Okurková sezona je pro novináře každý rok noční můra. Musí najít chlup na holé dlani. Tomu se hodně podobá poprask v českém tisku kolem zprávy, že smíšená židovsko-katolická komise zastavila své práce, protože prý Vatikán odmítá přístup do tajného archivu.

Slyšel jsem z úst P. Petra Gumpela, univerzitního profesora historie a postulátora beatifikačního procesu Pia XII., podrobnou relaci o zasedání oné komise. Po té zprávě z New Yorku, kterou považuje za kouřovou clonu, nechce vydávat prohlášení dříve, než si přečte úřední prohlášení Svatého stolce o demisi paritní židovsko-katolické komise, která měla prostudovat vztahy Pia XII. k nacismu.

Nicméně vyvrací hlavní námitku, která prý je důvodem demise oné mezinárodní komise, totiž okolnost, že prý Svatý stolec odmítá otevřít historikům tajný vatikánský archiv.

Už v říjnu minulého roku papežský archivář, nyní kardinál Jorge Mejía, vysvětlil situaci 6 členům oné komise: "Pro dotyčné údobí to obrovské množství dokumentů není zatím katalogizováno a tedy není přístupné k nahlížení.

Ostatně tato okolnost byla známa a historikové, kteří přijali pověření, o ní dobře věděli. Dále bylo slíbeno komisi, že její členové jakož i další historikové budou mít přístup k dokumentům, jakmile budou k dispozici pro konsultaci.

Jedná se však o dlouhodobou práci, právě kvůli nutnosti zpracovat velké množství uchovaného materiálu. Jedná se přes 3 miliony jednotlivých listů."

To by mohlo dělat dojem, že Vatikán protahuje čas, aby umlčel polemiky, ne-li dokonce aby ukryl jisté kompromitující dokumenty…

"Vůbec ne!" odporuje P. Gumpel. "V 11 svazcích (každý má téměř tisíc stran) Akta a dokumenty Svatého stolce během 2. světové války, které byly vydány na příkaz Pavla VI. po očerňujících útocích na památku Pia XII. v letech 1964-1981, jsou tedy všechny podstatné údaje o "případu Pius XII", nic důležitého nebylo opominuto.

Pracovali na nich čtyři jezuitští historikové, univerzitní profesoři, Pierre Blet- Francouz, Angelo Martini- Ital, Burkhardt Schneider- Němec, Robert A. Graham-Američan. Jistě, není tam všechno - celá korespondence se soukromími osobami, celá dobročinná činnost Pia XII., atd.

Ale proč tedy šest členů komise napadá tajný archiv a nezkusí neprověřit také jiné prameny, které najdou ve státních archivech, což, pokud vím, neudělali?

Nevím, proč bychom se nemohli spolehnout na 5 tisíc dokumentů, které zpracovali čtyři přední historikové - bezpečné mravní bezúhonnosti po namáhavé 15 leté práci, při níž museli prohlížet fascikl po fasciklu a v něm každý uchovaný list. Ostatně úkolem komise bylo pouze prověřovat zveřejněné dokumenty. Členové komise to věděli od počátku."

V předešlých rozhovorech P. Gumpel byl vždy pro to, aby se "diskutovalo na historickém základě, neboť to může jen prospět věci", avšak nad složením mezinárodní komise, utvořené v říjnu 1999 Židovskou mezinárodní komisí pro mezináboženský dialog a Vatikánskou komisí pro náboženské vztahy k židovství, vyjadřoval své rozpaky.

Čtyři ze šesti členů pocházeli z USA a tedy nikdy nežili v diktatuře a mnohem obtížněji jsou s to hodnotit choulostivou situaci v policejním státu. "Navíc 3 katoličtí historikové jmenovaní americkým pověřencem se již předtím negativně vyjádřili o Piu XII." Za rok po jmenování, komise zveřejnila 47 bodů, které podle jejich názoru potřebovala "dodatečné šetření".

P. Gumpel, který je s P. Bletem největším znalcem dané problematiky, byl požádán, aby odpověděl na tyto námitky amerických kolegů. "Po 15 dnech", prohlásil P. Gumepl, " kdy jsem pracoval ve dne v noci, jsem připravil 47 historických dossier (svazků listin), které bod za bodem dokumentovaly, co bylo požadováno. A 24. října 2000 jsem přišel do komise s dvěma velkými kufry.

Měl jsem pouze 3 a půl hodiny, abych odpověděl na 10 bodů. Uvědomil jsem si, že bohužel 6 kolegů neznalo úplně 11 svazků zveřejněných Vatikánem. Rozdělili si práci a po dvou studovali každý z nich.

Kromě toho texty o Pacellim jsou většinou v italštině a čtyři historikové neznali dostatečně italsky, jsem zjistil, že používali překladu, který někdy nebyl dobrý. V jednom případě jsem dokonce zjistil, že se přikládal jednomu úryvku opačný smysl, než byl v originálu!

Mám důkazy pro to, co říkám, protože jsem si kladl podmínku, aby při konfrontaci byl neutrální moderátor a aby vše bylo nahráno na pásek. Nakonec jsem projevil svou ochotu dodat všemožná vysvětlení k dalším 37 bodům, ale nikdo se na mne neobrátil. Zato již odpoledne téhož dne jeden z členů komise dal interwiev o setkání, které mělo zůstat utajené."

A tak v okurkové sezóně se vytáhne případ Pius XII., aby bylo na kom si zchlazovat žáhu.

Autor je ředitelem české redakce Vatikánského rozhlasu