havlíčkobrodsko na jižní Moravu, kde k této oblasti patří okresy Jihlava, Žďár nad Sázavou, Třebíč, Znojmo, Brno-venkov, Blansko, Břeclav, Hodonín, Vyškov, Prostějov, Kroměříž, Uherské Hradiště, Zlín (tedy kromě Brna-města celý bývalý Jihomoravský kraj), dále okresy Přerov a Vsetín. Ve všech těchto okresech se při sčítání lidu ke katolické církvi přihlásilo více než 50 % obyvatel. Nadpoloviční většina katolíků byla dále na Opavsku, které jako jediný okres netvoří součást tohoto jinak souvislého pásu.3

Nejméně katolickou oblastí České republiky (méně než 25 % osob, které se přihlásily ke katolické církvi) je severozápad Čech, konkrétně okresy Chomutov, Louny, Most, Litoměřice, Ústí nad Labem, Děčín, Česká Lípa, Liberec, Jablonec nad Nisou (tedy celý bývalý Severočeský kraj) a s nimi sousedící okresy Rakovník a Kladno.4

Bylo by tedy přesnější mluvit ne o česko-moravské polaritě, ale spíše o kontrastu mezi "ateistickým severozápadem" a "katolickým jihem". Silnou religiozitu vykazuje totiž nejen jižní Morava, nýbrž také jižní Čechy: vedle čtyř zmíněných okresů s více než 50% podílem katolíků je i v dalších jihočeských okresech stav katolíků v rámci republiky nadprůměrný.5 Naopak i v rámci Moravy je severní část (s výjimkou Opavska) méně religiózní.

Skutečností však je, že na Moravě (severní i jižní) je větší procento praktikujících katolíků než v Čechách (včetně Čech jižních). Dokladem jsou opět údaje o počtu účastníků nedělních bohoslužeb. Budeme dále sledovat data z roku 1994, kdy se ve sledovanou neděli (20. března) zúčastnilo katolických bohoslužeb 4,5 % obyvatel celé republiky. Z tehdejších sedmi katolických diecézí6 tento průměr překročila pouze diecéze brněnská (9 %) a arcidiecéze olomoucká (8 %), tedy obě tehdejší moravské diecéze. Naopak ve všech českých diecézích byl poměrný počet praktikujících katolíků z celé populace menší než 4 %. I zde můžeme sledovat výrazně nízký podíl katolíků v severních Čechách. Na území litoměřické diecéze se bohoslužeb zúčastnilo 0,9 % populace. Druhou nejméně religiózní oblastí ČR je plzeňská diecéze, kde se bohoslužeb ve sledovaný den zúčastnilo 1,6 % populace. V českobudějovické diecézi, která by se podle údajů ze sčítání lidu 1991 zdála být silně religiózní, se bohoslužeb zúčastnilo 3,7 % obyvatel, což je sice v rámci Čech nejvíce (shodný procentní podíl vykázala také královéhradecká diecéze), avšak ve srovnání s Moravou jde o hodnotu výrazně nižší.

obrázek 1: Rozmístění katolíků v ČR podle okresů (v procentech celkové populace podle sčítání z roku 1991)

(1) V době první republiky však platil. V roce 1920 se například v Československu hlásilo k ateismu 725 000 obyvatel, avšak z toho 658 000 (91 %) v Čechách (Klimek 2000, s. 160).
(2) Jde o údaje ze sčítání lidu 1991
(3) Pro srovnání: V roce 1930 byly nejkatoličtějšími oblastmi Čech a Moravy: velká část západních Čech, celá Šumava, oblast kolem Sedlčan, Milevska a Týna nad Vltavou, celá jižní Morava s výjimkou Brna, převážná část severní Moravy a Slezska, okolí Dubé, Šluknovsko a okolí Vrchlabí. Ve všech těchto oblastech představovali katolíci více než 90 % populace. V roce 1950 (tedy po vysídlení Němcu) se nejkatoličtijší oblasti podobaly dnešní mapě: tvořily pás od Klatov po Valašské Meziřící, dalšími silně katolickými okresy byly Opavsko a Hlučínsko (ve všech těchto oblastech v roce 1950 představovali katolíci více než 90 % populace). Srov. Boháč, Zdeněk (1999): Atlas církevních dějin českých zemí 1918–99. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství.
(4) Rakovnicko a Lounsko patřily k nejméně katolickým oblastem už v roce 1930, kdy se zde ke katolické církvi hlásilo méně než 45 % osob. Dále do této skupiny nejméně katolických oblastí patřily okresy Aš a Semily. Ašsko však v též době patřilo k baštám protestantismu (k evangelické církvi se zde hlásilo více než 45 % obyvatel), Louny byly hlavní oporou církve československé (jako v jediném z tehdejších okresů se zde k nové církvi hlásilo více než 45 % obyvatel). Baštou československé církve zůstaly Louny ještě v roce 1950, avšak v roce 1991 se k Církvi československé husitské největší relativní počet osob (více než 5 %) přihlásil z okresů Náchod a Semily. Též je nutné připomenout, že v období mezi světovými válkami neexistovaly ateistické severní Čechy (k výrazné polarizaci mezi touto oblastí a např. tradičně katolickou jižní Moravou došlo až po osídlování oblastí vyklizených Němci po druhé světové válce). Srov. Boháč, Zdeněk (1999): Atlas církevních dějin českých zemí 1918–99. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství.
(5) Tato relativně vysoká religiozita jižních Čech je víceméně novum. Ještě v roce 1954 patřil českobudějovický kraj mezi čtyři regiony s nejnižším počtem katolíků (nacházel se v pásmu 30–50 % podobně jako kraj pražský, ústecký a liberecký). Naopak nejvyšší religiozitu v té době vykazoval kraj gottwaldovský (více než 90 % populace tvořili katolíci). V roce 1988 však už jihočeský kraj (spolu s oběma tehdejšími moravskými kraji) náležel k oblastem s největším počtem katolíků. Tento počet však dosahoval „pouze“ 30–50 % populace každého z těchto krajů. To tedy znamená, že zatímco na Moravě podíl katolíků od 50. do 80. let klesal (z původních 90 na 30–50 % populace), v jižních Čechách zůstával víceméně stejný. Srov. Boháč, Zdeněk (1999): Atlas církevních dějin českých zemí 1918–99. Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství.
(6) Jde o diecéze (resp. arcidiecéze) pražskou, českobudějovickou, královéhradeckou, litoměřickou, plzeňskou, olomouckou a brněnskou. V druhé polovině 90. let se z olomoucké diecéze vydělila nová, ostravsko-opavská diecéze. Údaje, s kterými pracuji, však pocházejí z doby před jejím vznikem.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.