Konečný úděl hmoty

Konečný úděl hmoty

Naděje vlastní lidstvu.

Z pozorování na základě Písma svatého můžeme lépe pochopit konečný úděl hmoty. Tento úděl nespočívá v přístupu ke zjevení božského synovství. To, co je řečeno v Listu Římanům o očekávání tohoto zjevení, se nevztahuje k materiálnímu světu, ale k lidstvu, zvláště k lidstvu, které se ještě nesetkalo s vírou v Krista. Toto lidstvo „sténá a trpí až doposud“ (Řím 8,22), protože si přeje radovat se ze svobody Božích dětí. Ti, kdo – jako sv. Pavel – jsou pokřtěni a vlastní prvotiny Ducha, sténají, v očekávání „vykoupení“, závěrečného proměnění jejich těla, což je vzkříšení, které se musí shodovat s koncem světa.

Naděje na věčný život je vlastní lidstvu. Nemohla by se rozvíjet ve stvořeních čistě materiálních. Jen lidé ve viditelném světě, mohou být vedeni touto nadějí. Ale tatáž naděje je obrácena k tělesné přeměně, určená, aby získala lidskému bytí naplnění určení, jehož není dosaženo jen povýšením duše k božskému životu. Nakolik uvažujeme o budoucnosti materiálního světa, jenom „vykoupení těla“ je předmětem naděje. Nejedná se o naději lidstva, která by přivedla vesmír k jiné realitě. Naděje se soustřeďuje na osobní úděl člověka a zvláštním způsobem na slávu zaslíbenou vzkříšeným tělům.

Konec materiálního světa.

Je s problémem konce světa spojena možnost pro materiální svět, zachovat si svoji základní realitu za cenu různých proměn? Ohlášení nových nebes a nové země nás vedou k záporné odpovědi: popisují úplnou destrukci nebo zmizení současného světa. Novost spočívá v úplném konci, který nenechá existovat nic minulého. Viditelný svět je nutně určený k zániku. To co bude existovat, je to, co řekl sám Kristus, totiž církev, kterou založil, lidstvo, které zachránil a všechno to, co patří do rozvoje nového života, v první řadě láska a její díla.

Existence materiálního světa je jen přechodná, zatímco dílo naplněné Kristem Vykupitelem má věčnou hodnotu. Neméně významné je prorocké prohlášení: „Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej vystavím“ (Jan 2,19). Chrám, symbol a střed starobylého kultu, je určený k tomu, aby byl zbořen a udělal místo novému chrámu. To nám dává zahlédnout znamení, že materiální svět zmizí a hmota bude mít trvalou existenci jen ve vzkříšení Krista.

Foto: archiv