Svět uvažuje nad slovy, kterými se Jan Pavel II. ve čtvrtek 10. ledna obrátil k členům vatikánského diplomatického sboru. Italské deníky věnují papežskému proslovu velkou pozornost. Pod titulky, které zdůrazňují především smutek Kristova náměstka nad zapomínáním Evropy na náboženství, rozebírají novináři 8 hlavních úkolů, které Jan Pavel II. v poslední části svého včerejšího projevu vytyčil.

Klíč k mírovému uspořádání světa nespočívá pouze v řešení velkých otázek mezinárodní politiky jako je jednota Evropského kontinentu, boj proti terorismu, drama Blízkého východu či tragédie opomenutých válek. Je zapotřebí konkrétních činů, které se života jednotlivých lidí přímo dotýkají. "Nedejme se přemoci tvrdou realitou naší doby. S inteligencí a s otevřeným srdcem se postavme všem nástrahám, které na nás čekají," vyzval Jan Pavel II. shromážděné diplomaty.
 
Za největší a nejzávažnější výzvy tohoto roku pak označil:
 
1.    obranu posvátnosti lidského života ve všech situacích, zvláště pak tváří v tvář genetické manipulaci;
2.    podporu rodiny, jako základního článku společnosti;
3.    odstraňování chudoby prostřednictvím všeobecného rozvoje, snížení dluhů a otevření mezinárodního obchodu;
4.    bezvyjímečné respektování základních lidských práv, zvláště pak práv dětí, žen, uprchlíků a bezbraných osob;
5.    odzbrojení, snížení prodeje zbraní chudým zemím a upevňování míru po ukončení konfliktů;
6.    boj proti nemocem a umožnění přístupu k léčebným postupům a k základním lékům i těm nejchudším;
7.    ochrana životního prostředí a předcházení přírodním katastrofám;
8.    striktní dodržování práva mezinárodních úmluv.

K těmto osmi hlavním úkolům bychom jistě mohli, podle slov Kristova náměstka, přiřadit mnoho dalších. K radikální změně našeho světa by však stačilo, aby odpovědní politikové, náboženští představitelé a všichni lidé dobré vůle zařadili do středu svého každodenního úsilí alespoň těchto osm výše jmenovaných úkolů.

Papež také vyjádřil svůj zármutek nad tím, že Evropa zapomíná na náboženství. Za nespravedlnost a pochybení považuje například to, že Laekenská dohoda z prosince minulého roku nepovažuje jednotlivá náboženství za partnery, kteří by mohli přispět k úvahám o případné "evropské konstituci": "Odsunování a vylučování náboženství ze středu zájmu společnosti považuji za velmi nespravedlivé a špatné vzhledem k jejich neodmyslitelnému přispění k vývoji kultury a humanismu, na který je Evropa právem tak hrdá." Není to poprvé, co si Kristův náměstek na Evropu v  tomto smyslu stěžuje. Již v prosinci roku 2000 poukázal na to, že v Evropské chartě lidských práv, není ani jeden odkaz na Boha.

Jan Pavel II. se ve vztahu k Evropě, jejíž budoucnost mu velmi leží na srdci, vyjádřil také pochvalně. Zdůraznil uspokojení nad pokračujícím procesem evropského sjednocování. Za jeho rozhodnou etapu pak označil zavedení jednotné měny. Rozšiřování Evropské unie však musí pokračovat a úsilí, které k tomuto cíli směřuje, musí být prioritní.

Kristův náměstek se ve svém projevu ke členům vatikánského diplomatického sboru nepozastavil jen u situace našeho kontinentu. V několika odstavcích shrnul hlavní problémy celosvětové situace. Mimo jiné také potvrdil legitimitu boje proti terorismu, který během uplynulého roku opětovně dal slovo zbraním. Tváří v tvář barbarské agresi a masakrům před námi, podle slov Jana Pavla II., "vyvstává nejen otázka legitimní obrany, ale také problém nejvhodnějších prostředků boje proti terorismu včetně úsilí o odhalení důvodů takového chování."

Papež opětovně vyzval také k úsilí o nastolení míru ve Svaté Zemi: "Izraelité ani Palestinci, budou-li i nadále pokračovat v boji jedni proti druhým, nikdy žádnou válku nevyhrají. Společně však mohou vyhrát mír."Vzájemný respekt, dodržování mezinárodního práva, vyklizení okupovaných oblastí a mezinárodně garantovaný status posvátných částí Jeruzaléma, může, podle slov Kristova náměstka, zahájit mírový proces v této zemi. Nejprve je však nutno přetrhat řetězy nenávisti a pomsty.

Autorka je redaktorkou Vatikánského rozhlasu.