Poslední téma, které bude v této práci analyzováno, je vztah českých katolických médií ke “světu”. V kapitole Témata analýzy a výzkumné hypotézy jsme hovořili o opozici “světlo–svět”, ve které “světlo” reprezentovalo vše, co je křesťanské, co představuje kladné duchovní hodnoty; “svět” byl naopak zhmotněním zla, toho, co je v rozporu s církví. Ačkoli se tato dichotomie opírá o biblické pasáže, Katechismus katolické církve nehovoří o hmotném světě jako o něčem a priori nepřátelském. Přesto lze nalézt prameny obhajující oba pohledy – tím pádem můžeme také předpokládat různý přístup jednotlivých médií ke vztahu mezi “duchovní” a “světskou” problematikou.

Podívejme se však na problém z jiné, pragmatičtější stránky. Člen katolické církve není pouze křesťanem-katolíkem. Působí i v jiných sociálních rolích: je člověkem zajímajícím se o věci veřejné; je člověkem s řadou koníčků; je členem rodiny, zaměstnancem, studentem, členem zájmových organizací apod. Každý křesťan (snad s výjimkou duchovních, členů řádů apod.) věnuje více času civilním záležitostem než svému duchovnímu životu.

Katolická média stojí před dvěma možnými přístupy k situaci vylíčené v předchozím odstavci:

1. Buď budou nabízet výhradně duchovní program. Tím pádem si nebudou činit nárok na komplexnost obrazu světa, který recipientovi předkládají.

2. Nebo se budou snažit poskytnout svým příjemcům pokud možno kompletní mediální servis, tzn. vedle duchovně zaměřených článků/pořadů také materiály “světského”, “profánního” charakteru.

Je zřejmé, že skutečný stav bude v případě většiny médií kompromisem mezi zde načrtnutými extrémy. Do jaké míry se které ze sledovaných médií věnuje “světským” či “profánním”1 tématům, bude právě předmětem analýzy v následujících kapitolách.

Téma vztahu “duchovního” a “profánního” v katolických médiích považuji za velmi komplexní. Jsem si také vědom, že je možné k němu přistupovat z mnoha úhlů pohledu. Proto následující kapitoly nemohou být vyčerpávající ve výčtu a především v analýze možných témat. Záměrně se proto soustředím především na ty tematické okruhy, které se – po prostudování všech analyzovaných čísel jednotlivých periodik – zdály být zásadními.

Po prostudování všech zásadních článků jsem dospěl k těmto klíčovým kategoriím (zatím bez pořadí důležitosti):

1. kultura: v tomto případě jde o články týkající se “profánních” kulturních aktivit;2 2. rodinné vztahy a sexualita: téma vztahů v rodině a sexuality patří v křesťanských médiích k nejčastěji zmiňovaným;3 do této kategorie řadím i články týkající se vztahů k dětem mimo rodinné zázemí (dětské domovy apod.);

3. politika (domácí i zahraniční);

4. charita: církev je především nekřesťany vnímána často především jako “nositelka charity”; do této kategorie řadím jak články věnované pomoci v zahraničí (země postižené válečnými konflikty, živelnými katastrofami apod.), tak péči o potřebné u nás (pomoc postiženým, péče o seniory apod.);

5. historie;

6. reziduální kategorie jiné.

(1) S výrazem profánní téma budu v této kapitole pracovat častěji. Proto pokládám za důležité jeho bližší vysvětlení. Profánním tématem rozumím takové téma, která nemá primární vztah k otázce náboženství: k věrouce, k náboženskému obřadu, k náboženským institucím apod. Tím samozřejmě není vyloučen vztah sekundární. V následujících kapitolách zjistíme, že mnohá křesťanská média zpracovávají i témata prvotně profánní ve vztahu k duchovnu. Například otázka sexuality je velmi často vnímána z úhlu pohledu vyjádřeného katolickým vnímáním morálky.
(2) Katolická církev přisuzuje umění velký význam: „Umělecká díla jsou kvůli svému významu a své hodnotě pro člověka velmi cenná; neboť krása pozdvihuje ducha lidí, kteří ji vnímají“ (Communio et progressio, 55).
(3) V souvislosti s katolickými médii a tématem rodiny je vhodné zmínit, že klíčové církevní dokumenty o sdělovacích prostředcích věnují mimořádnou pozornost rodinným vztahům. Například dekret Inter mirifica (§ 10) hovoří o povinnostech rodičů ve vztahu k médiím: „Rodiče ať pamatují na to, že jejich povinností je pečlivě bdít nad tím, aby představení, tiskoviny a podobné věci, které jsou proti víře nebo mravnosti, neměly přístup do jejich domácností a aby se k nim jejich děti nedostaly ani jinde.“

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.