Protože 60. léta znamenají určité uvolnění ve společnosti, objevuje se téma kněze častěji rovněž ve filmu. I když je otázka, nakolik jde o výhru.

Mezi rané filmy této éry se řadí Králíci ve vysoké trávě (1961, režie Václav Gajer), vyprávějící příběh 10letého Martina, který neví zda věřit faráři, učitelce, bigotní matce nebo slabošskému zlodějskému tátovi. Dalším titulem je Procesí k Panence (1961, režie Vojtěch Jasný), jež „nastavuje zrcadlo“ zaostalým věřícím, kteří se chystají na poutní procesí, zatímco agitátoři se je snaží přivést na správnou cestu kolektivizace a družstevních aktivit. Ďáblova past (1961, režie František Vláčil) pak vypráví o fanatickém knězi, který zapříčiní tragédií rodiny mlynářů-nekatolíků.

Konec 60. let se pak zmítá v bouři české nové vlny a přemýšlivých, uměleckých, leckdy i experimentálních filmů. Například Údolí včel (1967, režie František Vláčil) se zabývá problémy kněžského života spíše ve filosofující rovině o vině a trestu. Stejně tak jiné Vláčilovo dílo Marketa Lazarová (1967) se věnuje spíše hrůzám střetu pohanského a křesťanského světa v raném 9. století. Noc nevěsty (1967, režie Karel Kachyňa) vypráví o bývalé jeptišce, která se vrací na statek v době násilné kolektivizace a rozjitřeného náboženského cítění a opět jde spíše o psychologický na fanatismus lidí.

Naprosto odlišný pohled na téma kněze nabízejí filmy Rozmarné léto (1967, režie Jiří Menzel) v podobě abbého, jenž cítí náklonnost k ženám či Farářův konec (1968, režie Evald Schorm), kde dojde k záměně podvodníka za kněze. Postava kněze se stává spíše jakousi výpomocnou figurkou se spíše negativním podtextem. Ten ještě navíc podtrhuje známý film o inkvizičním hnutí u nás Kladivo na čarodějnice (1969, režie Otakar Vávra).

70. léta pokračují v trendu kněz = zajímavá figurka. Koprodukční Elixíry ďábla (1972, režie Ralf Kirsten) vyprávějí o lásce kapucínského mnicha a šlechtičny, do níž zasahuje ďábel, v Noci na Karlštejně (1973, režie Zdeněk Podskalský) je zase kněz chápavou figurkou, chránící samotnou královnu. Vyloženě negativně je podán kněz v několika dílech televizního seriálu Třicet případů majora Zemana (1979, režie Jiří Sequens).

V 80. letech se postava kněze ve filmech objevuje sporadicky, když nepočítáme životopisný snímek Putování Jana Amose (1983, režie Otakar Vávra) nebo první z trilogie Slunce, seno, jahody (1983, režie Zdeněk Troška), kde je kněz vyloženě pouze a jen komickou figurkou bez jakýchkoliv nároků na autenticitu. (Pro úplnost dodejme, že dalšími díly trilogie jsou Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991)).

Po tzv. sametové revoluci se mohlo téma kněží v českém filmu více rozvinout. Bohužel opět zůstalo u komických figurek – např. kněz v podání Miroslava Donutila v jinak psychologickém snímku Fany (1995, režie Karel Kachyňa) nebo ve filmu Nejasná zpráva o konci světa (1997, režie Juraj Jakubisko) – nebo určitých negativních poukazech: Řád (1994, režie Petr Hvižď – v klášteře se skrývá vojenský zběh a představitelé církve ho vydají, i když to pro vojáka znamená jistou smrt), Pevnost (1994, režie Drahomíra Vihanová – nonkomforní muž nedbá rad faráře, zaplete se s místním velitelem vojenské posádky a tragicky skončí), a v podstatě i Zapomenuté světlo (1996, režie Vladimír Michálek – kněz projevuje opět jistou náklonnost nemocné ženě, na druhou stranu má problémy s udržením farnosti i kostela) či Je třeba zabít Sekala (1998, režie Vladimír Michálek – kněz zde v podstatě mlčky souhlasí s radou dvanácti vesnických starších).

V podstatě jediným filmem s pozitivním náhledem na kněze a náboženský život tak zůstává historická freska o svaté Zdislavě z Lemberka V erbu lvice (1994, režie Ludvík Ráža). Za poslední dva tři roky pak roste trend tzv. nezávislých filmů (takzvaně, protože např. jeden takový, Cabriolet, sponzorovala firma Renault), v nichž je místo na tematiku drog, násilí ve společnosti a beznaděje, církev však nikoliv.

A přitom určitě existují témata, která by mohla o knězích být natočena a nebyla: jejich působení a utrpení za války a v dobách komunismu, jejich převýchova a pracovní nasazení v pracovních táborech a uranových dolech, případ Číhošť. Významné historické postavy českých dějin: Cyril (Konstantin) a Metoděj, Karel IV., sv. Prokop, Dalimil... Otázky věrouky, nepochopení, střety víry a ateismu... Postavení kněze v dnešní společnosti... Atd. Na příkladu seriálu (a posléze celovečerního filmu) Zdivočelá země je vidět, že i podobné téma lze natočit divácky.

Autor je editorem u Tiscali/WorldOnline

Přečtěte si první díl