Profánní agenda v Magazínu AD

Téměř polovinu “profánní agendy” časopisu představují články s kulturní tematikou. Kulturní informace jsou cíleně zaměřeny na ty čtenáře, které chce časopis oslovit především – na mladé lidi, nezávisle na tom, ke které církvi se hlásí. V časopisu se pravidelně objevují články o filmu, literatuře i hudbě, přičemž většina prezentovaných kulturních děl a interpretů nemá žádnou přímou souvislost s křesťanstvím. Například v oblasti hudby se čtenář může setkat s celou plejádou interpretů nejrůznějších žánrů. Rozsáhlejší články jsou věnovány například americké folkrockové zpěvačce Jewel,² Bruci Springsteenovi,³ dokonce i seattleské skupině Alice In Chains.

Protože Alice In Chains jsou asi nejtvrdší prezentovanou kapelou ve sledovaném období, zastavme se u ní na chvíli a porovnejme přístup k rockové hudbě v časopisech AD a Světlo. Článek Život? Nic bezpečného!⁴ v AD pojednává o Alice In Chains jako o jedné z řady amerických rockových kapel. Jsou zvoleny vyjadřovací prostředky (zvláště metafory) blízké cílové skupině, a tudíž podobné specializovaným hudebním časopisům, jako je například Rock & pop. Autor článku Tomáš Weiss hovoří o “kytaře a base odkojených hardrockovými figurami” nebo o “bicích nemilosrdných jako madame Curie při rozbíjení atomu”. Autor nedělá z popisovaného souboru žádný vzor ctnosti, doslova uvádí: “Věčné drogové problémy (žádné experimentování, ale heroin a nadoraz) znamenají dodnes pro skupinu spoustu pracovních i lidských problémů.” I přesto však na hudbě kapely nachází mnoho pozitivního, a tak článek končí větou: “Než vyjde nová deska, nezbývá než si se Staleyem notovat: “Wake up, young man, wake up.” Nevěřili byste, jak to po nějakém bytostném průseru pomáhá.”

AD tedy nezastírá negativní aspekty života rockových interpretů (např. drogy), avšak současně vyzdvihuje pozitiva rockové hudby (energie, která dokáže člověka povzbudit). Časopis Světlo se naopak vůči rockové hudbě staví jednoznačně odmítavě. Ve sledovaném období vyšly v časopisu dva rozsáhlejší články na téma “škodlivost rocku”. Pomineme-li množství překladatelských a věcných chyb, které svědčí o tom, že se autor překladu (a možná i autoři původního zahraničního textu) v problematice velmi špatně orientují,⁵ můžeme si všimnout černobílého výkladu, podle něhož vše, co souvisí s rockovou hudbou, je škodlivé: “Je nutno […] zdůraznit, že rocková hudba a všechny druhy a formy, které se z ní vyvinuly, vyvolávají a aktivizují nejnižší lidské pudy a naopak potlačují a pohřbívají duchovně-duševní talenty, které směřují k růstu člověka. K vedlejším účinkům patří: narušení režimu adrenalinu, ztráta sluchu, ponocování, provokování, agrese (např. napadání cizinců a Romů) a sebevražd.”⁶ Článek je psán didaktickou formou, zřejmým cílem redakce je poučit čtenáře, aby se ve složitém světě rockové hudby dokázal “orientovat”. Za tím účelem nabízejí autoři článku “přehledné” rozlišení “hudby, která oslovuje především nízké vrstvy v člověku” na 1. hudbu zdánlivého já; 2. hudbu propasti; 3. hudbu říše Lilith a Namehad (ženské démonické bytosti a upíři); 4. satanskou hudbu.

O naprosté neznalosti tématu svědčí pokračování článku v následujícím čísle časopisu,⁷ kde autoři v odstavci o vydělování jednotlivých rockových stylů zmiňují v jedné řadě tak “škodlivé” styly jako “Art Rock, Country Rock, Electronic Rock, God Rock,⁸ Latin Rock, Jazz rock a Glitter Rock, abychom jmenovali jen některé”.

Toto krátké odbočení k časopisu Světlo považuji za velmi důležité, neboť je z něj zřejmá naprostá neslučitelnost názorů prezentovaných časopisem AD a právě Světlem. Rozdíl mezi nimi jsme si potvrdili už v minulých kapitolách (vztah k ekumenismu, k církevní polarizaci apod.), avšak právě ve vztahu k rockové hudbě, případně vůbec k současné kultuře, je nejpatrnější.

