Seznamka
V roce 1897 byl P. Ignác poslán na misii v Alexandrii a pak i v Kahýře, kde si získal pověst vzorného kněze. Ve svém volném čase studoval francouzštinu, angličtinu a hebrejštinu, aby lépe chápal Písmo svaté. V roce 1904 si ho pro jeho mimořádné schopnosti vzal patricarcha Boghos Bedros XII. Sabbaghian za svého sekretáře.
Mezitím diecéze Mardine potřebovala dobrého organizátora, který by pomáhal stařičkému arcibiskupovi Houssig Guliovi. Partiarcha nenašel lepší řešení než jmenovat P. Maloyana. 22. října 1911 byl během synodu arménských biskupů shromážděného v Římě zvolen arcibiskupem v Mardine a přijal biskupské svěcení z rukou patriarchy Boghose Bedrose XIII. Terziana. V diecézi pak rozvinul kapilární apoštolát, řešil hmotné, společenské i duchovní problémy svého stádce. Ve všech farnostech rozšířil úctu k Božskému Srdci a k Matce Boží.
Mons. Maloyan udržoval dobré vztahy i s vysokými státními představiteli. Byl oceňován ba dokonce sultán mu udělil říšským výnosem z 5. dubna 1915 vysoké vyznamenání. Avšak již 24. dubna 1915 začaly operace nelístostného vyhlazování Arménů. 30. dubna 1915 turečtí vojáci obklíčili arménský chrám a arcibiskupství v Mardine, pod záminkou, že hledají zbraně. Když nic nenašli, zuřivě se vrhli na ničení archivu a dokumentů.
Počátkem května mons. Maloyan svolal své kněze a ve světle docházejících zpráv je seznámil s tím, co hrozí Arménům. Vyzval je k modlitbám a k věrnosti víře. Pak jim přečetl svou závěť, v níž je povzbuzoval, že je velkou ctí, budou-li smět prolít jako mučedníci svou krev pro Krista. Svěřil je péči mons Ignáce Tapouniho, arcibiskupa syrských katolíků.
13 . června 1915 odvlekli turečtí důstojníci mons Maloyana k soudu spolu se 27 členy arménské komunity. Mamdouh Bey, velitel policie, žádal od biskupa, aby mu odevzdal zbraně ukruté v jeho domě. Arcibiskup odpověděl, že žádné nemá a že byl vždy věrným občanem, a že mu sultán udělil za zásluhy vysoké vyznamenání.
Mamdouh Bey ho tedy žádal, aby přijal islam, že si zachrání život. Tu Maloyan velmi rozhodně odpověděl: „Nikdy nezapřu Krista, nikdy nezradím církev. Je pro mě radostí a vyznamenáním, podstoupit pro Krista jakékoliv mučení, ba i smrt." Velitel policie ho třikrát udeřil pažbou pistole do hlavy. Při každé ráně Maloyan říkal: „Pane smiluj se nade mnou. Pane dej mi sílu“. Protože si myslel, že bude brzo zastřelen, zvolal silným hlasem: „Kdo z vás, drazí otcové, mě slyší, dejte mi rozhřešení!“ Nato mu vojáci vytrhal nehty na nohou a donutili ho chodit.
V Cikhane, Mamdouh Bey předčítal silným hlasem rozsudek smrti: „Stát vám udělil mnoho výhod... vy jste za to zradili zem. Proto jste odsouzeni ke smrti. Nicméně, stane-li se někdo muslimem bude osvobozen a vrátí se do Mardine. Ne-li rozsudek bude proveden. Připravte se vyjádřit svou poslední vůli.“
Mons. Maloyan odpověděl jménem všech: „Nikdy jsme se nezpronevěřili státu... avšak žádáte-li po nás, abychom se zpronevěřili své víře, pak nikdy, nikdy a vůbec nikdy.“ Všichni přítomní to potvrdili: „ To tedy nikdy!“ Mons Maloyan ještě dodal: „My zemřeme, ale zemřeme pro Krista“. Jeden věřící se přiblížil k vojákům a zavolal na ně: „Zastřelte i mně a uvidíte, jak umírá křesťan pro svou víru“.
Náš statečný vyznavač pak poklekl a všichni s ním. Prosil Pána, aby dal všem sílu a odvahu, být hodni mučednické palmy. Kněží udělili všem rozhřešení. Turečtí vojácí se nestačili divit, jaký pokoj a tichá radost vyzařovala z jejich tváří. Byli šťastni, že smí zemřít pro Krista.
Mamdouh přistoupil znovu k mons Maloyanovi a po druhé mu navrhoval, aby se stal muslimem. Arcibiskup odpověděl: „ Tvůj návrh mě překvapuje. Už jsem ti řekl, že žiji a umírám pro svou víru. Chlubím se křížem mého Pána a Boha“ . Rozzuřený Mamdouh vytáhl pistoli a vystřelil. Kulka proletěla šíjí mučedníka. Sesul se k zemi a než vydechl naposled, ještě stačil zvolat: „Pane, smiluj se nade mnou. Do Tvých rukou poroučím svého ducha.“
Celá církev právě toho dne slavila svátek Božského Srdce Páně.
Autor je ředitelem české redakce Vatikánského rozhlasu
