Ve středečním sloupku deníku Metro se pan Brezina zamyslel nad jedním nebezpečným trendem: v naší zemi jsou lidé, kteří se odhodlali svobodně vyjádřit k problematice zákona o registrovaném partnerství. Je pravda, že pan Brezina sice napsal a myslel svůj článek jinak, ale toto je můj závěr z jeho rozjímání.

Trnem v oku autorovi je ta skutečnost, že křesťanské Národní centrum pro rodinu sepsalo petici, ve které se postavilo proti schválení zmíněného zákona. Text petice nazval „demagogickou“ a kritizuje též Českou biskupskou konferenci, že text podpořila. Nezapomíná přitom připomenout temný středověk, křižácká tažení, inkvizici, varuje také před metafyzickou pověrou, vírou ve stvoření… Též argumentuje tím, že rodina je lidský výmysl a poukazuje na mnohoženství v zemích orientu a mnohomužství v Tibetu.

Budiž, jenže v rodině jde vždycky a především o spojení muže a ženy (i v tom mnohomužství či mnohoženství) za účelem zachování rodové linie…, evoluce je stále pouze nepotvrzenou hypotézou a žijeme nikoli ve středověku, nýbrž v postmoderně. Ale tak daleko ve svých úvahách pan Brezina patrně ještě nedospěl.

Zkrátka pan Brezina opět nezklamal – jeho munice je stále tatáž (jeho článek jsem před nějakou dobou už někde četl v jiném deníku, či snad na Neviditelném Psu?): jiným vyčítá demagogii, sám ji plně využívá ve prospěch věci, které věří.

Od novináře jeho kalibru ale čekám víc: solidní (ověřenými prameny podloženou) analýzu, že uváděná „čtyřprocentní menšina“ je skutečně čtyřprocentní. Dále nějakou solidní analýzu toho, jak jsou homosexuálové perzekvováni v české liberální společnosti, jak je jim bráněno v soužití, rozšněrování temných nitek parlamentního lobování… Čekal bych věcnou diskusi a ne ubohé házení bláta a podporování těch nejnižších pudů.

Pan Brezina zřejmě zapomíná na to, že žije v pluralitní společnosti a v ní je možné, ba dokonce žádoucí, aby různé skupiny svobodně vyjadřovaly své názory. Mohou tak činit homosexuálové, proč by tak nemohla činit církev? Může tak činit pan Brezina, proč bych tak nemohl činit já?

Mám za to, že se věci dají říkat slušným, věcným způsobem.

Já, na rozdíl od pana Breziny, věřím, že člověk je Božím obrazem, byť značně zdeformovaným a překrouceným. Nicméně mám za to, že je jistě lepší hledat v bližním obraz něčeho, co naši lidskou malost převyšuje, než se dovolávat dobytčích předků (jak tvrdí evolucionisté, ale běda, když se jen zmíníte, že jejich předci byli asi pěkní dobytci!) a na odiv veřejnosti vystavovat svou vlastní malost.

Styl pana Breziny se mi nelíbí a přestal mě jako autor bavit. Přesto ale pro něj mám naději: i on se jednoho dne může stát slušným člověkem.

Autor pracuje v nakladatelství Návrat domů