AD se také nejvíce ze všech analyzovaných periodik věnuje sexualitě a vztahům v rodině. Důvodem je orientace časopisu především na mladé čtenáře. Magazín se jim tedy snaží nabídnout radu v partnerském životě. Tím je dán i konkrétní obsah jednotlivých článků. V pravidelné rubrice Partnerské vztahy je věnováno minimum pozornosti problémům vlastního sexuálního života (antikoncepce apod.) a naopak je pozornost soustředěna spíše na období, “kdy spolu lidé chodí”. Jednotlivé články (většinou v rozsahu tří stran) zpracovávají témata jako Láska a její klopýtnutí,⁹ Ten tvůj kluk je divnej (o tom, jak někdo z okolí může svým výrokem narušit partnerský vztah),¹⁰ Co s námi udělá odloučení¹¹ apod. Samotnému sexuálnímu životu je věnován ve sledovaném období pouze jeden rozsáhlejší článek,¹² zaměřený na umění partnerů vzájemně komunikovat o sexu. Ačkoli bývají časopisu AD vytýkány příliš liberální postoje, které nejsou v souladu s učením katolické církve (ovšem znovu si uvědomme, že časopis se jako katolický nedeklaruje), v článku se nenachází žádné tvrzení, které by bylo v rozporu s katolickým učením. Nedomnívám se, že by výrok o “homosexuálních křesťanech”, kteří “konfrontovaní s odmítavým morálním hodnocením církve, tuto zprávu o své orientaci přijímají mimořádně těžce” byl ve výrazném rozporu s církevní praxí.¹³ Co se týče předmanželského sexu, v článku se sice nehovoří o jeho zákazu či morální nevhodnosti, avšak jsou zdůrazněny klady předmanželské abstinence. Autor MUDr. Antonín Brzek doslova říká: “Když za mnou přicházejí mladí křesťané, kteří si chtějí plnost sexuálního života uchovat pro manželství, s dotazem, jak čelit možnému riziku pozdějšího manželského nesouladu, dávám jim poněkud zjednodušující radu: Pokud je oběma spolu v tělesné blízkosti moc a moc dobře, pokud oba velmi naléhavě touží po tom, aby toto sblížení bylo plnější […] a pokud zdržet se [pohlavního] styku je pro oba velmi, velmi nesnadné, pak vše nasvědčuje tomu, že se jedná o dva jedince sexuálně normální. Při svém rozhodnutí abstinovat od plného sexuálního soužití před manželstvím příliš neriskují.”

Styl tohoto článku odpovídá zaměření na příslušnou cílovou skupinu. Mladí lidé pravděpodobně očekávají spíše radu než výčet pravidel katechismu a vyhrožování tresty (například ve formě neudělení rozhřešení při zpovědi).

Shrnutí: AD jako jediné ze sledovaných periodik věnuje profánním tématům větší pozornost než tematice duchovní. Vedle článků o kultuře a tematiky rodinných (partnerských) vztahů, kterým jsme se v této kapitole věnovali podrobněji, zaměřuje časopis svou pozornost na země zmítaných válečnými konflikty a jinými pohromami.

Výběr témat souvisí v první řadě s cílovou skupinou, jíž je časopis určen. AD se orientuje na mladého křesťana, pro kterého duchovní život zdaleka není tím, čemu věnuje největší část svého volného času. Zajímá se o kulturu, cestuje (často do vzdálených a exotických zemí), zajímá se o “věci veřejné”. Naopak problém utrpení či stáří je mu (zatím) většinou cizí.

Časopis v pohledu na profánní témata nevychází v první řadě z církevního učení tak jako Mezinárodní Report nebo Světlo. Pokud pojednává o kultuře, činí tak bez přímého vztahu ke čtenářově křesťanské víře. Tento přístup může sice některým tradičněji založeným katolíkům vadit, avšak pro mladého čtenáře je zárukou, že křesťanství není názorový systém, který by pouze přikazoval a zakazoval, nýbrž že nabízí jistou volnost.

Liberalismus časopisu AD ve vztahu k sexualitě a partnerským vztahům není vyjádřen heslem Všechno je dovoleno a je jedno, jak budeš jednat. Spíše ukazuje: Křesťanská cesta je tato; záleží na tobě, zda si ji zvolíš.

Pozn.:Tento článek je částí diplomové práce obhájené na Fakultě sociálních studií MU.