Zeptejte se nějakého muslima z Pobřeží slonoviny, jestli by se chtěl ve jménu islámu zapojit do svaté války proti USA. Pravděpodobně vám odpoví: "Děkuji, nechci." Píše to agentura Reuters.

I sever této západoafrické země, který při loňských politicky a nábožensky motivovaných násilnostech tvořil baštu muslimské menšiny, zůstává výzvou Usámy bin Ládina připojit se k džihádu namířenému proti Spojeným státům nedotčen.

"Nemáme zájem. Islám je mírumilovné náboženství. (Bin Ládin) ho užívá pouze jako zástěrku," říká učitel na muslimské škole s asi 500 žáky v Korhogu Abakari Konate. "Jen proto, že máme stejnou víru, se ještě nemusíme automaticky účastnit každé jeho bitvy."

Imam Fofana Bamoriba se domnívá, že většina zdejších muslimů podporuje americkou vojenskou kampaň proti Afghánistánu, zároveň však vyzývá k umírněnosti. "Američané mají pravdu. Zabil příliš mnoho lidí. Ale jestli mají proti bin Ládinovi dostatek důkazů, pak by se měli snažit dostat jeho a nebombardovat celý Afghánistán," argumentuje. Podle Imama bude podpora Washingtonu slábnout, pokud se válka povleče donekonečna, na druhou stranu však nečeká, že by americká kampaň rozdmýchala ve zdejších muslimech bojovné nálady.

Muslimové z Pobřeží slonoviny, kteří představují téměř 40 procent populace země, přitom již prosluli svou ochotou nasadit pro svou věc život.

Přesto lze říci, že v Pobřeží slonoviny, podobně jako ve většině zemí černé Afriky, má islám nadále mírumilovnou tvář. Islám se do severní a západní Afriky šířil pokojně od osmého století po obchodních cestách přes saharskou poušť a Indický oceán, jen v některých zemích "muselo být toto poselství v 19. století podpořeno mečem".

Podobně jako křesťanství se islám povětšinou přizpůsobil africké kultuře, smísil se s tradičními vírami a získal rysy, které by puristé z Mekky patrně neschvalovali. Jedním z příkladů je všudypřítomnost marabutů - světců, kteří zde zároveň plní úlohu muslimských kleriků, šamanů a poradců místních obyvatel, a mají zpravidla na své okolí značný vliv.

Mírumilovná podoba islámu není nicméně pravidlem ve všech afrických státech. Súdán již kupříkladu 18 let sužuje občanská válka s náboženským a etnickým podtextem, kde proti převážně muslimskému severu stojí křesťané a animisté z jihu země.

V Nigérii od roku 1999 zahynulo při muslimsko-křesťanských potyčkách přes 2500 lidí.

V islámské Mauritánii, kde ženy smějí jezdit taxíkem stejně jako muži a dokonce stojí v čele politických stran, nenávidí mnozí obyvatelé arabského původu vládu za to, že udržuje diplomatické vztahy s Izraelem, a tajně podporují bin Ládina.

"Chtěl bych jet studovat do Ameriky," svěřuje se 19letý Bomani, který sám sebe označuje za "umírněného muslima". Na sobě má tričko bez rukávů s nápisem Florida a sní o tom, že se stane agronomem.

Pokud se muslimové z Pobřeží slonoviny k válce v Afghánistánu vyjadřují, zaznívají z jejich úst především obavy z nepříznivých dopadů na již tak napjatou politickou situaci a nepříznivou hospodářskou situaci v jejich zemi.

"Jestli bude trvat příliš dlouho, nebude to dobré pro islám, ani pro nás," říká Imam Bamoriba. "Už takhle máme dost problémů. Jsme chudí."

Pětapadesátiletý učitel islámu Hassab Cisse shrnuje smířlivou náladu i pragmatismus místních obyvatel: "Rozhodně stojím proti válce...A co se týče Američanů, musíte jim odpustit, stejně jsou mnohem silnější než my."

Na tomto článku se spolupodílela agentura ČTK