Seznamka
Brno se často chlubí, že v místním Mahenově divadle bylo instalováno v Evropě první elektrické osvětlení ve veřejné budově, ba že na jeho instalaci dohlížel sám Tomáš Alva Edison. O tomto - jistě důležitém počinu - se v průvodcích dočtete více než o Mendelových počinech, i když se pro jistotu - což je symptomatické - zatají, že se tehdy jednalo o divadlo německé. K dějinám prostě přistupujeme selektivně. Kdyby nebyl Johann Gregor Mendel augustiniánský opat, hodil by se patrně do našeho pojetí historie lépe.
|
Foto: Corbis |
Památník instalovalo Moravské zemské muzeum, které - podobně jako další instituce - využívalo místnosti pronajaté v klášteře, kde v 50. letech násilně utichl duchovní život. Expozici navrhoval architekt Bohuslav Fuchs a ve své době splňovala vysoké nároky. Ovšem až do letošního roku nedoznala větších změn, takže se stala pro moderního zvídavého návštěvníka zcela neatraktivní.
Moravské zemské muzeum poukazovalo, že na novou instalaci není dostatek peněz, a tak ve svých prostorách ve středu města uspořádalo před časem alespoň dočasnou výstavu o významu Mendelových objevů. Augustiniánské opatství, po roce 1989 opět řádný správce svého majetku, mělo pochopitelně eminentní zájem prezentovat svého nejslavnějšího představitele, opata Mendela, tak, aby to odpovídalo plně jeho významu.
Vzhledem k blížícímu se 180. výročí narození, které si skutečně zaslouží publicitu i s úroky, které vůči Mendelovi, zčásti nezaviněně, zčásti z laxnosti nebo typické české malosti máme, rozhodl se starobrněnský opat Lukáš Evžen Martinec k razantnímu kroku a oslovil profesora Kima Nasmytha z vídeňského výzkumného ústavu pro molekulární patologii a profesora Dietera Schweizera z Botanického institutu vídeňské univerzity. Ti přislíbili pomoc v součinnosti s třetí významnou institucí, Asociací pro podporu výzkumu genomu, rovněž sídlící ve Vídni.
Na přípravných pracích, které vyústí v květnu příštího roku ve světový vědecký kongres a jedinečnou výstavu o Mendelových objevech, se ovšem podílela řada dalších slovutných institucí. Ve vědecké radě zasedli rovněž zástupci univerzity v Cambridgi a výzkumných ústavů ve Vídni, Londýně a Norwichi, několik z nich jsou nositelé Nobelovy ceny. Také mezi správci projektu najdeme významná jména, např. prof. Jamese Watsona z USA a sira Paula Nurseho z Londýna. I tito pánové získali za své objevy cenu švédské Nobelovy akademie a v květnu 2002 hodlají přijet do Brna, prof. Nurse je navíc čerstvým držitelem čestného doktorátu Karlovy univerzity.
Mendel, který vedle převratných genetických objevů odpozorovaných při pokusech na záhoncích s hrachem, pěstoval i včely a dělal zajímavá meteorologická pozorování, jistě ve své skromnosti netušil, že mu jednou přijedou vzdát hold nositelé tak zvučných jmen. A to stál ještě v čele kláštera, který byl v 2. polovině 19. století jedním z předních center kulturního a duchovního života na Moravě. O to víc zaráží malý zájem na české straně.
Podporu projektu nicméně vyjádřil Václav Havel, který si přeje být o postupu příprav informován. Ty by v první fázi měly v květnu příštího roku vyústit do vědecké konference za účasti světově uznávaných kapacit a otevření výstavy v prostorách kláštera, jejímiž kurátory jsou profesor Martin Kemp a Marina Wallace, ředitelé britské společnosti pro vědu a umění Artakt. S nimi spolupracuje i renomovaná architektka Eva Jiřičná, původem z Brna a od 60. let úspěšně působící v Londýně.
Výstavu, na níž budou jako zápůjčky k vidění mimořádně cenné objekty, může veřejnost navštívit po dobu jednoho roku, tedy až do května 2003. Část exponátů se poté vrátí majitelům, část zůstane v budoucím novém Památníku Johanna Gregora Mendela, který najde své místo v původních místnostech, rozšířených o přilehlé prostory. Mimochodem, muzeum genetiky zatím nemají nikde na světě.
To brněnské, připravované ve spolupráci s Masarykovou universitou, je koncipováno podle požadavků 21. století, chybět nebude moderní technika včetně počítačů. Opat Lukáš Evžen Martinec by podle možností chtěl zpřístupnit také augustiniánskou knihovnu, obsahující svazky mimořádné hodnoty včetně mnoha prvotisků. V prostorách kláštera se plánuje i konferenční centrum a do budoucna rovněž Mezinárodní vědecké centrum pro výzkum genetiky s knihovnou v elektronické podobě.
Finanční náklady na takovýto projekt budou pochopitelně nemalé a pohybují se v řádu desítek milionů korun. Kapsu českého daňového poplatníka to ale zřejmě nezatíží, zatím to vypadá, že většinu nákladů zaplatí zahraniční instituce. Někdo při tomto konstatování bude patrně potěšen, jiný se zastydí, a stydno mu bude patrně i narok, až bude kolem Johanna Řehoře Mendela velká sláva a najednou, jak je v kraji zvykem, se bude leckdo hlásit k odkazu velkého syna našeho národa.
A přitom jsme ho dodnes nechtěli nebo neuměli v nejlepším slova smyslu prodat. Kdybychom byli národ s rozhledem, skutečným a ne takovým, jaký si namlouváme v různých anketách, mohl nám Mendel už dávno přinést zisk i slávu. Nikoliv zisk finanční nebo hmotný, ale uznání, že si vážíme jedinečného objevitele, jeho odkaz rozvíjíme a zveme k tomu mezinárodní odbornou veřejnost.
A slávu nikoliv přechodnou a pozlátkovou, ale uznalou, že si jako malý stát uvědomujeme, že naše síla může být jen v našich mozcích, našem umu a ovšem také kreativitě i otevřenosti bez jakékoliv předpojatosti. Hle, kolik myšlenek je spojeno s Mendelem, jehož vědecký i lidský rozměr bude vbrzku zhodnocen mnohem podrobněji a fundovaněji. O tom, že je načase, není pochyb.
Psáno pro rozhlasovou stanici Svobodná Evropa
