2. otázka: ·

Duchovní cvičení - může být dílo psané v 16 století, platné i dnes, na počátku nového tisíciletí. Jak je lze definovat?

Stačí prolistovat knížku, která se nazývá Duchovní cvičení, abychom si uvědomili, že i to co je napsáno a datováno v 16. století, má nám, co říci i v třetím tisíciletí. Vybízí nás, abychom viděli svou duši uvězněnou v tomto smrtelném těle a celého člověka jako vyhnance v údolí mezi ohyzdnými zvířaty. Tato výzva vede k vyznání, že jsme jako jakýsi vřed, z něhož vychází tolik hnisu hříchů - tak odporný jed. Kontemplace pekla se dovolává hrozivé představivosti, která nás nedojímá. Když se knížka stává konstruktivnější, vede nás do prostředí králů a rytířů, malých sluhů a pošetilých osob, praporů a potup, neřku-li to, co je řečeno o ženách a o almužnách, o útěchách a neútěchách.

Kdyby Duchovní cvičení byly knihou, jako je každá jiná, byly by stále více nečitelné a neužitečné. Avšak tato Ignácova knížka není knihou jako jiné knihy. On ji nenapsal, aby byla čtena, nýbrž aby pomáhala tomu, kdo uvádí kteroukoliv osobu, jež po tom touží, do dobrodružství hledat a nacházet Boží vůli při zaměření svého života. Ignác neredigoval nějaké noviny nebo pojednání o spiritualitě, ani nějaká pravidla pro někoho, nýbrž praktickou příručku. Text, který je nutno uvést do praxe a ne jen číst. Tyto čtyřtýdenní exercicie, které Ignác předkládá svému bližnímu všech dob, sám prožíval jedenáct měsíáců v Manrese. Ignác to nezapsal, aby se napodobovala jeho zkušenost nebo aby se kopíroval. Staví mezi svůj text exercicií a nás, kteří chceme objevit svou životní cestu či své povolání a poslání, průvodce, který má pozorně přizpůsobovat naší době, našemu charakteru, našim osobním problémům, naší vyhraněné duchovní chuti to, co nás může inspirovat a orientovat na cestě Ignácovy zkušenosti.

Ignác se spokojuje s tím, že nás postaví před Boží plán jako východisko a základ každé volby, kterou máme udělat. Je to úkolem průvodce, aby nám pomáhal udělat v naší době a v naší situaci konkrétní láskyplnou zkušenost tohoto trojúhelníkového vztahu: člověk, Bůh, celé stvoření . Jak v Ignácově době, tak i v našem století, není pro lidskou osobu autentické hledání Boha, které neprochází skrze zapojení do konkrétního stvořeného světa a naopak není dokonalé nasazení ve stvořeném světě naší doby, mého života, které není plodem důvěrného vztahu k Tomu, který je jeho Stvořitelem a Spasitelem.

Když ten, kdo dává duchovní cvičení, čerpá z Ignácova jazyku, může nás postavit tváří v tvář skutečnosti naší doby, kde se střetávají síly ničící, rozkládající stvoření, smrtelná historie, která dělá z nášeho života peklo, a milosti nového stvoření, v němž se v Ježíšovi buduje civilizace lásky. Duchovní cvičení nám připomínají, že na tom máme podíl, že i my máme prsty ve zvrácením láskyplného Božího plánu. Pobádají nás tedy, abychom v následování Kristova života objevili svou osobní odpovědnost v jeho poslání, zde a nyní.

První vydání, vytištěné v Římě 11. září 1548 neuvádí Ignácovo jméno, ale připisuje knížku více Duchu než poučování prostřednictvím knih, protože nejde o knihu na čtení, nýbrž na to, aby se vykonala volba pro vlastní život v tomto třetím tisíciletí skrze rostoucí společenství s Kristem . K tomu má pomáhat užitečným způsobem tato zkušenost lásky, kterou udělal Ignác v 16. století.