Milý Michale a ostatní signatáři otevřeného dopisu katolických laiků ,

v základech konzervativního myšlení je také věta, že stát, který neobsahuje prostředky k určité inovaci je odsouzen k zániku (Edmunt Burke, Reflexe na revoluci ve Francii). Myslím, že to platí i o institucích a společenstvech všeho druhu. Slučitelné s každým životaschopným konzervatizmem je úcta k požehnaným darům svobody (v židovsko- křesťanské tradici zakotvená v tom nejvyšším Hospodinově daru člověku: svobodné vůli), které nutně vedou k hledání, tázání se či jednání. Jednání pak často k omylům, chybám, hříchům, protože hold nejme andělé. Ale je-li hřích cosi jako minutím se cíle při lukostřelbě, pak nutno také míti na paměti, že bez cvičení v tomto umění bychom se do cíle asi netrefili nikdy.

Je-li lidským údělem býti omylným, hříšným, nepřesným, pak to je úděl zajisté zcela obecný. Pokud vím z věrouky, tak pouze Marie nese ze všech tvorů pečeť neporušeného početí. Ta po sobě žádnou psanou teologicko-filosofickou metodu, pokud vím, nezanechala. Tolik asi k jádru Vašeho dopisu, jež uvádí temná věta, ve které tvrdíte, že nostalgicky nelpíte na „teologii 19. století“, nýbrž na ověřeném „přesvědčení o bezrozpornosti aristotelsko-tomistické metody, finalizované pravdou“. Pravdu v tomto světě tak finalizovala opět jenom Marie. Vše ostatní jsou sofistikovanější či hloupější pokusy poskytnout lidem jakési berličky, ve svých modelech, konstrukcích a představách.

Nebudu dále přesněji rozebírat všechny body otevřeného dopisu, ať už se v něm odvoláváte na jakýkoli kánon Kanonického práva. Měli byste však říkat také trochu pravdy, když znáte tu metodu, která jí finalizovala. Předně spor na KTF UK neřeší stát, ale Univerzita Karlova v Praze, která jest veřejnou vysokou školou a nikoliv přívažkem zmíněné fakulty. Řeší již delší dobu nejroztodivnější situace, do kterých ji uvrhuje tato fakulta a její Akademický senát jen proto, že zcela ignoruje zákony této země. Například to, že děkanem fakulty nemůže být nikdo více než dvě funkční období. Zvolila-li si fakulta, resp. její AS stejného děkana potřetí, pak zajisté nerespektovala literu zákona a tudíž ani nemohla očekávat potlesk od vedení a AS UK.

Druhou věcí je, zda inkriminovaná fakulta naplňuje dostatečně nějaký akreditovaný studijní program, zda má dostatek kvalifikovaného personálu. Do toho se plést nechci, jenom si tak nějak lidsky myslím, že aristotelovsko-tomistické studium, jakkoli hluboké, asi vše nepokryje. Přeci jen od té doby spatřilo světlo světa mnoho dalších pozoruhodných myšlenek, možná i metod.

Je věcí Vašeho názoru, že chcete kandidáty kněžství držet v jakémsi myšlenkovém ghetu a odtržené od skutečnosti světa, od skutečných lidí a jejich problémů, jejich naivity, ale snad i jejich tázání se nebo hledání, při kterém často potřebují povzbudit nebo pomoci. Jak to absolventi tohoto skleníkového učiliště zvládnou? Asi jako orchidej přesazená na svah Sněžky.

Nepodezírám Vás, že jste nečetli Evangelium, jen se obávám, že některé pasáže záměrně vypouštíte, například ty, jež se týkají otázky, kam se staví svíce, proč přišel Duch Svatý, proč Ježíš říkal jděte do celého světa a učte všechny národy. Jak může učit někoho ten, jemuž je svět, do něhož vstupuje, zcela cizí, neznámý, před kterým se tak dlouhou dobu (svého skoro nejvnímavějšího věku) skrýval za neprodyšně uzavřenými branami teologického učiliště? Vybaven sice správnou metodou, mimo toto učiliště však známou pouze několika fajnšmekrům.

Neděláte svým, třeba dobře míněným dopisem, tak trochu to, co vyzkoumal jeden vědec, který zkoumal blechu. Řekl jí, aby skočila a ona skočila. Utrhl ji jednu nohu a řekl jí, aby skočila a ona skočila. A tak dále, až když jí utrhal všechny nohy, tak už neskočila. Vědec učinil závěr: utrhneme-li bleše všechny nohy, tak ohluchne.

Ještě jsem nikdy na masově rozesílaný dopis nereagoval textem snad i delším, než dopis sám. Myslím si však, že uzavřít se do gheta své jediné výlučné pravdy, prohlásit se tak za jediného spravedlivého, nějak nepomůže. Ani Vám, ani teologické fakultě, ani světu. To by spíše zmohly tiché modlitby pronášené spíše ve skrytu.

S přátelským pozdravem

Viktor Dobal

Autor je výkonným ředitelem Centra pro teoretická studia Univezity Karlovy