Všeobecná obnova

Všeobecná obnova

a) Stvoření a obnovení „všeho“. Všeobecná obnova je doložena v kristologickém hymnu listu Kolosanům (Kol 1,15-20), který jsme citovali: v Kristu bylo všechno stvořeno; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho; všechno trvá v něm; skrze něho usmířil se sebou všechno tvorstvo jak na nebi tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjednal pokoj. Na rozdíl od textu listu Římanům (Řím 8,19-23), tento hymnus zaměřuje pozornost na jednání Krista, aniž by se staral o dispozice a pocity stvoření: nepojednává se o sténání, očekávání vysvobození, porodních bolestech. Jednání Krista je položeno do světla jeho universality a globality; je vynaloženo na stvoření „všeho“ a vynaloží se na smíření „všeho“. „Všechno“ se často překládá „všechny věci“; abychom nedali přednost věcem před osobami, přeložili jsme „všechno, co existuje (esseri)“; tyto „existence“ mohou znamenat jak osoby, tak věci.

Zůstává však problém: v díle smíření a obnovení pokoje, hymnus snad znamená, že „věci“, existence světa nižší člověku, jsou zahrnuty do přeměny? Chtěl sv. Pavel uvést, že smíření se týká zvířecího světa, rostlinného světa a neživé hmoty? Vraťme se k otázce, která byla položena ohledně slůvka ktisis. Toto slůvko, které – podle svého významu v běžné řečtině – by mělo označovat stvořený svět, je používáno ve vztahu k člověku nebo k lidstvu. Termín panta, střední rod množného čísla (neutrum prurálu) pro vyjádření slova „všechno“, musí být možná také vysvětlován v antropologickém smyslu?

Mons. Giglioli se to pokouší ukázat a opírá se přitom o jednu zvláštní vlastnost biblické řečtiny: střední rod použitý pro označení mužského rodu. Mezi příklady tohoto typu vzpomeňme slova z Jana 6,37: „Všechno, co mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu“. Podle kontextu, „všechno, co mi Otec dává“, znamená „každý, koho mi Otec dává“. Ve velekněžské modlitbě nacházíme slova: „Ty jsi dal svému Synu moc nade všemi lidmi [essere humano], aby dal věčný život všem [všemu], které jsi mu dal“ (Jan 17,2). Všechno, co je Otcem dáno Synu, se týká „všech lidí“.

b) Význam termínu „všechno“ (panta). V Novém zákoně neutrum plurálu panta (všechno) je užívané docela často, ovšem vyvstává problém jeho pravého významu, neboť v některých případech mohou vzniknout pochybnosti jeho správné interpretace, protože překlad „všechno“ se jeví nedostatečný.

Věta evangelia: „Všechno je mi dáno od mého Otce“ (Mt 11,27; srov. Lk 10,22) je uvedena v kontextu, ve kterém se jedná ne o věci, ale o osoby, povolané k tomu, aby poznaly, kdo je Otec a kdo je Syn. Podle této orientace by byl možný překlad: „Všichni jsou mi svěřeni od mého Otce“. Přesto se můžeme ptát, jestli tento překlad příliš nezužuje význam prohlášení a jestli by nebylo lepší číst: „Veškeré dílo spásy je mi svěřeno od mého Otce“. Tento poslední překlad předpokládá, že určení všech lidí bylo Otcem svěřeno Synovi, ale dává důraz na dílo.

V příběhu zatčení, který uvádí svatý Jan, „Ježíš věděl všechno, co na něj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich: ‚Koho hledáte?‘“ (Jan 18,4). Můžeme se snad opřít o poznání, které Ježíš měl o lidech a předložit interpretaci: „Ježíš znal všechny, kteří mu šli naproti, a proto vystoupil …“? Můžeme ještě zúžit evangelistovu poznámku: Ježíš znal nejenom ty, kteří ho přišli zatknout, ale veškerý vývoj dalších událostí.

Trojí otázka, se kterou se Ježíš po vzkříšení obrátil na Petra, vyvolává jeho závěrečnou odpověď: „Pane, ty znáš všechno, ty víš, že tě miluji“ (Jan 21,17). Ujištění „ty víš všechno“ může snad být zamýšleno ve smyslu znalosti lidí: „Ty přece znáš všechny lidi.“ Především se zdá, že Petr chtěl poukázat na Ježíšovo obecné poznání, které zahrnuje znalost srdce každého člověka.

c) Kosmologická interpretace termínu „všechno“. V jiných textech slovo „všechno“, i když zahrnuje odkaz na člověka, nemá výlučně antropologický význam. U textu 1 Kor 15,27-28, který pětkrát zmiňuje slůvko „všechno“, mons. Giglioli uvádí, že po páté „všechno“ neznamená „všichni“, ale všechna dobra, která Bůh sám stanovuje pro všechny spasené.

Vyznání víry uvedené Pavlem má evidentní význam: „Je jeden Bůh: Otec, od něhož pochází všechno“ (1 Kor 8,6). „Všechno“ se neomezuje na lidi, protože všechna stvoření pocházejí ze svrchované stvořitelské moci. Když sv. Pavel píše Korinťanům: „Všechno je vaše“, všechno nezahrnuje jenom lidi, jako Pavla, Apolla, Petra, ale „svět, život, smrt, přítomnost, budoucnost“ (1 Kor 3,21). Jedná se o všechno, co se týká lidské existence. V Apokalypse „všechno“ znamená stvořený svět: „Ty jsi stvořil všechny věci“ (Zj 4,11). Jedná se o „všechna stvoření nebe a země, pod zemí a v moři a všechny věci tam obsažené“ (Zj 5,13). U těchto textů tedy možné rozlišovat neutrum plurálu panta jako slůvko rovnocenné termínu „všichni lidé“. Alespoň v některých případech má panta širší význam než „lidstvo“ a znamená plnost všeho stvoření.

Kristologický hymnus listu Kolosanům je zvláště významný: „všechno“ je stvořeno Kristem. I když na konci hymnu vedou smíření a zjednání pokoje k úvaze, že se jedná o lidi, jedná se o „všechno“, což znamená vesmír ve své úplnosti (Kol 1,15-20). Je však pravda, že hymnus nemluví o díle smíření vlastním materiálnímu světu. Smíření bylo učiněno skrze Krista a má důsledky pro všechno, co existuje, ale není řečeno, že svět přesahující lidstvo dostal zvláštní určení spásy, které by mu dovolilo žít po celou věčnost, nebo přeměnu, která by mu dala podíl na slávě Božích synů. Hymnus uvádí universalitu tvůrčí a spásné činnosti Krista a potrhuje jeho primát nad všemi neviditelnými silami, ale zdržuje se jakýchkoliv upřesnění ohledně specifického určení materiálního světa.

Foto: archiv