Přednáškou s optimistickým názvem “Jsme dále, než si myslíme“ zahájil v pátek 23. listopadu Hans Jorissen, emeritní profesor Katolické teologické fakulty v Bonnu 13. seminář zájemců o teologii pořádaný Institutem ekumenických studii v Praze. Profesor Jorissen se ve své přednášce zabýval vývojem ekumenismu po II. Vatikánském koncilu.

V sobotu seminář pokračoval blokem koreferátů o ekumenismu v ČR. Úvodní referát přednesl děkan evangelické teologické fakulty v Praze prof. Pavel Filipi, který se zamýšlel nad ekumenickými výzvami pro českou teologii. Profesor Filipi se jako evangelík zaměřil převážně na ekumenické výzvy potřebné v evangelickém prostředí. Ve své přednášce mimo jiné uvedl, že je nutné překonávat obavy ze ztráty vlastní identity, která se i u církví mění a rozvíjí. Zdůraznil, že katolík patří k identitě evangelíka a naopak. Podle Pavla Filipiho je třeba se v ekumenických rozhovorech zaměřit na událost kříže, která zde byla dříve něž vystoupení lidská (Jan Hus, Martin Luther). Jako malý příklad obav před ztrátou identity zmínil přetrvávající strach evangelíků ze symbolu kříže, který má téměř zakázaný vstup do evangelických kostelů a modliteben. Na závěr svého referátu představil svou vizi synodu všech jednot (církví) v České republice.

V bloku koreferátu pokračoval plzeňský biskup František Radkovský, který na úvod zmínil spiritualitu papeže Jana Pavla II: „aby všichni byli jedno“. Zdůraznil, že rozdělení je především otázkou srdce a tento problém neseme jako kříž. Biskup Radkovský na příkladu dohody o “Ospravedlnění z milosti“ uzavřené mezi katolíky a luterány uvedl, že předpokladem dialogu je vzájemné poznání a různé pohledy na stejnou pravdu mohou být legitimní. V komentáři k ekumenické situaci v naší republice připomněl některé kroky k jednotě. Významným krokem uplynulého desetiletí je zejména dohoda o vzájemném uznání křtu mezi římskokatolickou církví a církví Československou husitskou a Českobratrskou církví evangelickou, ke které se v letošním roce připojila i Slezská evangelické církev.

Největší ohlas vzbudil František Radkovský, když představil nový dokument vypracovaný Českou biskupskou konferencí “Společenství ve svátostech s křesťany jiných církví“, který má v některých případech zjednodušit nekatolíkům účast na svátostech v římskokatolické církvi. Dokument řeší zejména některé naléhavé případy a svátostný život smíšených manželství. Aby bylo dokumentu správně porozuměno, připomněl biskup Radkovský rozdílnost chápání římskokatolické církve a celého pravoslaví, kde společenství kolem oltáře je chápáno jako znamení viditelné jednoty. Zatímco u církví vzešlých z reformace je eucharistické společenství krokem na cestě k jednotě.

Posledním přednášejícím byl duchovní starokatolické církve Ivan Štampach, jehož příspěvek k tématu byl poměrně kritický. Podle Ivana Štampacha se v ekumenických vztazích za posledních let odehrálo žalostně málo. Je zde zřetelný rozdíl mezi teologii a praxí. Jako přiklad tohoto stavu docent Štampach uvedl zaostávání společné biblické práce. V naší republice sice existuje ekumenický překlad Bible, který ale není zaváděn do liturgického života římskokatolické církve, přesto, že to ukládá ekumenický direktář.

V druhé části svého příspěvku uvedl, že církve paradoxně spolupracují v boji proti někomu třetímu. Například proti ateismu, státní moci nebo nové religiozitě. Nezdravost těchto spojenectví doložil konstatováním, že například boj proti společenstvím označovaným jako sekty vyvolává zbytečný dojem, že cokoliv se děje neobvyklého na náboženské scéně je podezřelé a nebezpečné.

V následují diskusi se převážně hovořilo o společenství ve svátostech. Ivan Štampach uvedl, že starokatolické církve se neodvažují rozhodovat o tom, kdo se smí účastnit stolu Páně. Pavel Filipi vyjádřil politování nad tím že i nový dokument o společenství ve svátostech mluví pouze o omezené admisi (účasti) a že vyjímky jsou často formulovány negativně. Přesto vyjádřil naději že tato admise bude pojímána co nejšířeji.

V odpovědi na otázku: Co považujete za nejdůležitější v současné teologické diskusi? uvedl profesor Jorissen otázku biskupského úřadů a práci na vzájemném uznání úřadů jednotlivých církví. Biskup Radkovský citoval z encykliky “Ut unum sint“, jejíž ekumenické výzvy považuje za nutné realizovat. Zmínil i práci sněmovních kroužků a snahu uvést závěry II. Vatikánského koncilu do života české katolické církve. Profesor Filipi za prvořadý úkol považuje snahu o prostupnost vzdělávání všech teologických fakult v naší republice.

Seminář byl zakončen po odpoledních pracovních skupinách, které byli vedeny absolventy bakalářského programu ETF- Teologie křesťanských tradic. Myslím, že za účasti 70-80 převážně mladých lidí proběhl velice zajímavý seminář, který nastínil mnohé otázky, které je nutné řešit v ekumenické diskusi v nastávajícím století. Významná byla účast profesora Jorissena a ocenění patří i Františku Radkovskému. Jak uvedl Hans Jorissen, v Německu by bylo těžko myslitelné, aby se katolický biskup účastnil v den před slavností Ježíše Krista Krále téměř celý den vzdělávacího semináře.