Sotva začíná advent, a už se tu má hovořit o Vánocích? Zařadíme se snad do toho proudu koled a pastorel, které se na vás valí z reproduktorů všech koulemi, stromečky a syntetickým jíním vyzdobených supermarketů? Snad ne, ale my, chrámoví hudebníci, žijeme vždy v předstihu, zkoušíme a nacvičujeme.

O adventu Vánoce, v postě Alleluja, v době velikonoční hudbu mariánskou, vždy o krok dopředu. Ostatně, kdo by si chtěl přečíst v adventu o hudbě adventní, ať zkusí třeba tady .

Co se tedy na našich kůrech na vánoce chystá? Bude to opravdu oslava příchodu Boha na svět? Jaká hudba je schopna vyjádřit tak neuvěřitelnou skutečnost? Nebo si vypomůžeme tím, že upneme pozornost na okrajové děje, které tuto akci doprovázely? Andělé zpívající Glória, to už je něco představitelného. Pastýři, kteří zanechávající svá stáda na pospas a jdoucí se poklonit, to je něco lidsky velikého. Koledníci na ledu a sněhu jsou krásné vzpomínky dožívající generace. „Tichá noc, přesvatá noc“ je tak přeslazený sentiment 19. století, že z něj až zuby trnou a současná generace je v (oprávněném?) pokušení vyhodit jej na smetiště dějin. Nahradí jej však stejně přeslazeným „Adéste fidéles“ v interpretaci Karla Gota nebo Bambini di Praga?

Ilustrační foto
Foto: archiv
Kdybychom dali na „průzkum veřejného hudebního mínění“, které do jisté míry představují programy chrámových sborů i vánočních koncertů v našich kostelích, musíme konstatovat, že hudebním symbolem vánoc je u nás Rybova mše Hej mistře . Vystupuje ve funkci znamení, někam tedy poukazuje, na něco nás upozorňuje. Lze s úspěchem pochybovat, že pro racionálního člověka počátku třetího tisíciletí poukazuje na nevýslovné tajemství Boha, který se vtělil.

Je zajisté možné o tom, co zpívám nebo poslouchám, nepřemýšlet. Bylo to tak loni, před lety a bude i nadále. K vánocům to prostě patří. Je možné a pro aktivní hudebníky i pochopitelné (autor těchto řádek v jedné sezóně absolvoval rybovku 15x a jistě není v tomto oboru rekormanem), že si z toho začneme dělat dobromyslnou legraci .

Je však také možné hledat hudbu, která neukazuje na jesle, plenky, vola a oslíka, ale dál a výš. Jednou z možností je určitě gregoriánský chorál a znovuobjevení jeho hodnoty v liturgii. Je to myšlenkově náročná cesta, ale může nás dovézt k takovým aspektům vánoc, které nás dosud nenapadly .

Ve farnosti (Praha – Zlíchov), kde již několik let hudebně spolupůsobím, se dařilo a daří dávat prostor obojímu. Ne že bychom při jedné mši sv. doplňovali rybovku gregoriánským chorálem, ale koho neoslovuje jedno , může přijít jindy a jinam na druhé . Konec konců, Duch vane kudy chce a nikdy předem nevíme, co může či nemůže jednotlivé hledající návštěvníky oslovit.