Městská rada překvapivě rozhodla ve svém jednání v úterý 30.10. 2001 o odvolání ředitelky Azylového domu. V oficiální tiskové zprávě stálo, že rada města projednala zprávu o výsledku kontroly MěÚ u Azylového domu pro matky s dětmi Náchod a rozhodla o odvolání ředitelky Azylového domu k 31. říjnu 2001 na základě prokazatelných pochybení v oblasti účetnictví a na základě výsledku kontroly provedené MěÚ Náchod.

Poté rada města pověřila řízením Azylového domu od 1. listopadu paní Rudolfovou. Zároveň pověřuje novou ředitelku zpracováním pracovní náplně bývalé ředitelky AD. Až potud citace ze zprávy.
 
Protože jsem zprávu četl hned po vydání, nebyl jsem překvapen telefonátem paní Jany Tomkové z Českého rozhlasu, když mne hned ráno následující den oslovila, zda se chci k situaci vyjádřit. Právě ona se zasloužila o vytrvalou negativní medializaci problému. Odmítl jsem, že v té chvíli toho nejsem schopen, protože k takovému stanovisku nemám dost argumentů.

Zavolal jsem si po osmé hodině ranní paní ředitelku a překvapil ji zprávou o odvolání. Ještě to v den svého odvolání nevěděla oficiální ani neoficiální cestou. Před desátou hodinou také nic nevěděla ani paní Rudolfová, která ji od 1. 11. 2001 nahradí. Následná návštěva na azylovém domě mne utvrdila v tom, že paní Recinová zprávu datovanou 26. 10. 2001, na základě které byla odvolána,  neviděla a neměla se možnost k ní vyjádřit.

Z toho, co píšu, vysvítá, že jsem zprávu finančního odboru městského úřadu, podepsanou ještě další úřednicí, předsedou kontrolního výboru a jednou bývalou úřednicí, mohl po návštěvě ředitelky azylového domu číst. V kanceláři tajemníka MěÚ v Náchodě ing. V. Soukupa jsem si ji mohl na svou žádost (bez tabulkových a dokladových příloh) podrobně prostudovat dopoledne 31. 10. 2001.

V rozhovoru jsem se podivil nad tím, že je možné, aby probíhaly v minulých letech i letos na jaře kontroly, při kterých se omílá stále totéž. Ty kontroly konstatovaly pochybení a vyvodily z toho odpovídající důsledek. Nynější zjištění obsahuje v drtivé většině to samé a je okamžitě vyvozen extrémní důsledek. Paní ředitelka je okamžitě odvolána. Podle mého laického názoru jsou pochybení metodicky řešitelná, kdyby ovšem nějakou metodickou péči zřizovatel poskytoval.

Případně jsou pochybení řešitelná třeba i dalším postihem odpovídajícím rozsahu toho určitého pochybení a jeho potenciální nebezpečnosti. Ale nesmírně důležité je to, že ani v jednom případě zjištění nedokládají jakékoliv obohacování paní ředitelky a ztěžka se to obohacování dá reálně předpokládat. To by ovšem neznámou paní ředitelku musela veřejnost znát osobně. Chyby v zaúčtování jsou už mnohokrát vysvětleny a budou vysvětlovány před soudem. A právě na soudní projednávání by bylo slušné počkat.

V souvislosti s tímto spěchem se ptám, jak je možné, že případ, který byl v prošetřování PČR advokátkou JUDr. Sigmundovou rozporován a byla podána stížnost k Policejnímu prezidiu ČR, dostal takový spěch? Tento spěch v odvolání ředitelky, iniciovaný městskými politiky spjatými s komunistickými způsoby jednání ukazuje, jak se vrací doby, ve kterých nerozhodují nezávislé soudy, ale akční výbory jako v dobách zběsilého komunismu padesátých let. A to především na základě nenávisti.
 
Znovu vyjadřuji to, co už před časem: Nemám důvod Ireně Recinové nedůvěřovat. Azylový dům, který si městský úřad zřídil a provozuje, je klenotem, ve kterém jde o matky a děti především a politizace mu jen škodí. Úřad by se mohl takovým domovem dokonce i pyšnit a patřičně se o něj starat. Jako o domov se o Azylový dům v Náchodě zajímá i renomovaná publicistka Ljuba Václavová, která připravuje pro ČT pořad známý pod názvem „Co je to doma“.

Jako takový si Azylový dům bere v ochranu Dámský klub 3000, který zahrnuje nejednu významnou osobnost. To nemá být nátlak, policie a soudy musí jednat podle zjištěných skutečností a zákonů, ale budou i nadále jednat pod zorným úhlem občanské veřejnosti.